Místo určené k vraždění
Sobibor nebyl obyčejnou věznicí ani pracovním táborem. Patřil mezi nacistická vyhlazovací centra operace Reinhard v okupovaném Polsku. Většina deportovaných lidí zde byla po příjezdu zavražděna. Jen malá skupina vězňů byla dočasně ponechána při životě, aby vykonávala práci potřebnou pro provoz tábora.
Muzeum holokaustu ve Washingtonu uvádí nejméně 167 tisíc zavražděných. Každodenní realitu přeživších vězňů proto určovalo vědomí, že i oni mohou být kdykoli zabiti. Právě z tohoto prostředí se na podzim 1943 zrodil plán vzpoury.
Tajná příprava proti strážím
Odboj mezi vězni vznikal postupně. K důležitým organizátorům patřil Leon Feldhendler. Na konci září dorazila do Sobiboru skupina sovětských židovských válečných zajatců, mezi nimi Aleksandr Pečerskij, který pomohl dodat přípravě vojenskou organizaci. Plán nespočíval v jediném okamžitém útoku na oplocení. Vězni chtěli nejprve odstranit klíčové příslušníky SS, získat zbraně a následně umožnit únik co největšímu počtu lidí.
Tajení bylo mimořádně obtížné. V táboře zůstávalo asi šest set vězňů a každý neobvyklý pohyb mohl vyvolat podezření. Organizátoři proto využili také rutinu dozorců a jejich zájem o zabavené předměty.
Dílna jako past
Čtrnáctého října lákali vězni vybrané příslušníky SS do dílen například pod záminkou převzetí nebo úpravy oblečení. Tam je jednotlivě napadali. Během akce bylo zabito jedenáct členů německého personálu včetně zástupce velitele Johanna Niemanna. Zpočátku se podařilo zabránit okamžitému vyhlášení všeobecného poplachu.
Plán však neproběhl přesně podle zamýšleného scénáře. Zbylé stráže začaly reagovat střelbou a vězni se museli rozhodnout pro hromadný útěk dříve, než bylo možné otevřít bezpečnou cestu všem.
Útěk přes ploty a minová pole
Lidé prchali přes oplocení a okolní minová pole. Přibližně tři stovky vězňů dokázaly opustit prostor tábora. Někteří zahynuli přímo při útěku, další byli v následujících dnech dopadeni při rozsáhlém pátrání. Je důležité nepřevádět počet uprchlých automaticky na počet zachráněných: konec války přežilo asi padesát z nich.
Příběhy přeživších ukazují, že samotný průnik ven byl teprve začátkem. Uprchlíci potřebovali potravu, úkryt a lidi ochotné jim pomoci, přitom se mohli stát obětí udání nebo dalšího násilí. Některým poskytli pomoc místní obyvatelé, jiní se připojili k partyzánům.
Tábor nacisté zlikvidovali
Po vzpouře nacisté Sobibor uzavřeli a velkou část jeho zařízení odstranili. Snažili se zničit důkazy o masovém vraždění; část plochy byla upravena a osázena stromy. Pozdější archeologické práce a výpovědi svědků přesto umožnily rekonstruovat půdorys tábora a významná místa jeho provozu.
Sobiborská vzpoura bývá připomínána jako mimořádný projev organizovaného židovského odporu. Její význam nespočívá jen v počtu lidí, kteří unikli. V podmínkách vytvořených k úplnému odlidštění vězni připravili kolektivní akci, jež narušila nacistický systém a zachovala svědectví těch, kteří měli podle plánů vrahů beze stopy zmizet.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], United States Holocaust Memorial Museum – Sobibor Uprising [2], USHMM – The Sobibor Uprising and the Death of Johann Niemann [3], USHMM – Esther Raab describes the uprising [4]. img ai generated
