Sedm milionů za území větší než mnohé státy
Dne 18. října 1867 převzaly Spojené státy v Sitce formálně Aljašku od Ruského impéria. Dohoda o prodeji byla podepsána už 30. března téhož roku ve Washingtonu a stanovila cenu 7,2 milionu amerických dolarů. Za tuto částku získaly Spojené státy území o rozloze přibližně 1,5 milionu kilometrů čtverečních. V přepočtu na plochu šlo o cenu tak nízkou, že se z ní postupně stala jedna z nejslavnějších pouček o špatných obchodních rozhodnutích.
Jenže historické rozhodování se nedá spravedlivě poměřovat cenami surovin, o kterých tehdejší vlády nemusely vědět, ani dnešní geopolitickou hodnotou Arktidy. Petrohrad se nerozhodoval mezi dvěma dobře známými budoucnostmi. Řešil obtížně spravované území, které bylo velmi daleko od centra impéria, potřebovalo zásobování a v případné válce je nebylo snadné bránit. Z tohoto hlediska vypadala nabídka amerických peněz podstatně praktičtěji, než se zdá při pohledu na současnou mapu.
Rusko mělo větší strach z Británie než z Ameriky
Ruská přítomnost na Aljašce vznikala především kolem kožešinového obchodu a činnosti Rusko-americké společnosti. Provoz závisel na dálkových trasách, obchodních partnerstvích i politické ochraně. Po krymské válce v letech 1853 až 1856 se však vztahy s Británií výrazně zhoršily a Rusko muselo přemýšlet, co by se stalo při dalším konfliktu. Britské državy v Severní Americe ležely mnohem blíž než ruská mocenská centra a zranitelná kolonie mohla v případě války padnout nepříteli.
Právě proto se jako vhodný kupec nabízely Spojené státy. Americké rozšiřování v oblasti Pacifiku bylo pro Rusko přijatelnější než posílení britského soupeře. Zisk z prodeje navíc mohl posloužit jinde, kde impérium považovalo své zájmy za důležitější a lépe udržitelné. V ruských úvahách tedy nešlo jen o výši kupní ceny, ale také o to, komu území připadne a jak se změní rovnováha sil.
Američané nekupovali jen sníh a led
Na americké straně byl hlavní postavou ministr zahraničí William H. Seward, zastánce rozšiřování obchodních i strategických možností země. Za Aljaškou viděl cestu k posílení americké pozice v severním Pacifiku a potenciál dalšího obchodu s Asií. V polovině 19. století Spojené státy teprve posilovaly své postavení na západním pobřeží a taková akvizice zapadala do jejich dlouhodobých ambicí.
Prodej nebyl zdaleka jednomyslně oslavován. Někteří komentátoři výdaj kritizovali a postupně se ujala označení jako Sewardova pošetilost nebo Sewardova lednice. Představa, že všichni Američané území odmítali a až později prozřeli, však také neplatí. Smlouva měla výraznou politickou podporu a debata o skutečné hodnotě území se časem měnila. V samotné Aljašce navíc žili původní obyvatelé s vlastními společnostmi a právními i ekonomickými zájmy; jednání velmocí se jich bezprostředně týkalo, ačkoli k prodeji nebyli přizváni jako rovnocenní partneři.
Zlato, ropa a zpětná moudrost
Během následujících desetiletí se význam Aljašky postupně proměnil. Zlatá horečka v oblasti Klondiku na konci 19. století výrazně přitáhla pozornost k severozápadu amerického kontinentu. Ve 20. století se ukázala také strategická hodnota Aljašky a rozvoj těžby dalších surovin. Dnes patří k jejím nejznámějším hospodářským tématům ropa, plyn, nerostné bohatství, rybolov i turistika.
Přesto by bylo nepřesné označit ruský prodej prostě za situaci, kdy jedna strana vědomě zahodila nepředstavitelné bohatství. Ekonomické hodnoty se mění s technologií, dopravou, poptávkou a schopností zdroje využít. Ložisko ropy v odlehlé oblasti nemělo v roce 1867 stejnou hodnotu jako ve století spalovacích motorů. Historická otázka proto není jen kolik Aljaška stojí dnes, ale také jaké náklady a rizika neslo její tehdejší držení.
Kdo byl skutečným vítězem dohody
Americké Národní archivy uchovávají dokumentaci kupní smlouvy i platební příkaz z roku 1868. Připomínají, že podpis dohody, slavnostní předání a skutečné vyplacení peněz nebyly jediným okamžikem. Přesné datum 18. října připomíná právě formální převzetí území v roce 1867, nikoli první nápad Aljašku prodat. Ten byl součástí jednání a úvah trvajících mnohem déle.
Ohlédneme-li se za obchodem z perspektivy současnosti, Spojené státy z něj nepochybně získaly mimořádně významné území. Rozhodnutí Ruska však lze pochopit v dobových bezpečnostních a finančních souvislostech. A úplně stranou tradičního vyprávění o chytrých kupcích a naivních prodejcích zůstává další otázka: jak se změnil život původních obyvatel, jejichž země se stala předmětem mezistátní smlouvy bez jejich souhlasu. Právě připomenutí této perspektivy dělá z Aljašky víc než jen slavnou historku o výhodné koupi.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], US Department of State – Purchase of Alaska, 1867 [2], Library of Congress – The Alaska Purchase [3], US National Archives – Check for the Purchase of Alaska [4], img ai generated
