V jedné z částí rozbitého trupu ležela mladá letuška. Měla rozdrcené obratle, zlomené nohy, pánev, žebra i lebku. Přesto dýchala.
Jmenovala se Vesna Vulović a během několika následujících hodin se stala jediným člověkem, který přežil zkázu letu JAT 367. Podle oficiálního vyšetřování se letoun rozpadl ve výšce 10 160 metrů. Guinnessova kniha rekordů dodnes vede Vesnu jako člověka, který přežil nejvyšší pád bez padáku. Přesnější však je říct, že nepadala volně vzduchem. K zemi se řítila uvnitř části trupu, která se pro ni nepravděpodobnou souhrou okolností proměnila v nedokonalou záchrannou kapsli.
Na palubě byla vlastně omylem
Vesna Vulović se narodila 3. ledna 1950 v Bělehradě. Letuškou se stala teprve několik měsíců před katastrofou. Lákalo ji cestování a život, který vypadal podstatně zajímavěji než každodennost v tehdejší Jugoslávii.
Do zaměstnání se přitom málem nedostala. Měla nezvykle nízký krevní tlak a obávala se, že neprojde zdravotní prohlídkou. Před vyšetřením proto údajně vypila několik šálků kávy. Lékařskou kontrolou nakonec prošla a nastoupila k jugoslávské společnosti JAT.
Na let 367 se však dostala kvůli záměně. Letecká společnost chtěla službu přidělit jiné letušce jménem Vesna. Mladá Vulović si chyby všimla, ale měla radost, že se poprvé podívá do Dánska, a směnu přijala.
Osudový let měl vést ze Stockholmu přes Kodaň a Záhřeb do Bělehradu. Vesna se svou směnou převzala letadlo v Kodani. McDonnell Douglas DC-9 odstartoval v 15.15. O pouhých 46 minut později se běžný evropský spoj změnil v jednu z nejpodivuhodnějších katastrof v historii civilního letectví.
Exploze nad severními Čechami
Letoun se nacházel v cestovní výšce nad pohraniční oblastí tehdejšího Československa, když jeho trupem otřásla exploze. Podle oficiálního závěru vyšetřování vybuchla nálož ukrytá v zavazadlovém prostoru. Tlaková vlna a prudká dekomprese roztrhaly DC-9 na několik částí.
Na palubě bylo 23 cestujících a pět členů posádky. Sedmadvacet lidí zahynulo.
Části letadla se rozptýlily nad krajinou poblíž Srbské Kamenice. Někteří lidé byli z rozpadajícího se stroje vymrštěni. Vesna však podle nejčastěji uváděné rekonstrukce zůstala sevřená uvnitř části trupu, pravděpodobně v blízkosti zadní kuchyňky. Servírovací vozík ji přitiskl k okolní konstrukci, a zabránil tak tomu, aby ji dekomprese strhla ven.
Pak se spolu s kusem letadla řítila k zemi.
Neexistuje přesný záznam každého okamžiku jejího pádu. Je však pravděpodobné, že část trupu se nechovala jako kompaktní kámen. Rotovala, narážela do vzduchu velkou plochou a mohla být částečně brzděna odporem. Nakonec dopadla na prudký zalesněný svah pokrytý silnou vrstvou sněhu. Větve stromů, sklon terénu, sníh a deformující se konstrukce společně pohltily část energie nárazu.
Žádný z těchto faktorů by sám o sobě nestačil. Dohromady však vytvořily téměř nepředstavitelnou sérii náhod, díky níž Vesna zemřít nemusela.
Muž, který věděl, co dělat
Bruno Honke, jenž k troskám dorazil mezi prvními, nebyl obyčejným zvědavcem. Za druhé světové války sloužil jako zdravotník. Když našel zakrvácenou ženu uvězněnou v letadle, rozpoznal, že je stále naživu, a dokázal jí poskytnout základní pomoc do příjezdu záchranářů.
I toto načasování patřilo k řetězci šťastných okolností. Vesna nebyla pouze těžce zraněná. Měla poranění lebky, zlomenou pánev, několik žeber, obě nohy a tři obratle. Jeden z nich byl rozdrcený. Krvácela a byla ochrnutá od pasu dolů.
Následovaly operace, bezvědomí a dlouhé měsíce léčby. Zdroje se rozcházejí v tom, jak dlouho přesně zůstala v kómatu; uvádějí několik dní až několik týdnů. Jisté je, že neměla žádnou vzpomínku na explozi, pád ani samotnou záchranu.
Její poslední vzpomínka před katastrofou patřila cestujícím nastupujícím v Kodani. Další souvislá vzpomínka přišla až v nemocnici, kde uviděla své rodiče. Netušila, proč tam jsou ani co se jí stalo.
Přežila díky nízkému tlaku?
Do příběhu Vesny Vulović postupně pronikla řada vysvětlení, která znějí téměř stejně neuvěřitelně jako samotné přežití. Jedno z nich tvrdí, že jí pomohl nízký krevní tlak, kvůli kterému málem nebyla přijata mezi letušky. Při prudké dekompresi měla rychle ztratit vědomí a její srdce tak údajně lépe zvládlo extrémní změny.
Toto vysvětlení se často opakuje, nelze je však považovat za jednoznačně prokázaný mechanismus. Stejně tak není možné přesně určit, kolik energie pohltil sníh, stromy nebo deformace trupu.
Nejpřesvědčivější vysvětlení nestojí na jediném zázraku, ale na souhře okolností. Vesna zůstala uvnitř části letadla. Konstrukce ji chránila před přímým působením vzduchu, pravděpodobně zpomalovala pád a při nárazu se postupně bortila. Letadlo dopadlo na prudký zasněžený svah místo na rovnou skálu nebo pevnou půdu. A poblíž se nacházel člověk, který uměl poskytnout první pomoc.
Přežití tedy neporušilo fyzikální zákony. Bylo jen tak nepravděpodobné, že se téměř vymyká lidské představivosti.
Za deset měsíců se znovu postavila
Lékaři zpočátku nevěděli, zda Vesna přežije, natož zda ještě někdy bude chodit. Její páteř byla vážně poškozená a dolní polovina těla ochrnutá. Postupně však začala získávat cit a pohyb nejprve v jedné a potom i v druhé noze.
Podstoupila několik operací a dlouhou rehabilitaci. Přibližně deset měsíců po katastrofě se dokázala znovu postavit a chodit. Následky ji neopustily: páteř zůstala deformovaná a po zbytek života kulhala. Vzhledem k rozsahu zranění však její zotavení působilo téměř stejně nepravděpodobně jako samotné přežití.
Když se jí novináři ptali, čemu návrat k životu přisuzuje, odpovídala s typickou směsí nadsázky a tvrdohlavosti. Mluvila o „srbské umíněnosti“ i o dětské stravě plné čokolády, špenátu a rybího tuku.
Svůj stav shrnula ještě jednodušeji: byla rozbitá a lékaři ji dali znovu dohromady.
Letadel se nebála, protože si nic nepamatovala
Katastrofa v ní nevytvořila strach z létání. Neměla totiž žádnou vědomou vzpomínku na okamžik exploze ani dlouhý pád. Když ji po léčbě převáželi letadlem z Prahy do Bělehradu, údajně odmítla uklidňující injekci. Neviděla důvod, proč by se měla bát něčeho, co si vůbec nepamatovala.
Chtěla se vrátit k práci letušky. JAT ji však umístil do kanceláře, kde se věnovala nákladní přepravě a smlouvám. Letecká společnost se obávala, že její přítomnost na palubě by přitahovala příliš mnoho pozornosti.
Pozornost ji však provázela všude. Stala se jugoslávskou národní hrdinkou. Lidé ji poznávali na ulici i v letadlech a někteří chtěli sedět právě vedle ní, protože ji považovali za živý talisman.
V roce 1985 převzala zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Ocenění jí předal Paul McCartney, jehož hudbu měla ráda už v mládí. Rekord zněl oslnivě: nejvyšší přežitý pád bez padáku, 10 160 metrů.
Za veřejným obrazem ženy, která přelstila smrt, však existovala mnohem složitější skutečnost.
Otázka, kterou nebylo možné umlčet
Oficiální vyšetřování připsalo rozpad letadla bombě ukryté v kufru. Následující den zavolal do švédských novin muž, který se označil za chorvatského nacionalistu a přihlásil se k útoku. Jugoslávské úřady podezíraly chorvatské ultranacionalisty, ale nikdo nebyl za zničení letu 367 odsouzen.
V roce 2009 přišli novináři Peter Hornung a Pavel Theiner s jinou verzí. Podle nich byl letoun omylem sestřelen československým vojenským letadlem poté, co se dostal do citlivého prostoru. Tvrdili, že se stroj rozpadl až ve výšce kolem 800 metrů a rekordní pád byl součástí státního krytí katastrofálního omylu.
Jejich teorie získala značnou pozornost, ale opírala se převážně o nepřímé důkazy. Jeden z autorů sám připustil, že důkazní řetězec je pouze nepřímý. Český úřad pro civilní letectví i vojenští odborníci teorii odmítli a Guinnessův rekord Vesně ponechal. Oficiální verzí proto zůstává exploze nálože v zavazadlovém prostoru ve výšce přes deset kilometrů.
Vesna sama spor rozhodnout nemohla. Z katastrofy si nic nepamatovala a říkala, že kdyby její rekord jednou přestal platit, nebyla by zklamaná. O zápis do historie si nikdy neřekla.
Nejtěžší nebylo přežít pád
Přežití z ní udělalo symbol, ale neochránilo ji před otázkou, proč zůstala naživu právě ona. V pozdějších letech otevřeně přiznávala, že trpí pocitem viny přeživšího. Když na neštěstí myslela, plakala a někdy ji napadalo, zda měla vůbec přežít.
Nehoda podle ní poznamenala také její rodiče. Její život se stal veřejným majetkem a lidé po ní znovu a znovu žádali, aby vyprávěla příběh, který si sama nepamatovala. Slavný pád se proměnil v událost, od níž ji už nikdo nedokázal oddělit.
Přesto nezůstala pasivním monumentem vlastní katastrofy. V devadesátých letech se zapojila do protestů proti režimu Slobodana Miloševiće a vystupovala proti nacionalismu. O práci u JAT přišla, ale pokračovala v občanských aktivitách.
Zemřela v prosinci 2016 ve svém bytě v Bělehradě ve věku 66 let. Ve veřejné paměti zůstala ženou, která se zřítila z výšky, z níž se nepřežívá. Její skutečný příběh byl však delší než deset kilometrů dlouhý pád.
Vesna Vulović přežila explozi, mráz, náraz, ochrnutí i desítky let života pod tíhou jediné otázky. Její příběh není důkazem, že silná vůle dokáže obejít fyziku. Připomíná spíš, že přežití někdy vznikne z nepředstavitelné kombinace náhody, prostředí, rychlé pomoci a odolnosti těla. A že okamžik, kdy člověk unikne smrti, nemusí být koncem zápasu. Někdy je teprve jeho začátkem.
Věděli jste, že…
…Vesna Vulović nebyla jediným člověkem, který přežil pád z letadla bez funkčního padáku, její oficiální výška však všechny ostatní případy výrazně překonává? Guinness zároveň připomíná, že padající lidské tělo dosáhne téměř konečné rychlosti už po několika stech metrech. Dalších devět kilometrů proto samo o sobě pád příliš nezrychlilo – rozhodující bylo, jakým způsobem a do čeho část trupu dopadla.
Zdroje: Guinness World Records – Highest fall survived without parachute [1], Guinness World Records – How Vesna Vulović survived the highest fall ever with no parachute [2], Aviation Safety Network – JAT Flight 367 [3], The Guardian – Serbian survivor of fall from plane explosion dies at 66 [4], The Guardian – Woman who fell to earth: was air crash survivor’s record just propaganda? [5], Radio Prague International [6], ifoto public domain, archiv leteckých nehod
