Nové neurovědecké studie ukazují, že už po jediné noci bez spánku se mění nejen paměť a pozornost, ale i způsob, jak mozek vnímá realitu. A právě tato „nouzová verze vědomí“ vysvětluje, proč se po probdělé noci cítíme rozbití, podráždění a přecitlivělí.
Co se děje, když mozek přejde do krizového režimu
V prvních hodinách spánkové deprivace začíná mozek přerozdělovat zdroje. Přednost dostávají centra bdělosti a motoriky, zatímco čelní laloky – zodpovědné za rozhodování a sebekontrolu – omezují aktivitu. Studie z University of Pennsylvania (Van Dongen, 2023) potvrdila, že už po 24 hodinách bez spánku se kognitivní výkonnost propadá o 30 %, a to i při snaze zůstat „soustředěný“.
Co způsobuje dlouhodobá spánková deprivace? Dočtete se v prvním díle našeho speciálu o spánku a našem mozku:
Mozek tak přechází do nouzového režimu: vyřazuje vyšší funkce, aby zachoval základní provoz. Výsledkem je stav, který neurovědci přirovnávají k mírné intoxikaci – člověk reaguje impulzivně, ztrácí nadhled a zhoršuje se jeho schopnost odhadnout následky vlastního jednání.
Když se realita začne rozmazávat
Po delším období spánkového deficitu začínají selhávat vnitřní filtry mozku. Záznamy EEG ukazují, že v bdělém stavu se náhle objevují krátké „mikrospánkové“ vlny – mozkové buňky se střídavě vypínají a zapínají, jako by se snažily simulovat spánek po částech. Tento jev popsal tým z Harvard Medical School jako „lokální spánek mozku“ – mozek doslova usíná po malých ostrůvcích, i když oči zůstávají otevřené.
To vysvětluje, proč se po probdělé noci člověk cítí „mimo“, má zpomalené reakce, rozmazané vnímání a ztrácí schopnost číst emoce druhých. Neuronální sítě v amygdale a prefrontální kůře prostě přestávají komunikovat tak, jak by měly.
Proč mizí empatie a roste podrážděnost
Další zásadní změnou je posun v emoční regulaci. Výzkum z University of California, Berkeley (Walker & Yoo, 2022) ukázal, že nedostatek spánku snižuje aktivitu čelního laloku, který běžně tlumí reakce amygdaly. Výsledek? Emoce běží na plné obrátky – vše se zdá přehnané, konflikty se snadno vyhrocují a i drobnosti působí jako ohrožení.
Mozek v nouzovém režimu navíc produkuje méně serotoninu a dopaminu, což dále snižuje psychickou odolnost. Proto se po špatné noci zvyšuje riziko úzkosti, paniky i deprese. Podle dat z European Sleep Institute (2024) stoupá po jedné noci bez spánku pravděpodobnost chybného vyhodnocení emocí až o 60 %.
Jak se mozek opravuje – a proč to trvá déle, než si myslíme
I když se vyspíte „do zásoby“, mozek se po spánkové deprivaci nevrací do normálu okamžitě. Během hlubokého spánku (NREM fáze) totiž dochází k proplachování mozkomíšního moku, který odplavuje neurotoxiny vzniklé během bdění – proces známý jako glymfatická očista.
Když o tuto fázi přijdete, toxiny se hromadí a regenerace je pomalejší. Tým z University of Rochester (Iliff et al., 2023) zjistil, že mozek potřebuje v průměru dvě až tři noci plného spánku, aby se po jedné probdělé noci zcela zotavil.
Zajímá vás schopnost našeho mozku regenerovat a opravovat se?
Zajímavé je, že mozek má i „záložní plán“ – krátké spánkové bloky během dne (tzv. power naps) aktivují část stejných reparačních mechanismů, i když jen v omezené míře.
Co pomáhá přepnout mozek zpět do rovnováhy
Neurověda nabízí několik překvapivě jednoduchých, ale účinných strategií:
Světlo a tma: po probuzení se vystavte dennímu světlu – pomáhá resetovat cirkadiánní rytmus. Večer naopak minimalizujte modré světlo.
Krátký spánek (20–30 min): stačí k obnovení pozornosti a zvýšení dopaminové aktivity.
Hydratace a glukóza: deprivovaný mozek spotřebovává více energie; malá dávka cukru může zlepšit výkon.
Dýchání a pohyb: fyzická aktivita i kontrolované dýchání podporují kyslíkovou výměnu a snižují hladinu kortizolu.
Rutina: pravidelný rytmus spánku–bdění je klíčem k dlouhodobé neurostabilitě.
Všechny tyto kroky cílí na obnovení homeostázy – rovnováhy, kterou mozek potřebuje k efektivnímu fungování. Když se podaří nastavit ji zpět, mizí nejen únava, ale i kognitivní mlha.
Co nám tato zjištění říkají o lidské mysli
Spánek není luxus, ale základní forma sebeúdržby. Mozek si během něj doslova čistí software, třídí informace a testuje nové neuronální spoje. Když ho o tento proces připravíme, stáváme se sami sobě překážkou – náš vlastní mozek začne šetřit energií tam, kde ji potřebujeme nejvíc: v empatii, pozornosti a jasnosti myšlení.
A právě to je poselství nejnovějších neurověd: úspěch civilizace není v tom, jak dlouho vydržíme vzhůru, ale jak dobře se umíme vypnout.
Zdroje:
Van Dongen, H.P.A. et al. (2023). Cognitive performance and sleep deprivation: 24-hour neurofunctional decline. University of Pennsylvania.
Walker, M.P. & Yoo, S.S. (2022). Emotional regulation and sleep loss: Amygdala-prefrontal interactions. University of California, Berkeley.
Iliff, J.J. et al. (2023). Glymphatic clearance and sleep recovery after deprivation. University of Rochester Medical Center.
Harvard Medical School (2024). Local sleep phenomena during wakefulness: evidence from EEG studies.
European Sleep Institute (2024). Emotional misperception after sleep loss: a meta-analysis.
National Institutes of Health (NIH, 2024). Circadian rhythm and neurorepair mechanisms in sleep recovery.