Galaxie, která klame tělem
NGC 2775 na první pohled připomíná spirální galaxii: má prachové prstence, modravé hvězdné oblaky a růžové zářící mlhoviny, kde se rodí nové hvězdy. Jenže její střed je nezvykle hladký a prázdný, bez typického plynu, který pohání tvorbu hvězd.
Místo jiskřivého jádra plného záření zůstává ve středu oslnivě zářící bod obklopený prstencem prachu – jako by někdo vyhlodal otvor uprostřed galaktického disku.
Mezi spirálou a elipsou
Tento neobvyklý vzhled z ní dělá kosmického chameleona.
Část astronomů ji považuje za spirální galaxii s rozvolněnými rameny, jiní ji řadí mezi lentikulární galaxie – přechodný typ mezi spirální a eliptickou galaxií.
Lentikulární galaxie bývají považovány za „vyhořelé“ spirály, které spotřebovaly nebo ztratily svůj plyn, takže přestaly tvořit nové hvězdy a jejich spirální struktura se postupně rozpadla.
Stopy dávné kolize
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o klidný kout vesmíru. Jenže pod viditelnou fasádou se skrývá dramatická minulost.
NGC 2775 má dlouhý vodíkový chvost, který se vine téměř 100 000 světelných let kolem galaxie. Ten je v běžném světle neviditelný, ale odhalují ho rádiová pozorování.
Vědci se domnívají, že jde o pozůstatek menších galaxií, které se s NGC 2775 srazily a postupně splynuly. Tyto dávné kolize mohly způsobit její současný, zvláštně „vyhlazený“ vzhled.
Hubble přidává nový pohled
Nový snímek vznikl kombinací pozorování v několika vlnových délkách světla, včetně červeného záření vodíku (H-alfa).
Tento konkrétní signál ukazuje místa, kde se rodí nové hvězdy – a právě díky němu jsou na fotografii vidět růžové shluky v prstencích galaxie.
Tyto detaily pomáhají astronomům sledovat „životní cyklus“ hvězd v různých částech galaxie a porovnávat, jak se liší ve spirálních a lentikulárních systémech.
Co je „flocculentní“ spirála?
Většina odborníků dnes NGC 2775 řadí do kategorie tzv. flocculentních spirálních galaxií – tedy takových, které nemají zřetelná ramena, ale spíše „načechrané“ shluky hvězd rozptýlené po celém disku.
Tyto galaxie se často nacházejí ve fázi přechodu, kdy jejich původní struktura mizí, ale stále v nich probíhá hvězdotvorba.
Na snímku Hubblea je to patrné jako „peříčkovité“ závoje prachu a plynu, které se vinou mezi vnitřním a vnějším prstencem.
Co nám může NGC 2775 prozradit
Studium takto neobvyklých galaxií pomáhá vědcům pochopit, jak se galaxie vyvíjejí a stárnou.
Možná právě v těchto přechodných objektech se skrývá odpověď na otázku, proč některé galaxie ztrácejí schopnost tvořit nové hvězdy, zatímco jiné – jako Mléčná dráha – si ji udržují miliardy let.
NGC 2775 může být živým důkazem, že hranice mezi galaktickými typy jsou mnohem pružnější, než jsme si mysleli.
Krása a záhada v jednom snímku
Snímek Hubbleova teleskopu, pořízený v rámci programu PHANGS-HST, ukazuje nejen estetickou krásu vesmíru, ale i jeho komplexnost.
Galaxie, které vypadají klidně a vyrovnaně, v sobě často skrývají stopy dávného chaosu, kolizí a proměn.
NGC 2775 je jedním z těch tichých svědků, kteří připomínají, že i v hlubinách vesmíru platí: klid je často jen přestávka mezi bouřemi.
Zdroje: NASA, Esa.Hubble.org, Science NASA, HubbleSite.org, Foto: HubbleSite.org