20 % jeho genetického původu sahá až do Mezopotámie (dnešní Irák a Sýrie). Ukazuje se, že už v dobách faraonů docházelo k mísení genů i kultur a Egypt nebyl zdaleka tak izolovaný, jak jsme si mysleli.
Kosterní pozůstatky muže byly nalezeny poblíž Beni Hasan, asi 275 kilometrů jižně od Káhiry. Neobvyklé však bylo, že jeho tělo bylo uloženo do velké keramické nádoby, umístěné ve skalní hrobce. Právě tento způsob pohřbu, spolu s chladnějším mikroklimatem komory, ochránil DNA po více než 4 500 let – na rozdíl od těl mumifikovaných, u nichž chemikálie často genetický materiál zničily.
Radiokarbonové datování určilo dobu jeho smrti na 2855–2570 př. n. l., tedy období Staré říše. Vědci z Liverpool John Moores University a Francis Crick Institute získali genetický materiál z jeho zubů, kde bývá DNA nejlépe zachovaná.
„Podařilo se nám sestavit téměř kompletní obraz jednoho dávného života,“ říká vedoucí výzkumu Adeline Morez Jacobs.
80 % Afriky, 20 % Mezopotámie
Analýza DNA ukázala překvapivý výsledek: přibližně 80 % jeho genetické výbavy odpovídá starověkým populacím severní Afriky, zatímco asi 20 % vykazuje původ z oblasti Úrodného půlměsíce, tedy dnešní Mezopotámie.
Tento genetický mix potvrzuje dávné teorie o kontaktech mezi Egyptem a Blízkým východem – nejen obchodních, ale i lidských. Už v době, kdy vznikaly první pyramidy, se Nilská civilizace setkávala s lidmi z východu, kteří přinášeli znalosti o keramice, zemědělství či písmech.
„Dříve jsme tyto kulturní vazby znali jen z artefaktů. Nyní máme i biologický důkaz,“ vysvětluje Pontus Skoglund z Crick Institute.
Život těžce pracujícího muže s váženým pohřbem
Z jeho kostí vědci vyčetli, že zemřel kolem šedesátky a měřil asi 160 cm. Trpěl artrózou a poškozením kloubů, což svědčí o celoživotní manuální práci – pravděpodobně řemeslné. Podle antropologa Joela Irishe z Liverpool John Moores University mohl být hrnčířem, protože měl typická poškození horních končetin i kolen od dlouhého sezení u hrnčířského kruhu.
Paradoxně však byl pohřben v hrobce vytesané do skály, což značí vyšší společenské postavení. Vědci se domnívají, že mohl patřit ke skupině uznávaných řemeslníků – lidí, kteří měli nízký původ, ale vysokou prestiž díky svému mistrovství.
Jak se zrodila první egyptská DNA
Získat nepoškozenou DNA z egyptských pozůstatků je mimořádně obtížné. Horké klima a čas zničí většinu genetických molekul. Proto vědci využili moderní metody sekvenování z cementu zubních kořenů, který bývá odolnější než kostní tkáň.
Pomocí tzv. jednovláknových knihoven a speciálních čistých laboratoří dokázali odstranit veškerou kontaminaci a ověřit, že jde skutečně o původní starověké molekuly.
Součástí výzkumu byla i izotopová analýza zubů, která potvrdila, že muž vyrůstal v údolí Nilu, nikoli v Mezopotámii. To znamená, že „východní“ část jeho DNA pocházela z předků, kteří do Egypta přišli už dříve.
Mezopotámie a Egypt: cesty lidí, nejen nápadů
Nový genetický nález navazuje na dřívější objevy z lokality Abúsír el-Melek, kde vědci získali jen částečné údaje z mnohem mladších mumií. Tento muž je první, jehož úplný genom pochází přímo z období počátků egyptské státnosti.
Výsledky potvrzují, že už v době faraona Džosera a jeho nástupců proudili do Egypta lidé z východu, stejně jako nápady a technologie. Genetická stopa tak doplňuje mozaiku kulturní výměny, kterou historici tušili – nepřicházely jen ideje, ale i lidé.
Co může jediný genom změnit
Vědci zdůrazňují, že tento objev je jen začátek nového výzkumu. Jedna sekvence samozřejmě nepředstavuje celou populaci, ale slouží jako referenční bod pro další analýzy.
Každé nové naleziště, které se podaří geneticky zpracovat, může zpřesnit mapu migrací a kulturních kontaktů mezi Afrikou a Blízkým východem. Navíc ukazuje, že i bez mumií lze uchovat genetické dědictví starověku, pokud podmínky dovolí – třeba právě díky obyčejné hliněné nádobě.
Tento objev není jen dalším vědeckým záznamem. Je připomínkou, že za monumenty starého Egypta stáli skuteční lidé s vlastními příběhy, bolestmi a geny, které spojovaly světy vzdálené tisíce kilometrů. A že někdy stačí jeden zapomenutý hrob, aby přepsal dějiny.
Zdroje:
Nature – Ancient Egyptian Genome Sequenced, 2025
Francis Crick Institute – Early Egypt DNA Study
Liverpool John Moores University – Department of Archaeology, 2025
Earth.com – Ancient Egyptian DNA Discovery
Science News – Genetic Insights into Early Dynastic Egypt