Čas a univerzální hodiny: větší rozdíl, než se zdá
Až do počátku 20. století byl čas považován za univerzální kulisu vesmíru. Plynul stejně pro všechny, všude a vždy.
Albert Einstein tuto představu rozbil.
Speciální a později obecná teorie relativity ukázaly, že čas je spojen s prostorem do jednoho celku – časoprostoru. A jeho tempo závisí na rychlosti a gravitaci.
To znamená, že čas už dnes víme zpomalit.
Když se čas zpomaluje
Čím rychleji se objekt pohybuje, tím pomaleji mu plyne čas vzhledem k pozorovateli. Tento efekt, známý jako dilatace času, byl experimentálně potvrzen například u atomových hodin na družicích i v částicových urychlovačích. Astronaut pohybující se extrémní rychlostí by skutečně stárnul pomaleji než člověk na Zemi.
Podobný efekt způsobuje i gravitace. Čím silnější gravitační pole, tím pomaleji plyne čas.
U povrchu Země plyne čas nepatrně pomaleji než ve vyšší nadmořské výšce. Rozdíl je extrémně malý, ale měřitelný. Teoreticky tak vaše vlasy stárnou o několik nanosekund rychleji než vaše chodidla – jen proto, že jsou dál od středu Země.
Černé díry: místo, kde se čas téměř zastaví
Nejextrémnější příklad přináší černé díry.
Pokud by se pozorovatel přiblížil k horizontu událostí černé díry, vzdálený pozorovatel by viděl jeho pohyb stále pomalejší. Z vnější perspektivy by se čas pro padající objekt zpomaloval a při dosažení horizontu by se zdál téměř „zamrzlý“.
Z jeho vlastního pohledu by však čas plynul normálně.
Tady se dostáváme k zásadnímu bodu: zastavení času není absolutní jev. Záleží na perspektivě.
Lze čas zastavit úplně?
Podle současné fyziky neexistuje známý mechanismus, který by umožnil absolutní zastavení času.
Aby se čas zastavil, musela by se zastavit i změna – a tedy i fyzikální procesy samotné. To by znamenalo nulovou teplotu (absolutní nulu) a nulový pohyb částic.
Jenže i při extrémně nízkých teplotách zůstávají kvantové fluktuace. Kvantová mechanika říká, že absolutní klid není možný. Čas je hluboce propojen s entropií – s růstem neuspořádanosti. Dokud existují procesy a změna, existuje i směr času.
Šipka času a entropie
To, co vnímáme jako plynutí času, je spojeno s druhým zákonem termodynamiky. Entropie izolovaného systému má tendenci růst. Proto si pamatujeme minulost, ale ne budoucnost. Proto se rozbité sklo samo nesloží zpět dohromady.
Zastavit čas by znamenalo zastavit změnu entropie. A to by znamenalo zastavit samotnou fyziku.
Filozofická hranice
Některé interpretace fyziky naznačují, že čas nemusí být základní vlastností reality, ale emergentním jevem – podobně jako teplota vzniká z pohybu částic.
Pokud by tomu tak bylo, otázka „může se čas zastavit?“ by mohla být špatně položená. Možná je čas jen způsob, jakým naše vědomí organizuje změnu.
Z vědeckého hlediska však zatím neexistuje žádný důkaz, že by čas mohl být vypnut, zmražen nebo přerušen.
Čas lze zpomalit. Lze ho ohnout. Lze měřit jeho relativitu. Ale zastavit ho – alespoň podle současné fyziky – nelze. Možná je to méně poetické než představa zamrzlého okamžiku. Ale zároveň mnohem fascinující: žijeme ve vesmíru, kde samotná struktura reality plyne.
Zdroj: National Institute of Health, The Everage Scientist, Science Direct, img ai generated leonardo ai
