Kód Enigma v kostce
Likweli je nově popsaný druh guerézy žijící v malém území pralesa mezi řekami Lomami a Lilo v Demokratické republice Kongo. Pozná se podle téměř černé srsti, oranžovokrémové kůže kolem úst a nosu, menšího těla a specifického hlasu.
Vědci mezi lety 2018 a 2022 zaznamenali pouze 114 setkání na území odhadovaném na 1 700 kilometrů čtverečních.
Genetické údaje ukazují, že se její linie oddělila od nejbližšího známého příbuzného přibližně před čtyřmi až pěti miliony let.
Velký primát mohl formálnímu popisu unikat proto, že žije vysoko v hustém korunovém patře, vyskytuje se řídce a obývá odlehlou oblast s mimořádně náročným terénem. Výzkumníci už při jejím pojmenování doporučili předběžné zařazení mezi ohrožené druhy, protože malý areál mohou rychle zasáhnout lov a úbytek lesa.
Plnou verzi článku si můžete přečíst níže
Teprve v listopadu 2018 vyfotografovala hlídka v dnešním národním parku Lomami další černou opici. Tentokrát byly vidět znaky, které se nedaly snadno přehlédnout: světlá oranžovokrémová kůže kolem úst a nosu, tmavá maska kolem očí a bílá skvrna pod ocasem.
Následující roky průzkumů, genetických analýz, porovnávání lebek a studia hlasových projevů potvrdily, že nejde o známou opici s neobvyklým zbarvením, ale o samostatnou vývojovou linii. Dne 15. července 2026 dostala vědecké jméno Colobus congoensis. Místní jméno Likweli jí zůstalo.
Deset let mezi dvěma fotografiemi
První stopu zachytili členové Lukuru Wildlife Research Foundation v roce 2008 při průzkumu oblasti, která se později stala součástí národního parku Lomami. Opice se pohybovala ve vysokém korunovém patře a na snímku byla částečně zakrytá. Pracovníci měli podezření, že jde o něco neznámého, ale bez dalších pozorování nemohli svou domněnku potvrdit.
Další přesvědčivý snímek vznikl až o deset let později. Jean-Pierre Kapale a členové ochranářské hlídky pak během několika měsíců získali fotografie z dalších míst. Při zpětném procházení archivů vědci zjistili, že stejná opice byla v srpnu 2018 zachycena také asi 35 kilometrů severněji, tehdy však byla nesprávně určena a zpráva nepřitáhla pozornost.
Od roku 2020 začaly cílené průzkumy. Terénní týmy prošly tisíce kilometrů pralesem, naslouchaly rannímu volání primátů a zaměřovaly se na místa, kde se Likweli objevila dříve. Do konce roku 2022 vzniklo 114 záznamů, z nichž 89 zahrnovalo přímé pozorování. Přesto zůstávala setkání vzácná: při více než třech tisících kilometrech pozemních hlídek připadala přibližně jedna detekce na sto kilometrů.
Jak se může velká opice tak dlouho skrývat
Nový druh velkého savce nečeká v pralese na okamžik, kdy jej poprvé spatří člověk. Likweli znali alespoň někteří lovci a obyvatelé okolních komunit. Pro vědu však existence zvířete znamená více než zprávu, že se v určitém lese pohybuje neobvyklá opice. Je potřeba doložit, že nejde o místní variantu známého druhu, křížence, mladého jedince s odlišným zbarvením nebo chybu pozorování.
Likweli tomu práci výrazně komplikovala. Většinu času tráví ve střední a horní části vysokého uzavřeného lesa. Pohybuje se převážně ve skupinách kolem šesti jedinců, někdy společně s několika dalšími druhy opic, takže může snadno splynout s rušným životem korunového patra. Je tichá, lokálně rozšířená a jen výjimečně sestupuje na zem.
Ani místní znalost nebyla všude stejná. Vědci vedli rozhovory v 52 vesnicích uvnitř nebo při okraji předpokládaného areálu. Správně zvíře popsali lidé pouze v osmi lokalitách. Příslušníci etnika Balanga používali jméno Likweli, zatímco komunity Mituku jej označovaly jako kasaba nkoni, tedy „třasač větví“. Jeden lovec opici znal, ale neměl pro ni žádné místní jméno.
Tento rozpor je podstatný. Prales nemusí být pro lidi, kteří v něm žijí, neznámý. Přesto může vzácný druh obývat tak malou a specifickou část krajiny, že o něm nevědí ani vesnice vzdálené jen několik desítek kilometrů.
Oranžová maska nebyla jediným důkazem
Na první pohled je nejnápadnější okolí úst. Oranžovokrémová holá kůže se táhne kolem rtů, pod nosem a k části nosních křídel. Zbytek obličeje je převážně černý, po stranách jej rámují dlouhé tmavé chlupy a na temeni vzniká náznak koruny. Tělo pokrývá lesklá černá srst, která na ramenou může připomínat krátký plášť. Likweli je také menší než většina příbuzných gueréz a váží přibližně sedm kilogramů.
Samotný vzhled ale nestačil. V dubnu 2021 zabavili pracovníci konžské ochrany přírody lovcům tři mrtvé jedince. Jejich kůže a kostry umožnily přesně porovnat lebku, zuby, tělesné rozměry a zbarvení s muzejními exempláři dalších afrických gueréz. Vědci našli rozdíly v proporcích řezáků, stoliček i dalších částech chrupu.
Další vrstvu přidala DNA. Likweli geneticky patří do rodu Colobus, ale jejím nejbližším známým příbuzným není gueréza angolská, s níž žije ve stejné krajině. Je jím gueréza černá, Colobus satanas, jejíž populace leží více než 1 200 kilometrů na západ. Podle použitých genetických modelů se obě linie rozdělily zhruba před čtyřmi až pěti miliony let.
Miliony let tedy neoznačují dobu, po kterou se jednotlivá opice schovávala lidem. Znamenají, že její vývojová větev existovala dlouho před vznikem moderního člověka, aniž by získala vlastní místo ve vědeckém systému.
Prozradil ji také hlas
Guerézy mezi sebou komunikují hlubokým, daleko slyšitelným voláním. Likweli vydává řev a odfrknutí podobné hlasu guerézy černé, podrobná akustická analýza však odhalila odlišnou frekvenci, průběh tónu i stavbu jednotlivých sekvencí.
Nejvýrazněji se ozývá ráno, ale vědci její volání zaznamenali v různých částech dne. Při jednom pozorování spustila skupina asi deseti opic intenzivní řev během útoku orla korunkatého. Světlá plocha kolem úst při volání vytváří nápadný vizuální signál, takže oranžová „maska“ možná neplní pouze estetickou roli, ale pomáhá v komunikaci uvnitř skupiny. Přesnou funkci zatím výzkum neurčil.
Právě spojení vzhledu, anatomie, genetiky a hlasu poskytlo dostatečně pevný důkaz. Nový druh nevznikl rozhodnutím založeným na jediné neobvyklé fotografii. Každá nezávislá metoda ukázala stejným směrem.
Její svět měří jen 1 700 kilometrů čtverečních
Známý areál Likweli leží mezi řekami Lomami a Lilo v provinciích Tshopo a Maniema. Soustředí se především do vysokého lesa na hlubokých jílovitých půdách, kde roste pestré společenství stromů. V méně úživných písčitých nebo sezoně zaplavovaných lesích se objevuje jen výjimečně.
Rozloha přibližně 1 700 kilometrů čtverečních není pro malou populaci primátů zanedbatelná, ve srovnání s ostatními guerézami je však mimořádně omezená. Areály většiny známých druhů rodu Colobus přesahují 60 000 kilometrů čtverečních. Ani uvnitř svého malého území navíc Likweli nežije rovnoměrně. Ze 114 pozorování jich 104 pocházelo z pásu nejvýše deset kilometrů od řeky Lomami.
Řeky, rozdíly v podloží a ostrůvky vhodného lesa mohly tuto populaci izolovat po miliony let. Stejné hranice, které jí umožnily vyvinout se v samostatný druh, však dnes znamenají, že nemá příliš prostoru ustupovat před změnami.
Vědecké jméno ji před lovci neochrání
Většina známého areálu leží uvnitř národního parku Lomami, který má rozlohu přibližně 8 874 kilometrů čtverečních. To je pro budoucnost druhu zásadní výhoda. Formální hranice chráněného území ale sama nezastaví lov, kácení ani přeměnu lesa v jeho okolí.
Autoři studie navrhují předběžné zařazení Likweli do kategorie ohrožený druh. Opírají se o její malý areál, nízkou četnost setkání, zřejmě nevelkou populaci a očekávaný růst tlaku ze strany lovu a změn krajiny. Zásadní podle nich nebude jen ochrana parku, ale také spolupráce s komunitami žijícími v jeho nárazníkové zóně.
Nové vědecké jméno může pomoci. Druh lze zařadit do ochranářských hodnocení, sledovat jeho populaci a zahrnout jej do rozhodování o využívání území. Současně ale pojmenování přichází v okamžiku, kdy už vědci vidí první známky nebezpečí.
Likweli se tedy nestala vzácnou tím, že ji lidé objevili. Vzácná pravděpodobně byla po celou dobu. Rozdíl je v tom, že nyní poprvé víme, jak malý svět jí zůstal.
Věděli jste, že…
Oblast mezi řekami Tshuapa, Lomami a Lualaba už přinesla jeden podobně překvapivý objev. V roce 2012 zde byl vědecky popsán lesula, Cercopithecus lomamiensis. Likweli je tak během patnácti let druhým nově popsaným primátem z krajiny kolem Lomami a teprve pátým novým druhem africké opice objeveným za posledních 75 let.
Další témata z vědy, historie a přírody najdete na Kód Enigma.
Zdroje: PLOS One – Likweli: A remarkable new species of Colobus monkey from the Lomami National Park, Democratic Republic of Congo [1], Yale News – Meet ‘Likweli’: A new monkey species discovered in the Congo Basin [2], Frankfurt Zoological Society – Striking New Species of African Monkey Discovered in the Congo Rainforest [3], Mongabay – New colobus monkey, ‘Likweli’, confirmed in DRC [4], img ai generated
