Déjà vu bylo dlouho považováno za trik mysli, ale nová vědecká zjištění naznačují, že v tom může být víc než jen náhoda.
Co se děje v mozku, když „už jsi to zažila“
Vědci z University of St. Andrews ve Skotsku použili při výzkumu déjà vu kombinaci funkční magnetické rezonance (fMRI) a neurostimulačních metod. Zjistili, že při tomto jevu dochází k aktivaci hipokampu a čelního laloku zároveň – oblastí, které obvykle spolupracují jen při práci s pamětí a logikou.
Normálně se paměť aktivuje sekvenčně: nejprve se vybaví informace, pak ji mozek vyhodnocuje. Při déjà vu se tento proces zacyklí – mozek vyhodnocuje nový zážitek jako známý, i když k němu neexistuje skutečná vzpomínka.
Jinými slovy: náš mozek si na pár vteřin splete přítomnost s minulostí.
Déjà vu jako porucha času
Neurolog Chris Moulin, který se fenoménem zabývá přes 20 let, říká, že déjà vu je forma „časové disonance“. Mozek vnímá moment jako opakování události, protože podobný vzorec neuronální aktivity už kdysi zažil. Je to, jako by se z paměťové sítě na okamžik přehrál starý záznam, ale bez obrazu a kontextu.
Tento „časový echo“ efekt může trvat jen vteřiny, ale zanechá hluboký dojem. A i když se zdá neškodný, u lidí s epilepsií temporálního laloku se objevuje častěji – což potvrzuje, že déjà vu má konkrétní neurologický původ, ne mystický.
Paměť, která si hraje na proroka
Podle výzkumu Kalifornské univerzity se déjà vu nejčastěji objevuje při únavě, stresu nebo přetížení mozku. Právě tehdy vzniká tzv. „falešná pozitivní identifikace“ – mozek si nový vjem mylně uloží do stejné složky jako starý. Z neurobiologického hlediska jde o pokus systému šetřit energii: mozek se místo tvorby nového záznamu „spokojí“ s tím, že už daný vzorec zná.
Proto můžeš mít pocit, že situaci „poznáváš“, i když ve skutečnosti si ji mozek jen zjednodušil. Ale právě tato schopnost rychlého asociování může být i zdrojem kreativity – stejné mechanismy využíváme při představivosti a intuici.
Existuje „minulý život“ v mozku?
Některé výzkumy z posledních let ukazují, že déjà vu má překvapivě blízko k tzv. „reinstatement effect“ – procesu, kdy mozek spontánně obnovuje staré neuronální vzorce, které nesou emoční stopu, i když si nevybavujeme konkrétní vzpomínku.
Tento efekt vysvětluje, proč má déjà vu tak silný emocionální náboj: mozek vlastně znovu aktivuje strukturu, která kdysi souvisela s výrazným prožitkem.
Z emocionálního hlediska tak může působit, jako by „minulý život“ probleskl na zlomek sekundy do přítomnosti.
Věda tím samozřejmě nemyslí reinkarnaci – ale ukazuje, že mozek má vlastní vnitřní minulosti, uložené v neuronálních stopách, které se občas samovolně oživí.
Co je ještě záhada
Zatímco většina výzkumů vysvětluje déjà vu čistě neurologicky, stále chybí odpověď na to, proč se mozek rozhodne konkrétní okamžik interpretovat jako známý.
Některé teorie naznačují, že jde o formu testu integrity paměťového systému – jakousi „kontrolu kvality“ mozku, který si ověřuje, zda dokáže rozpoznat nesoulad mezi realitou a uloženou zkušeností.
Jiní badatelé připouštějí, že déjà vu může být i vedlejším produktem kreativního myšlení – schopnosti mozku vytvářet kombinace minulosti a přítomnosti při snění i při bdění.
Když minulost navštíví přítomnost
Déjà vu je krátký most mezi včerejškem a dneškem, mezi tím, co víme, a tím, co cítíme. Věda ho postupně odkrývá jako chytrý, i když nechtěný trik mozku, který si hraje s časem, pamětí a emocemi.
A možná i proto nás ten pocit tak fascinuje – protože nám na okamžik připomene, že naše mysl má vlastní minulost, kterou někdy znovu prožívá, aniž by si to uvědomila.
Zdroje
Moulin, C. (2024). Temporal Disjunctions in Memory Processing. University of St. Andrews Research Archive.
O’Connor, A. R. & Moulin, C. (2022). Neural Correlates of Déjà Vu: fMRI and EEG Studies. Neuropsychologia, 169(12), 108–120.
University of California, Berkeley. (2023). False Recognition and Memory Networks. Department of Psychology.
Cleary, A. M. (2024). Déjà Vu and Neural Reinstatement Effect. Psychological Science.
Nature Neuroscience (2023). Temporal Lobe Activation Patterns During False Familiarity Experiences.
