Vědci dokázali určit nejen to, že na Marsu existoval rozsáhlý oceán, ale také kde leželo jeho pobřeží a jak vysoko sahala hladina moře v nejvlhčím období historie planety. Výsledky zásadně mění představu o tom, jak dlouho a jak stabilně mohla voda na Marsu existovat.
Když se Rudá planeta podobala modré
Myšlenka „modrého Marsu“ není nová. Už desítky let známe vyschlá říční koryta, deltovité struktury i minerály, které vznikají pouze za přítomnosti kapalné vody. Dosud ale chyběl ucelený obraz, který by spojil jednotlivé nálezy do jednoho funkčního systému.
Nová analýza ukazuje, že Mars neměl jen izolovaná jezera, ale oceán s pevně danou hladinou, rozprostírající se napříč severní polokoulí planety. Svým rozsahem mohl odpovídat přibližně Arktickému oceánu na Zemi.
Klíčové místo: Coprates Chasma
Výzkum se soustředil na oblast Coprates Chasma, která je součástí gigantického systému kaňonů Valles Marineris – největšího kaňonového komplexu ve Sluneční soustavě.
Právě zde si vědci všimli útvarů, které nápadně připomínají říční delty na Zemi. Ty vznikají pouze v místech, kde řeka ústí do stojaté vodní plochy – moře nebo oceánu. Ne do bahna, ne do ledu, ale do stabilního vodního tělesa.
Jak vysvětluje geomorfolog Fritz Schlunegger z University of Bern, tvar i rozmístění těchto struktur odpovídá přesně tomu, co známe z pozemských pobřeží.
Jak vědci „změřili“ hladinu marsovského moře
Pomocí dat ze tří orbitálních sond – včetně mise European Space Agency – se podařilo určit, že všechny deltovité útvary leží v úzkém výškovém rozmezí přibližně 3 650 až 3 750 metrů pod referenční úrovní marsovského povrchu.
Taková shoda není náhodná. Znamená to, že voda měla dlouhodobě stabilní hladinu, podobně jako dnešní oceány na Zemi. Nešlo o krátké záplavy, ale o setrvalý hydrologický systém.
Výpočty ukazují, že oceán by byl přibližně 1 000 metrů hlubší než nejnižší části Valles Marineris, což z něj činí dosud největší potvrzené moře v historii Marsu.
Kdy byl Mars nejvlhčí
Zvlášť důležité je časové zařazení. Sedimenty v deltách vznikly zhruba před 3 miliardami let, tedy později, než se dříve předpokládalo.
To znamená, že Mars měl dostatek povrchové vody v době, kdy už měl být dávno suchý. Okno obyvatelnosti planety se tak výrazně prodlužuje.
Z hlediska astrobiologie jde o zásadní posun: čím déle voda na povrchu existovala, tím vyšší je pravděpodobnost, že mohla vytvořit podmínky pro vznik jednoduchého života.
Proč jsou delty tak důležité
Na Zemi patří říční delty k místům s nejvyšší biologickou aktivitou. Zároveň fungují jako archivy minulosti – ukládají vrstvy sedimentů, organických látek i chemických stop.
Pokud někde na Marsu hledat fosilní důkazy dávného života, pak právě v těchto strukturách. Nově identifikované pobřežní linie tak představují nejperspektivnější cíle pro budoucí mise.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
DOKONALÝ KRUH NA MARSU: NASA zveřejnila snímek obří, 100metrové „díry“. Vědci spekulují o životě na rudé planetě
Kam se voda ztratila?
Otázka, která zůstává otevřená: kam zmizel oceán, který kdysi pokrýval sever Marsu?
Část vody pravděpodobně unikla do vesmíru po ztrátě magnetického pole planety. Jiná část mohla proniknout do podpovrchových vrstev nebo zmrznout v podobě ledu.
Jisté ale je, že Mars nepřišel o vodu náhle. Šlo o dlouhý, postupný proces, během něhož planeta pomalu ztrácela schopnost udržet stabilní klima.
Mars jako zrcadlo Země
Studie, publikovaná v časopise npj Space Exploration, nepřináší jen nový pohled na minulost Marsu. Nepřímo připomíná i křehkost planetárních systémů obecně.
Mars možná není světem, kde život selhal.
Možná je to planeta, která jen neměla dost času.
Zdroj: NASA, ESA, Space, Science Direct, Science Alert, img ai generated Leonardo AI
