Nová simulace z NASA ukazuje, co by se stalo, kdyby tento štít oslabil nebo zcela zmizel. Výsledky jsou znepokojivé – ale zároveň fascinující.
Magnetické pole: neviditelný ochránce
Zemské magnetické pole vzniká v jádru planety, kde se horké železo a nikl chovají jako obrovský tekutý dynamo. Tento proces generuje proudy nabitých částic, které vytvářejí magnetosféru – obal chránící Zemi před většinou slunečního a galaktického záření.
Kdyby magnetické pole zmizelo, Slunce by začalo doslova odfukovat atmosféru pryč. To se podle výpočtů děje už dnes u Marsu, jehož magnetické pole zaniklo před miliardami let. Mars tak přišel o 90 % atmosféry i vody – a proměnil se v suchou poušť.
Jak vědci simulovali zánik pole
V roce 2025 vytvořil tým z NASA Goddard Space Flight Center a Massachusetts Institute of Technology nejpodrobnější model oslabení magnetosféry.
Simulace spojila data ze satelitů SWARM, Juno a Parker Solar Probe a zkoumala, jak by na Zemi působilo úplné vypnutí magnetického dynama.
Výsledek: během několika měsíců by došlo ke zvýšení úrovně radiace v horních vrstvách atmosféry až o 200 %. Polární záře by se rozšířily k rovníku, ale zároveň by se zvýšil počet genetických mutací u rostlin i živočichů.
Po 100 letech by se atmosféra ztenčila o 15 %, a teploty by začaly kolísat v rozsahu, který by ohrozil ekosystémy i technologie.
Co by se stalo s lidmi
Bez magnetického pole by se život mohl udržet jen pod povrchem nebo pod mořem. Radiace by zvýšila výskyt rakoviny, poruch imunity a genetických poškození.
Letadla by nemohla bezpečně létat v horních vrstvách atmosféry, satelity by se zhroutily pod nápor elektromagnetických bouří a GPS systémy by ztratily přesnost.
I kdyby atmosféra nezmizela úplně, sluneční vítr by dlouhodobě ztenčoval ozonovou vrstvu – a povrch by se stal neobyvatelným během několika století.
Změny, které už začaly
Podle měření Evropské vesmírné agentury (ESA) magnetické pole Země slábne o zhruba 9 % za posledních 170 let. Nejvýraznější pokles je pozorován v oblasti tzv. Jižního Atlantického anomálního pásma, kde je pole natolik slabé, že satelity často selhávají.
Vědci připouštějí, že se Země může blížit k další magnetické reverzi – tedy přepólování jádra. Tento proces se v historii planety děje zhruba jednou za 200–300 tisíc let, naposledy k němu došlo před 780 000 lety.
Reverze by nemusela být katastrofou, ale období přechodu – kdy by se pole zeslabilo – by bylo velmi rizikové.
Co nás může zachránit
Technologicky nejsme schopni magnetické pole „opravit“. Ale díky přesným měřením víme, kde je nejzranitelnější.
Vědci z NASA, ESA a Japonské agentury JAXA proto vyvíjejí síť nových magnetometrických satelitů, které by měly v příštích letech sledovat chování jádra planety s bezprecedentní přesností.
Zatímco přímé řešení neexistuje, poznání je naším největším štítem. Čím lépe rozumíme dynamice zemského jádra, tím větší máme šanci předvídat, ne pouze reagovat.
Cvičení pokory
Simulace světa bez magnetického pole není sci-fi, ale cvičení z pokory. Ukazuje, jak závislí jsme na neviditelných procesech, které se odehrávají tisíce kilometrů pod našima nohama.
A připomíná, že i planeta, která vypadá stabilně, žije v neustálém napětí mezi řádem a chaosem.
Zdroje
NASA Goddard Space Flight Center, Global Magnetosphere Collapse Simulation, 2025.
European Space Agency (ESA), SWARM Magnetic Field Observations, 2024.
Massachusetts Institute of Technology, Planetary Dynamo Modelling Project, 2025.
Nature Geoscience, Vol. 18, 2024: “Magnetic Reversals and Atmospheric Stability.”
US Geological Survey (USGS), Magnetosphere Dynamics and Geomagnetic Reversals, 2024.