Vikingové byli posedlí čistotou, úpravou vzhledu – a v některých ohledech dbali o hygienu víc než jejich křesťanští současníci.
Mýtus o špinavých barbarech
Pověst Vikingů jako neumytých násilníků vznikla hlavně z pera jejich nepřátel. Angličtí a franští kronikáři, kteří se s nimi setkávali při nájezdech, je popisovali jako brutální a „nečisté“ – částečně proto, že byli pohané, částečně proto, že šlo o propagandu.
Jenže stejné zdroje se občas nechtěně prozradí. Anglický mnich John of Wallingford si například stěžoval, že Vikingové si myjí vlasy každý den, koupou se jednou týdně a pravidelně mění oblečení, čímž „nepřístojně přitahují pozornost žen“.
A to už zní jako úplně jiný problém než špína.
Hřebeny, pinzety a břitvy jako povinná výbava
Archeologové nacházejí ve vikinských hrobech znovu a znovu totéž: hřebeny z parohu, pinzety, ušní lžičky, břitvy a celé sady na osobní úpravu.
Tyto předměty nebyly náhodné. Často byly zdobené a nošené na řetízku u pasu nebo na krku, podobně jako dnes klíče či mobil. To jasně ukazuje, že hygiena nebyla okrajová záležitost, ale součást identity.
Vlasy se pečlivě česaly, vousy zastřihovaly a neupravený vzhled mohl být vnímán jako ostuda.
Vlasy a vousy jako znak cti
Vlasy měly ve vikinské kultuře silný symbolický význam. Muži si často nechávali delší vlasy vpředu a kratší vzadu, ženy si je splétaly nebo svazovaly. Vousy byly znakem dospělosti a mužnosti.
V islandské Njálově sáze je hrdina Njal opakovaně zesměšňován kvůli tomu, že mu nerostl vous. Jeho schopnosti i autorita jsou kvůli tomu zpochybňovány – což by sotva fungovalo v kultuře, kde by vzhled nikoho nezajímal.
Koupání, lázně a sobotní hygiena
Vikingové se nekoupali náhodně. Podle kronik byl sobotní koupací den natolik typický, že se v severských jazycích dochoval název laugardagur – „den koupele“.
Kromě mytí v řekách a jezerech využívali lázně a sauny, často napojené na horké prameny. Ty sloužily nejen k očistě, ale i k léčení a společenským setkáním.
Islandský učenec Snorri Sturluson si dokonce nechal u svého statku vybudovat propracovaný koupací systém s teplou vodou, což bylo na středověké poměry výjimečné.
Ano, sdíleli umyvadla. A ano, bylo to nechutné
Tady je potřeba být fér. Arabský cestovatel Ibn Fadlan, který se v 10. století setkal s vikinskou skupinou Rusů, popsal rituál sdíleného umyvadla, kde si muži postupně myli obličej, vlasy – a dělali do vody věci, které ho upřímně šokovaly.
Je ale nutné dodat dvě věci:
Ibn Fadlan pocházel z kultury s velmi přísnými hygienickými pravidly,
sám přiznává, že Vikingové si vlasy a ruce myli denně – jen jiným způsobem, než byl zvyklý.
Z dnešního pohledu odpudivé? Ano. Na svou dobu? Spíš běžná realita.
Zuby, které bolí jen při čtení
Jedním z nejpřekvapivějších objevů posledních let jsou záměrně rýhované zuby u některých vikinských mužů. Archeologové se domnívají, že šlo buď o znak statusu, zastrašování nepřátel, nebo rituální úpravu.
Faktem je, že takový zákrok vyžadoval preciznost a péči, nikoli barbarství. Rozhodně to nebylo něco, co by dělal někdo, komu je vlastní tělo lhostejné.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
DĚJINY HYGIENY 2.0: Jak čistota, špína a naše omyly formovaly civilizace
Čistota jako otázka cti
Podle islandského zákoníku Grágás bylo záměrné znečištění jiného člověka považováno za těžkou urážku. Pokud někoho někdo záměrně zahanbil špínou nebo mu poškodil oděv, mohl skončit v doživotním vyhnanství.
To samo o sobě říká hodně o tom, jak vážně Vikingové otázku čistoty a důstojnosti brali.
Tak byli čistí, nebo ne?
Odpověď zní: na svou dobu ano – a někdy víc než ostatní.
Vikingové žili v dlouhých domech se zvířaty, v kouři a blátě. Paraziti byli realitou. Ale zároveň si myli obličej a ruce, pečovali o vlasy, oblečení i vzhled a špínu vnímali jako společenský problém, ne normu.
Mýtus o špinavých barbarech je pohodlný. Historie je ale – jako obvykle – mnohem zajímavější.
Zdroje: Britannica, World History, British Museum, National Museum of Denmark, img AI generated Leonardo AI
