Čas tam plyne zvláštním způsobem. Ne podle dne a noci, ale podle vzdálenosti od hranice mezi světlem a temnotou. Protože ta hranice je jediná věc, která se podobá „normálnímu světu“.
Když gravitace zastaví rotaci
Tyto planety se nacházejí extrémně blízko své hvězdy – tak blízko, že gravitace hvězdy postupně zpomalí jejich rotaci, až se úplně zastaví.
Výsledkem je jev zvaný slapová synchronizace: planeta se otočí ke hvězdě stále stejnou stranou. Stejně jako Měsíc k Zemi. Jenže tady je rozdíl zásadní: hvězda je spalující, obří a nemilosrdná.
Jedna polovina planety žije v nekonečném dni, druhá v věčné noci. A mezi nimi leží úzký pás, kde se rozhoduje o všem.
Den, který taví kameny
Na denní straně těchto planet nejde o „horko“, jak ho známe. Jde o fyzikální extrém. U některých světů teploty přesahují 3 000 °C.
To znamená, že horniny se odpařují, železo se mění v plyn a atmosféra není stabilní – neustále uniká do vesmíru.
Jedním z nejslavnějších příkladů je KELT-9 b, planeta tak rozpálená, že je teplejší než většina hvězd v Galaxii. Její denní strana je doslova pekelná pec, kde molekuly nepřežijí déle než okamžik.
Tohle není planeta, na které bychom „žili“. To je planeta, která sama jako taková doslova přežívá navzdory fyzice.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Světy teplejší než jejich hvězdy: Planety, které posouvají pojem „peklo“ mimo Sluneční soustavu
Noc, kde zamrzá i čas
Na opačné straně panuje absolutní tma. Bez slunečního záření teploty prudce klesají.
Na některých světech atmosféra kondenzuje a padá k povrchu, plyny se mění v led a vítr přestává existovat. Je to noc bez rána, bez východu a bez návratu.
A přesto – tyto planety nejsou mrtvé.
Pás mezi světy: místo, kde se děje všechno
Mezi nekonečným dnem a věčnou nocí leží terminátor – úzká oblast soumraku.
Právě tady:
vane nejsilnější vítr ve vesmíru,
atmosféra proudí rychlostmi desítek tisíc km/h,
teplo se snaží uniknout z denní strany do noční.
U planety WASP-121 b byly naměřeny větry, které přenášejí vypařené kovy z jedné strany planety na druhou. Na noční straně pak prší železo a drahokamy.
Ano. Déšť z kovu. Tohle není poezie. To je spektroskopie.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Tuláci bez slunce: Planety, které galaxie vyhodila z domova
Svět bez stínu
Zvláštní je, že na těchto planetách neexistuje stín v našem smyslu slova. Na denní straně je světlo všudypřítomné a drtivé. Na noční straně je absolutní tma. A v pásu mezi nimi se světlo nikdy nemění.
Žádné ráno. Žádný večer. Žádná změna.
Jen stabilní, nemilosrdná rovnováha.
Proč nás tyto planety fascinují
Ne proto, že bychom tam chtěli letět. Ale proto, že testují hranice reality. Ukazují nám, co se stane s atmosférou bez noci, jak se hmota chová v extrémním záření, a kde končí „planeta“ a začíná něco úplně jiného.
Jsou to světy, které nemají cyklus.
A přesto existují.
Zdroje: NASA, ESA, Space, Science Direct, img ai generated Leonardo AI






