Tento fenomén, známý jako earth hum, vědci studují více než dvě desetiletí. Přesto se shodují na jednom: rozumíme mu jen částečně. A čím víc dat máme, tím více otázek se objevuje.
Tichý zvuk, který se nikdy nezastaví
„Earth hum“ není zvuk v běžném slova smyslu. Jde o neustálé mikrovibrace zemské kůry, které mají frekvenci tak nízkou, že je nedokáže zachytit lidské ucho — ale seismografy je registrují nepřetržitě. Fenomén je globální: zaznamenává se v Evropě, Asii, na pobřeží Afriky i v oceánských oblastech.
A co je nejzajímavější: vibrace nezmizí ani v období minimální lidské aktivity, ani při absolutně klidném počasí. Planeta vibruje stále.
Kdo (nebo co) ten zvuk vytváří? Tři hlavní teorie
Vědci pracují s několika vysvětleními. Každé z nich má důkazy i limity — žádné není definitivní.
1. Oceánské vlnění
Když se dvě vlny setkají a interferují, vznikají tlakové vlny, které se přenášejí až do zemské kůry. Tyto „duchovní ozvěny oceánu“ mohou vytvářet souvislou, globální vibraci.
ČTĚTE TAKÉ: Planeta pod tlakem: život hluboko pod námi
--
2. Atmosférické jevy
Turbulence ve vysokých vrstvách atmosféry generují nízkofrekvenční kmity, které se přenášejí skrz zemskou kůru. Tento mechanismus je podobný tomu, který stojí za vznikem infrazvuku.
3. Interakce mezi pláštěm a kůrou
Někteří geofyzikové tvrdí, že část „hum“ vzniká hluboko pod povrchem, kde se mění tlak a teplota v oblastech blízko subdukčních zón.
Proč je fenomén stále záhadou
Existují měření, existují modely, ale přetrvává několik problémů:
vibrace jsou překvapivě stabilní napříč kontinenty, i tam, kde není vliv oceánu
amplituda se mění sezónně způsobem, který modely nedokážou přesně reprodukovat
některé senzory zaznamenávají signál, který nevysvětluje žádná z existujících teorií
A pak je tu fakt, že „earth hum“ se nedá vypnout, zpomalit ani izolovat. Je to přirozený šum planety — něco, co tu bylo dávno před námi.
ČTĚTE TAKÉ: Planeta plná ohně: místa na Zemi, kde geologie ukazuje svůj nejdivočejší režim
--
Co se díky vibracím dozvídáme o Zemi
Ačkoli původ není zcela jasný, fenomén má praktické využití. Pomáhá mapovat vnitřní strukturu Země, podobně jako ultrazvuk těla. Může také odhalit změny v napětí zemské kůry. Umožňuje zpřesňovat modely zemětřesení a poskytuje data o klimatických cyklech, protože vibrační signál se mění s aktivitou oceánů.
V tomto ohledu funguje „earth hum“ jako jakési planetární EKG.
Co se může zlepšit: budoucnost výzkumu
Mezinárodní týmy dnes vytvářejí globální sítě citlivých senzorů, které mají za cíl sledovat signál detailněji než kdykoli předtím. Kombinují satelitní data, mořská měření, atmosférická pozorování i hlubinné sondy.
Cílem je zachytit jemné nuance v signálu a zjistit, zda existuje více typů „earth hum“, jestli některé frekvence souvisejí s klimatickými změnami a zda je lze použít pro předvídaní geologických jevů na základě odchylek v signálu.
Výzkum je teprve na začátku. Ale fascinující právě tím, že spojuje atmosféru, oceány i hluboký zemský plášť do jednoho rytmu, který planeta vydává neustále.
ČTĚTE TAKÉ: Atmosférické řeky: neviditelné proudy, které dokáží zničit celé kontinenty
--
Když planetá spívá
„Earth hum“ je připomínkou, že Země není pevná a nehybná. Je to dynamické těleso plné pohybu, energie a skrytých procesů. To, co slyší naše přístroje, je jen nepatrný střípek z jejího nepřetržitého fungování. A přestože fenomén není zcela vysvětlen, ukazuje nám, že i tichá data mohou mít ohromující sílu odhalovat, jak planeta skutečně žije.
Zdroje
Nature Geoscience: Earth's persistent free oscillations
Geophysical Research Letters: Ocean‐generated microseisms
Seismological Society of America: Low-frequency hum observations
Journal of Geophysical Research: Modeling Earth's background vibrations
AGU Publications: Atmospheric contributions to global seismic noise