Vysoko v pískovcovém skalním pilíři je pouze tmavý otvor. Teprve když se člověk dostane až k němu, zjistí, že za nenápadným vstupem leží svatyně s vytesanými sloupy, oblouky a stěnami pokrytými staletými malbami.
Kostel se nachází v pohoří Gheralta v nadmořské výšce přibližně 2 580 metrů. Není jen postavený na skále. Je vyhloubený přímo v jejím nitru a dodnes slouží etiopské pravoslavné církvi.
Cesta není předehrou. Je součástí zážitku
Nejdříve přichází prudké stoupání mezi skalami. Poslední část však připomíná spíš jednoduché horolezectví než cestu do kostela. Návštěvníci postupují po téměř svislé pískovcové stěně a využívají prohlubně vytesané do kamene jako stupy a úchyty. Následuje úzká římsa vedená nad otevřeným srázem.
Odborná studie věnovaná místním malbám popisuje přístup jako výstup bez dodatečného jištění, zakončený chůzí po římse široké přibližně půl metru. Právě tato cesta dala Abuna Yemata Guh pověst jednoho z nejhůře dostupných kostelů světa. Pro místní duchovní a věřící však nejde o adrenalinovou atrakci. Stejnou trasou přicházejí na bohoslužby a svátky.
Nebezpečný výstup zároveň ukazuje, jak odlišně lze chápat cestu k posvátnému místu. Moderní stavby se snaží odstranit překážky mezi člověkem a cílem. Zde se fyzická námaha, strach a soustředění stávají součástí přechodu z běžného světa do prostoru modlitby.
Svatyně připisovaná jednomu z devíti světců
Podle místní tradice kostel založil v 6. století Abuna Yemata, jeden z takzvaných devíti světců. Tito mniši měli na přelomu 5. a 6. století přijít do oblasti z různých částí tehdejšího východního křesťanského světa. Tradice jim připisuje rozvoj klášterního života, šíření křesťanství a překlady náboženských textů do jazyka ge’ez, který etiopská církev používá při liturgii dodnes.
Přesné stáří samotné svatyně ovšem nelze určit pouze podle legendy. Skalní kostely v Tigraji vznikaly a proměňovaly se po dlouhé období. Některé prostory mohly původně sloužit jako hrobky či poustevnické jeskyně a teprve později získat podobu kostela.
Abuna Yemata Guh je monolitická stavba: její vnitřní prostor nebyl sestaven z kamenů, ale odebrán z jednoho skalního masivu. Řemeslníci přesto vytvořili sloupy, oblouky a klenuté plochy připomínající běžnou architekturu. Místo přidávání materiálu tedy vytvořili chrám jeho postupným odsekáváním.
Malby jsou mladší než příběh kostela
Největší překvapení čeká uvnitř. Tmavé kamenné komory pokrývají postavy apoštolů, devíti světců, starozákonních patriarchů, Marie s Ježíšem, andělů a mnichů. Mezi nimi se vinou složité geometrické a proplétané ornamenty.
Místní tradice někdy přisuzuje malbám stejně starý původ jako kostelu, odborníci je však na základě stylu a ikonografie řadí především do druhé poloviny 15. století. V roce 2016 vědci odebrali drobné vzorky a analyzovali použité pigmenty i způsob jejich nanášení. Objevili zemité barvy založené například na hematitu a goethitu, ale také rumělku, žlutý auripigment, olovnatou bělobu a uhlíkovou čerň.
Podklad maleb tvořilo červené bahno vyztužené slámou, nanesené na opracovaný pískovec. Barvy byly pravděpodobně spojeny vejcem, tedy technikou tempery. U obrazu Marie vědci našli známky pozdějších oprav, většina výzdoby však zřejmě vznikla bez starší malířské vrstvy pod ní.
Malby přečkaly staletí mimo jiné díky suchému prostředí a skalnímu zastřešení. Nejsou však nedotčené. Na nižších částech stěn, kterých se lidé během bohoslužeb dotýkají, se barva místy odlupuje. Odlehlost tedy památku dlouho chránila, sama však její budoucnost nezaručuje.
Proč vytvořit kostel právě zde?
Jednoznačná odpověď neexistuje. Vysoké skály nabízely mnichům samotu, ticho a odstup od běžného života. Obtížný přístup také chránil obyvatele, rukopisy a liturgické předměty v dobách násilí. A samotná geologie Gheralty poskytovala pískovec, který bylo možné opracovávat, zatímco strmé zbytky někdejšího skalního plata vytvářely přirozené pevnosti.
Výška měla také duchovní význam. Stoupání vzhůru mohlo symbolizovat odpoutávání od světa a přibližování k Bohu. UNESCO ve své dokumentaci posvátné krajiny Tigraje přímo uvádí, že praktická obtížnost cesty k mnoha kostelům přispívá k duchovní zkušenosti návštěvníka.
Je však důležité nepředstavovat Abuna Yemata Guh jako osamělý zázrak uprostřed prázdné krajiny. Tigraj má podle podkladů předložených UNESCO 121 skalních kostelů a samotná Gheralta obsahuje 28 skalních památek. Jde o jednu z největších koncentrací tohoto typu architektury na světě. Kostely navíc nejsou mrtvými ruinami. Stále plní původní náboženskou funkci a některé uchovávají rukopisy, kříže, obrazy a další předměty používané po generace.
Místo, které se nesnaží být snadno dostupné
Abuna Yemata Guh působí na fotografiích především jako zkouška odvahy. Jeho skutečná síla se však skrývá v kontrastu. Za úzkou římsou a drsnou pískovcovou stěnou neleží prázdná jeskyně, ale promyšlený chrám plný barev a postav.
Stavitelé neodstranili překážku, kterou hora představovala. Proměnili ji v samotnou podstatu svatyně. Cesta ke kostelu proto není jen komplikací, kterou je třeba překonat. Je odpovědí na otázku, proč kostel vznikl právě tam: aby mezi údolím a posvátným prostorem nikdy nevedla obyčejná cesta.
Věděli jste, že…
…na stěnách Abuna Yemata Guh se nachází více postav ze Starého zákona než z Nového? Vedle apoštolů a křesťanských světců zde mají výrazné místo Abraham, Izák, Jákob a Mojžíš, což odráží osobitou tradici etiopského křesťanství a jeho silné propojení se starozákonními příběhy.
Zdroje: UNESCO World Heritage Centre – Sacred Landscapes of Tigray [1], Heritage Science – Multi-analytical investigation into painting materials and techniques: The wall paintings of Abuna Yemata Guh church [2], img ai generated
