Evoluce nebyla strom, ale propletená síť
Dlouho jsme lidskou evoluci chápali jako strom s jasnými větvemi. Každý druh se oddělil, vyvíjel se zvlášť a buď přežil, nebo vyhynul. Genetická data však tento model narušila.
Sekvenování DNA ukázalo, že křížení mezi různými lidskými liniemi bylo běžné, nikoli výjimečné. Neandertálci, denisované a moderní lidé si vyměňovali geny opakovaně. A právě při hledání těchto známých stop narazili vědci na něco nečekaného: genetické sekvence, které neodpovídají žádnému známému fosilnímu druhu.
Když DNA neodpovídá kostem
V roce 2020 publikoval tým genetických antropologů analýzu genomů západoafrických populací. Výsledky, zveřejněné v Science Advances, naznačily přítomnost DNA pocházející z neznámé archaické lidské populace, která se oddělila od hlavní linie před desítkami tisíc let.
Tito „duchové“ se pravděpodobně křížili s předky dnešních Afričanů zhruba ve stejné době, kdy se mimo Afriku mísili moderní lidé s neandertálci. Přesto po nich nemáme žádné fosilie – buď se nedochovaly, nebo je zatím neumíme rozpoznat.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Paradox lidského genomu: proč máme méně genů než pšenice – a přesto jsme složitější
Další stopy z Asie
Podobné překvapení přišlo i z Asie. Analýzy starověké DNA z jihovýchodní Asie a Číny odhalily genetické signály, které nelze přiřadit denisovanům ani neandertálcům. V roce 2025 upozornily čínské výzkumné týmy na možnou existenci tzv. bazální asijské linie, která se oddělila velmi brzy po odchodu moderních lidí z Afriky.
Tyto nálezy naznačují, že mapa lidské evoluce je děravější, než jsme si mysleli. A že genetika dokáže odhalit existenci populací, o kterých archeologie zatím mlčí.
Proč po nich nemáme kosti
Existuje několik možných vysvětlení, proč po genetických „duších“ nezůstaly fosilie:
žili v oblastech, kde se kosti špatně zachovávají,
jejich populace byly malé a krátkodobé,
jejich kostry byly morfologicky podobné jiným skupinám a nebyly rozpoznány.
Genetika má v tomto ohledu výhodu. DNA se může zachovat tam, kde fosilie chybí – a navíc dokáže odhalit i velmi malé příspěvky do genomu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zrychlené oblasti lidského genomu: co se v nás změnilo podezřele rychle
Mají ghost lineages nějaký význam dnes?
Zásadní otázka zní: jsou tyto genetické stopy jen historickou kuriozitou, nebo mají reálný dopad?
Některé studie naznačují, že geny zděděné od archaických populací mohly zvyšovat odolnost vůči nemocem, pomáhat adaptaci na místní klima, i ovlivňovat metabolismus nebo imunitní reakce.
Stejně jako u neandertálské DNA ale platí, že výhoda v minulosti nemusí být výhodou dnes. Některé archaické geny jsou spojovány i se zvýšeným rizikem autoimunitních onemocnění.
Evoluce jako zapomenutá spolupráce
Genetičtí duchové mění náš pohled na lidskou historii. Ukazují, že moderní člověk není čistým produktem jedné linie, ale mozaikou mnoha setkání, křížení a zaniklých větví.
Lidská evoluce nebyla pochodem vítězů, ale komplexní sítí vztahů, z nichž některé dnes dokážeme rekonstruovat už jen z genetických stop.
To, že nemáme fosilie, neznamená, že neexistovali. Genetické „ghost lineages“ připomínají, že náš původ je složitější a méně přehledný, než jsme si dlouho mysleli. A že genom je často spolehlivějším archivem než zemské vrstvy.
VŠE ZE SERIÁLU TAJEMNÝ GENOM
Paradox lidského genomu: proč máme méně genů než pšenice – a přesto jsme složitější
Temný genom: proč 98 % naší DNA neurčuje, kým jsme – ale jak fungujeme
Záhada chromozomu Y: opravdu mizí, nebo jsme ho jen dlouho podceňovali?
Ztracené geny: co jsme museli vymazat z DNA, abychom se stali lidmi
Zrychlené oblasti lidského genomu: co se změnilo podezřele rychle
Genetičtí duchové lidstva: DNA lidí, o kterých nemáme žádné fosilie
Zdroje: Family Tree DNA - Unlocking Our Ancestry: The Fascinating Science of Ancient DNA Analysis [článek], Cibio - Ancient DNA & Population Genomics - ADNA [článek], Wiley Online Library - Pace and space in the practice of aDNA research: Concerns from the periphery, doi.org/10.1002/ajpa.24683, Science Direct - Evolving ancient DNA techniques and the future of human history, doi.org/10.1016/j.cell.2022.06.009, img ai generated Leonardo AI






