Čína v době, kdy se pravda trestala
Kulturní revoluce nebyla jen politickou kampaní. Byla totální přestavbou společnosti, v níž se bouraly staré hierarchie, ale zároveň vznikaly nové, neviditelné. Lidé mizeli, vztahy se přetrhávaly a důvěra byla považována za slabost.
Pro cizince – zvlášť diplomaty – to znamenalo život v přísném dohledu. Kontakty s místními obyvateli byly omezené, soukromí prakticky neexistovalo. Každý rozhovor mohl být sledován, každé přátelství vykládáno politicky.
Bernard Boursicot, který od roku 1964 působil v Pekingu na francouzském velvyslanectví jako účetní, byl v tomto světě osamělý muž. V prostředí plném klamu a přetvářky nehrál žádnou hru. Nesnažil se proniknout do systému. Prostě zde byl – a snažil se přežít každodenní izolaci.
Je také notno dodat, že o Boursicotovi je známo, že měl bisexuální orientaci, co je pro další dění a příběh nadmíru důležité. Právě Boursicotova sexuální orientace byla jedním z neviditelných faktorů, bez nichž by celý příběh nejspíš nikdy nezačal. Ne jako románek, ale jako vztah, který se mohl rozvíjet mimo běžné kategorie.
Shi Pei Pu a tradice, která zakrývala pravdu
Když se setkal s Shi Pei Pu, nic nenasvědčovalo tomu, že by šlo o něco výjimečného – alespoň ne v negativním smyslu. Shi Pei Pu byl vzdělaný, kultivovaný a pohyboval se ve světě tradiční čínské opery, kde i ženské role po staletí hráli výhradně muži.
foto YouTube
Tato tradice nebyla parodií ani přestrojením. Byla součástí kulturní normy. Ženskost zde nebyla chápána biologicky, ale esteticky a performativně. Pro západního diplomata, který nebyl vůči mužům netečný a navíc neznalého místních zvyklostí, to nebylo podezřelé – bylo to exotické, jemné, fascinující.
Shi Pei Pu se navíc Boursicotovi představil jako žena. A Bernard Boursicot tomu bezvýhradně věřil.
Ne proto, že by byl slepý. Ale proto, že:
nikdy neviděl důvod o tom pochybovat,
jejich vztah byl zpočátku velmi cudný a vzdálený,
a čínská společnost byla nastavena tak, aby soukromé otázky nebyly kladeny.
Vztah, který nikdy nebyl románkem
Tohle nebyla aféra. Nebyl to krátký únik z reality. Pro Boursicota šlo o vážný, dlouhodobý vztah, který vnímal jako manželství v rámci možností, jež mu tehdejší svět dovoloval. I po svém odchodu z Číny se k němu opakovaně vracel a snažil se se svou místní láskou zůstat v kontaktu.
Intimita byla vzácná, kontrolovaná, často oddálená. To paradoxně posilovalo iluzi, nikoli ji narušovalo. Každé vysvětlení – stud, nemoc, kulturní odlišnost – vše zapadalo do obrazu světa, v němž nic nebylo otevřené a všechno mělo důvod zůstat skryté.
A pak přišel moment, který tuto iluzi zafixoval navždy.
Syn, který nikdy neexistoval
Shi Pei Pu oznámil Boursicotovi, že spolu mají dítě. Syna. Dítě, které bylo podle vyprávění počato při jednom z jejich vzácných setkání. Je pochopitelné, že dítě bylo pouze cestou, jak mladého Francouze připoutat a přimět ke spolupráci. A protože Shi Pei Pu nemohl být ze zřejmých důvodů jeho matkou, údajně dítě koupil od jednoho doktora c Sin-ťiangu.
Pro Bernarda Boursicota to nebyla drobnost ani nepravděpodobný detail, ani nepříjemnost, na kterou by chtěl zapomenou. Naopak. Šlo o definitivní pečeť reality.
foto YouTube
Člověk může pochybovat o těle.
Ale dítě je důkaz.
Od této chvíle Boursicot nejen věřil, ale cítil se odpovědný. Vztah se změnil v rodinu – alespoň v jeho mysli. A jakmile je do iluze vložena rodičovská role, možnost pochybnosti mizí téměř úplně.
Jak se z lásky stane kanál
Vzhledem k Boursicotovým cestám po různých lokacích v Ázii bylo pro něj komplikované udržovat tento vztah. A právě tak se stal terčem čínských tajných služeb. Výměnou za dokumenty a informace mu byl poskytnut přístup k Shi a také věřil, že jen díky spolupráci jsou Shi i jeho údajný syn v bezpečí.
Bernard Boursicot nevěděl, že je zneužíván tajnou službou. Věřil, že pomáhá ženě, kterou miluje, a chrání dítě, které považoval za své. A právě proto byl tak účinný.
Nejlepší špion je ten, kdo netuší, že špionem je.
A jak později vyšlo najevo, během této doby odevzdal Číňanům více než 150 utajovaných dokumentů.
Návrat do Francie a rozpad světa
Když byl případ odhalen, nedošlo k dramatickému procitnutí. Spíš k pomalému zhroucení konstrukce, která držela Boursicotův život pohromadě téměř dvě desetiletí. Zjištění, že Shi Pei Pu je muž. Že dítě není jeho. Že vztah, který prožíval, není skutečný, ale byl pouze dokonale plánovanou součástí tajné operace.
Francouzský soud řešil špionáž. Média senzaci. Ale nikdo už neřešil, jak se žije s vědomím, že celý váš dospělý život byl vystavěn na podvodu, o němž jste neměli jediný důvod pochybovat.
Boursicot i Shi, který už v té době pobýval také ve Francii, byli v roce 1986 odsouzeni za špionáž v prospěch Číny, každý na 6 let vězení. Shi Pei Pu byl ale propuštěn už po roce – podle mnohých pod tlakem čínské diplomacie. Boursicot si poseděl o 4 měsíce déle.
Tento příběh není o převlecích, sexualitě ani kuriozitě studené války. Je to příběh o tom, jak stát dokáže využít lidskou touhu po blízkosti, jak kultura může zakrýt realitu a jak iluze může být tak dokonale zasazená do okolního světa, že ji není možné rozpoznat.
Bernard Boursicot nebyl hlupák. Nebyl cynik. Nebyl zrádce v klasickém slova smyslu. Byl člověk, který 18 let žil v realitě, jež jemu osobně dávala dokonalý smysl.
A možná právě proto je tenhle příběh tak zneklidňující.
Zdroj: Grey Dinamics, per Concordiam, Grokipedia, foto: YouTube
