Podzim, kdy klíšťata nezmizela
Koncem října už většina lidí při procházce lesem myslí spíš na houby a poslední barevné listí než na klíšťata. Jenže drobní parazité se neřídí kalendářem. Dokud jim počasí poskytuje dostatečnou teplotu a vlhkost, mohou čekat na dalšího hostitele i v období, kdy už mnozí považují sezonu klíšťat za ukončenou.
Aktuální údaje ze Středočeského kraje to připomínají obzvlášť důrazně. Od začátku roku do konce září 2026 zde hygienici evidovali 1 869 případů lymské boreliózy, zatímco ve stejném období předchozího roku jich bylo 1 166. To představuje nárůst přibližně o 60 procent. V samotné Praze bylo za stejné období zaznamenáno dalších 1 184 případů.
Taková čísla samozřejmě přitahují pozornost. Je však důležité nepřisuzovat celý rozdíl pouze větší aktivitě klíšťat. Státní zdravotní ústav už v září upozornil, že letošní statistiky ovlivnila také změna systému hlášení, do něhož nově vstupují i údaje od praktických lékařů. Část nárůstu tak odráží přesnější zachycování případů, nikoli nutně stejný nárůst skutečného počtu nakažených.
Samotné riziko ale zůstává reálné. Klíště obecné, které je v české přírodě hlavním přenašečem boreliózy, může být aktivní i při teplotách přibližně pět až osm stupňů Celsia. A bakterie, kterou přenáší, patří k biologicky nejzajímavějším původcům infekcí, s nimiž se v našich lesích můžeme setkat.
Bakterie ve tvaru vývrtky, která střídá dva světy
Lymskou boreliózu způsobují bakterie ze skupiny Borrelia burgdorferi sensu lato. Patří mezi spirochety, tedy bakterie s dlouhým, tenkým a spirálovitě stočeným tělem. Jejich tvar není jen mikroskopickou zvláštností. Borrelie se pohybují pomocí bičíků ukrytých pod vnějším obalem, což jim umožňuje charakteristický vývrtkovitý pohyb.
V Evropě se na lidských infekcích podílí několik druhů borelií. Například Borrelia afzelii bývá spojována zejména s kožními projevy, zatímco Borrelia garinii častěji s postižením nervového systému. Nejde však o nepřekročitelné hranice: konkrétní příznaky závisejí na více okolnostech a jednotlivé druhy mohou vyvolávat různé formy onemocnění.
Pro život bakterie je zásadní schopnost přežívat v prostředích, která se od sebe mimořádně liší. Část svého životního cyklu tráví v klíštěti, část v těle obratlovců, především drobných savců a ptáků. V každém z těchto prostředí se musí vypořádat s jinou teplotou, dostupností živin i obrannými mechanismy hostitele.
Právě tato proměnlivost je jedním z důvodů, proč jsou borrelie zajímavé pro mikrobiology. Dokážou měnit složení některých povrchových bílkovin podle toho, zda se nacházejí v klíštěti, nebo v savčím hostiteli. Taková regulace jim pomáhá při přechodu mezi jednotlivými částmi životního cyklu a při přežívání v novém prostředí.
Člověk přitom není jejich přirozeným cílem. V přírodě se bakterie udržují v systému tvořeném klíšťaty a zvířecími hostiteli. Lidé se do tohoto koloběhu dostávají náhodou, když infikované klíště začne sát jejich krev.
Proč přenos nenastane vždy okamžitě
Když se infikované klíště přisaje, neznamená to, že se bakterie automaticky a okamžitě dostane do lidského těla. U borelií často záleží na tom, jak dlouho klíště saje. Během krmení se totiž mění podmínky v jeho organismu a bakterie se mohou postupně připravovat na přechod do nového hostitele.
Riziko přenosu boreliózy zpravidla roste s délkou přisátí. Z toho vzniklo známé doporučení odstranit klíště do 24 hodin. Tuto dobu ale nelze považovat za bezpečnou hranici, před jejímž uplynutím je nákaza nemožná. Rychlost přenosu mohou ovlivnit druh borelie, stav klíštěte i další biologické okolnosti.
Z praktického hlediska je tedy podstatné něco jiného: přisáté klíště odstranit co nejdříve, nikoli čekat, zda už uplynulo určité množství hodin. Není také správné zaměňovat boreliózu s klíšťovou encefalitidou. Tu způsobuje virus, který se může přenést rychleji. Jde o dvě odlišné infekce, přestože je může přenášet stejný druh klíštěte.
Zajímavá je i úloha samotného parazita. Klíště se při sání snaží potlačovat místní obranné reakce hostitele. Jeho sliny obsahují látky, které ovlivňují srážení krve a imunitní odpověď v místě přisátí. Bakterie tak vstupuje do prostředí, které se od běžného poranění kůže liší a které jí může usnadnit počáteční přežití.
Od červené skvrny k nervovému systému
Nejznámějším projevem boreliózy je postupně se zvětšující zarudlá skvrna označovaná jako erythema migrans. Objevuje se obvykle několik dní až týdnů po přenosu infekce. Často vzniká v místě přisátí klíštěte, ale nemusí mít podobu učebnicového červeného kruhu s vybledlým středem. Někdy jde o poměrně jednolitou červenou plochu.
Právě zde může vzniknout nebezpečný omyl. Ne každý nakažený člověk si skvrny všimne a ne u všech nemocných se objeví. Vedle kožního projevu se mohou vyskytnout únava, zvýšená teplota, bolesti hlavy nebo svalů. Tyto příznaky jsou však nespecifické a mohou provázet řadu jiných onemocnění.
Pokud se bakterie včas nezastaví, může se infekce v některých případech rozšířit do dalších tkání. Borrelie mohou vyvolat zánětlivé postižení nervového systému, kloubů a vzácněji také srdce. Neurologické komplikace zahrnují například obrnu lícního nervu, bolesti nervových kořenů nebo zánět mozkových blan.
To neznamená, že každý případ boreliózy směřuje k vážnému poškození organismu. Většina nemocných při odpovídající léčbě antibiotiky dobře reaguje a závažným komplikacím lze předcházet. Rozmanitost příznaků ale vysvětluje, proč lékaři při podezření na tuto infekci potřebují znát nejen laboratorní výsledky, nýbrž i průběh obtíží a pravděpodobnost kontaktu s infikovaným klíštětem.
Proč může být krevní test zpočátku negativní
Jednou z největších zvláštností diagnostiky boreliózy je skutečnost, že běžné krevní testy obvykle nehledají přímo bakterii. Vyšetřují především protilátky, které proti ní vytvořil imunitní systém.
To má zásadní důsledek. Tělo potřebuje čas, aby si měřitelné množství protilátek vytvořilo. V prvních týdnech po infekci proto může být výsledek vyšetření negativní, přestože se nemoc už rozvíjí. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí upozorňuje, že sérologické testy mohou být falešně negativní zejména během prvních čtyř až šesti týdnů od nákazy.
Opačná situace je neméně důležitá. Protilátky mohou v krvi přetrvávat dlouho po prodělané infekci, někdy i roky. Pozitivní laboratorní výsledek proto automaticky neznamená, že člověk právě trpí aktivní boreliózou nebo že potřebuje další antibiotika.
U typického rozšiřujícího se zarudnutí může být diagnóza klinická, tedy založená na vzhledu kožního projevu a souvisejících okolnostech, aniž by lékař čekal na laboratorní potvrzení. U jiných forem nemoci se naopak využívá kombinace klinického vyšetření a vhodně zvolených testů. Univerzální test, který by v každé fázi infekce spolehlivě odpověděl na všechny otázky, zatím neexistuje.
Nemoc je léčitelná. Proč tedy někteří lidé mají potíže i potom?
Lymská borelióza patří mezi bakteriální infekce, pro které existuje účinná antibiotická léčba. Používají se například doxycyklin, amoxicilin či cefuroxim. Výběr léku a délka léčby závisí na podobě nemoci, věku pacienta a dalších zdravotních okolnostech. Časná léčba obvykle vede k dobrému výsledku.
Přesto někteří pacienti uvádějí únavu, bolesti nebo problémy se soustředěním ještě dlouho po dokončení antibiotické léčby. Tyto obtíže jsou skutečným předmětem lékařského výzkumu. Jejich mechanismy však nejsou ve všech případech objasněné a přetrvávající příznaky samy o sobě neprokazují přítomnost živých borelií v organismu.
Právě zde se medicína potýká s důležitým rozdílem mezi přetrvávajícími následky nemoci a pokračující aktivní infekcí. Odborná doporučení nepodporují automatické opakování dlouhých antibiotických kúrach pouze na základě nespecifických dlouhodobých obtíží bez známek aktivní infekce. Takový postup může pacienta vystavit nežádoucím účinkům, aniž přinese očekávaný prospěch.
Vědecké otázky přitom zůstávají otevřené. Výzkumníci zkoumají, jakou roli mohou při některých dlouhodobých obtížích hrát imunitní reakce, zánětlivé procesy nebo následky předchozího poškození tkání. Pro pacienty je podstatné, aby jejich obtíže byly řádně vyšetřeny a aby se léčba opírala o skutečně doložené příčiny.
Proč je Česko pro boreliózu tak příznivým prostředím
Střední Evropa představuje jednu z významných oblastí výskytu lymské boreliózy. Klíště obecné zde nachází vhodné podmínky v lesích, na jejich okrajích i v některých parcích a zahradách. Potřebuje zejména vlhké prostředí, které ho chrání před vysycháním.
Jeho životní cyklus může trvat několik let. Během něj postupně prochází larválním, nymfálním a dospělým stadiem. Aby se mohlo vyvíjet, potřebuje krev hostitelů. Právě při sání na nakažených zvířatech mohou klíšťata získat borelie a při dalším krmení je přenést dál.
Na výskyt parazita má vliv počasí, struktura vegetace i dostupnost zvířecích hostitelů. Dlouhodobé oteplování může přispívat k posunu výskytu klíšťat do vyšších nadmořských výšek a severnějších oblastí. Jednoduché tvrzení, že teplejší rok automaticky znamená úměrně více boreliózy, by však bylo nepřesné. O skutečném riziku rozhoduje souhra více faktorů, včetně toho, kolik klíšťat bakterii skutečně přenáší a jak často s nimi lidé přicházejí do kontaktu.
Podzimní aktivita klíšťat proto není novou vlastností, kterou by parazité získali až v posledních letech. Patří k jejich biologii a mění se podle konkrétních podmínek. Ochrana před klíšťaty má smysl i mimo letní měsíce, pokud počasí umožňuje jejich aktivitu.
Co víme o ochraně a co ještě věda hledá
Proti klíšťové encefalitidě existuje očkování, proti lymské borelióze však zatím není v Evropské unii běžně dostupná schválená vakcína. Ochrana proto spočívá především ve snížení rizika přisátí: vhodném oblečení, repelentech, kontrole těla po pobytu v přírodě a rychlém odstranění nalezeného klíštěte.
Klíště je vhodné uchopit jemnou pinzetou co nejblíže pokožce a plynule vytáhnout. Nepomáhá ho předem mazat olejem ani jinými přípravky. Pokud se v následujících dnech či týdnech objeví rozšiřující se zarudnutí nebo jiné příznaky možného onemocnění, je namístě lékařské vyšetření. Samotné přisátí klíštěte však automaticky neznamená nákazu ani nutnost užívat antibiotika.
Jednou z významných oblastí dalšího výzkumu zůstává také vývoj očkování proti borelióze a přesnějších diagnostických metod. Zvlášť důležité by byly testy, které by dokázaly v různých situacích lépe rozlišit probíhající infekci od dávno prodělaného kontaktu s bakterií.
Příběh boreliózy tak zdaleka nekončí u klíštěte přisátého na kůži. Ukazuje, jak složitý může být vztah mezi parazitem, mikrobem, zvířecími hostiteli a lidským imunitním systémem. A také proč mohou zdánlivě jednoduché otázky — zda jsme nakažení, kdy se bakterie přenesla a zda už nemoc odezněla — vyžadovat překvapivě složité vědecké odpovědi.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Státní zdravotní ústav – Základní informace o lymeské borrelióze [2], Státní zdravotní ústav – Proč přibývá nakažených lymeskou borreliózou [3], ECDC – Factsheet about Borreliosis [4], CDC – Clinical Testing and Diagnosis for Lyme Disease [5], CDC – Treatment and Intervention for Lyme Disease [6], IDSA, AAN, ACR – Clinical Practice Guidelines for Lyme Disease [7], Český rozhlas – Hygienici varují před podzimní aktivitou klíšťat, 28. října 2026 [8], img ai generated
