Letadlo mělo nejprve hledat nepřítele
Když Itálie roku 1911 válčila s Osmanskou říší o severoafrická území, letectví bylo teprve v začátcích. Velitelé si rychle všimli, že pilot dokáže z výšky pozorovat pohyb protivníka a přinášet informace, které by pěší hlídce unikly. Dřevěné a plátěné stroje však měly omezený dolet, slabé motory a často i minimální přístrojové vybavení. Představa specializovaného bombardéru tehdy ještě nepatřila k běžné vojenské realitě.
Mezi piloty operujícími nad Libyí byl Giulio Gavotti. Dne 1. listopadu 1911 vzlétl na jednomotorovém letounu typu Etrich Taube. Na palubě měl malé výbušniny, které musel obsluhovat vlastníma rukama, protože letadlo nebylo vybavené moderním bombardovacím mechanismem.
Jednou rukou řídit, druhou zamířit
Gavotti později popsal ve svém dopise domů, že během letu připravil výbušninu, odstranil jištění a shodil ji z kabiny tak, aby nezasáhla konstrukci letadla. Z dnešního pohledu připomíná jeho postup riskantní improvizaci: letoun musel dál držet směr a pilot současně manipuloval s předmětem, který mohl ohrozit i jeho samotného.
Různé historické rekonstrukce se liší v detailech počtu použitých výbušnin i jejich účinku. Obvykle se uvádějí čtyři malé bomby či granáty svržené v prostoru osmanských pozic. Doložená je především skutečnost, že došlo k prvnímu známému bojovému bombardování z pilotovaného letounu těžšího než vzduch. Nešlo o úplně první pokus útočit shora: v devatenáctém století byly použity i balony.
Co tehdy bomby dokázaly
Drobné výbušniny neměly účinek, který si dnes spojujeme s těžkými leteckými pumami. O konkrétních ztrátách existují rozporné dobové zprávy a nelze je bez dalšího potvrzení vydávat za jistotu. Osmanská strana protestovala proti způsobu vedení útoku a objevovaly se otázky, zda nová zbraň nepřinese zvláštní riziko civilistům.
Podstatná změna nebyla v rozsahu bezprostředních škod. Letadlo se totiž poprvé ukázalo jako prostředek přímého násilí z výšky, nejen jako pozorovatelna. Během několika dalších let se konstrukce strojů i přesnost a síla výzbroje rychle vyvíjely. V první světové válce už letecké bombardování zasahovalo i města.
Technický pokus s dlouhým stínem
Gavotti mohl svou akci chápat jako novinku, která mu umožnila překvapit protivníka. Z dnešního pohledu je zároveň jedním z prvních okamžiků, kdy se ukázalo, jak může vynález určený k překonávání vzdáleností změnit samotnou povahu násilí.
O sto patnáct let později je letecké bombardování spojeno s vysoce sofistikovanými stroji, navigací i otázkami mezinárodního humanitárního práva. O to zvláštnější je návrat k počátku: k jednomu pilotovi v otevřeném kokpitu, který musel výbušninu hodit vlastní rukou.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Smithsonian Air & Space – The World’s First Warplane [2], National Museum of the U.S. Air Force – Italian Aviation in WWI [3], Guinness World Records – First aerial bombardment by aeroplane [4], ai generated
