V hloubce téměř čtyř kilometrů pod ledovou pokrývkou našli mikroorganismy, které se nepodobají žádnému známému druhu. Je možné, že se jedná o pozůstatek dávného ekosystému – nebo o úplně novou větev života.
Ledové království, kam se světlo nikdy nedostalo
Jezer pod antarktickým ledem je víc než 400, ale jezero Vostok je největší a nejstarší. Zakryté ledem po dobu 15 milionů let, izolované od povrchu i slunečního světla. Teplota vody se pohybuje kolem –3 °C, ale díky tlaku ledu zůstává kapalná.
Právě tato kombinace extrémních podmínek z něj dělá jedinečný model pro studium hranic života.
Podobné prostředí by mohlo existovat i na jiných tělesech – například na Jupiterově měsíci Europa nebo na Saturnově Enceladu. Proto NASA sleduje výsledky antarktických expedic s mimořádným zájmem.
Co výzkumníci našli
Tým z Russian Antarctic Research Institute ve spolupráci s americkým National Science Foundation (NSF) provedl v lednu 2025 odběr vzorků pomocí sterilního vrtu.
Analýza DNA odhalila stovky sekvencí, které neodpovídají žádným známým organismům. A největší překvapení přišlo při kultivaci – některé mikroby se začaly množit i při teplotě –10 °C a bez přístupu kyslíku.
Podle mikrobioložky Olgy Iakovlevové může jít o druhy, které se vyvinuly zcela nezávisle na zbytku biosféry. Jinými slovy – o život, který kráčel vlastní evoluční cestou po miliony let.
Co to znamená pro vědu
Pokud se potvrdí, že mikroorganismy z Vostoku nemají genetickou příbuznost se známými druhy, půjde o největší biologický objev desetiletí. Naznačovalo by to, že život může vznikat i v izolaci, bez přístupu sluneční energie – pouze z chemických reakcí minerálů a vody.
>
To by podpořilo teorii chemotrofního původu života, kterou NASA zvažuje i v souvislosti s Europou. Stejný typ mikroorganismů by mohl existovat pod ledovými oceány jiných planet – což dává vědeckému hledání mimozemského života úplně nový směr.
Jak vypadá život v temnotě
Vzorky z jezera obsahují nejen bakterie, ale i stopy komplexnějších organismů – pravděpodobně mikroskopických hub nebo jednobuněčných řas. Jejich genetická struktura vykazuje vysokou míru adaptace na extrémní tlak, chlad a nedostatek kyslíku.
Biochemik Daniel Schuster z MIT upozorňuje, že podobné enzymy, jaké se v těchto mikroorganismech našly, by mohly být klíčem k novým biotechnologiím – například k výrobě léků nebo enzymů stabilních v extrémních podmínkách.
Z „mrazivého dna světa“ tak může vzejít inovace, která změní medicínu i průmysl.
Antarktida zůstává největší laboratoří planety
A zároveň jejím deníkem... Každý metr ledu tam uchovává historii, kterou teprve začínáme číst.
A možná právě pod ledem se skrývá odpověď na otázku, jak začal život – nejen na Zemi, ale i jinde ve vesmíru.
Zdroje
Russian Antarctic Research Institute (RARI), Vostok Subglacial Lake Expedition Report, 2025.
National Science Foundation (NSF), Antarctic Subsurface Microbiology Initiative, 2025.
Nature, Vol. 623, 2025: “Novel Microbial Lineages in Antarctic Subglacial Lakes.”
NASA Astrobiology Program, Europa Analogy Studies, 2024.
Massachusetts Institute of Technology (MIT), Cryoenzymes and Adaptation to Extreme Environments, 2024.
