Člověk začne vyprávět o nepříjemném rozhovoru v práci a během několika minut dostane tři rady, dvě otázky a připomínku, že podobné věci by si neměl tolik brát. Pes mezitím přijde blíž, opře se mu o nohu a zůstane. V takové chvíli se snadno zdá, že ze všech přítomných pochopil situaci nejlépe právě on.
Jenže slovem „rozumět“ označujeme několik různých schopností. Může znamenat rozpoznat, že se s námi něco děje, pochopit příčinu našeho trápení nebo zareagovat způsobem, který nám pomůže. Pes může být velmi dobrý v některých z těchto úloh, aniž by zvládal všechny.
A právě mezi rozpoznáním našeho rozpoložení a pochopením našeho příběhu leží nejzajímavější část jeho vztahu s člověkem.
Váš hlas a obličej mu mohou vyprávět stejný příběh
Pro psa nejsme pouze zdrojem povelů. Vydáváme zvuky, měníme výraz, pohybujeme se a reagujeme na jeho chování. Některé z těchto informací dokáže spojovat způsobem, který přesahuje prosté rozpoznání známého slova.
Natalia Albuquerque a její kolegové v roce 2016 zkoumali, zda psi propojí emocionální výraz obličeje s hlasovým projevem. Ukazovali jim dvojice lidských nebo psích tváří s pozitivním a negativním výrazem a současně přehrávali odpovídající zvuky. Psi se déle dívali na tvář, jejíž výraz souhlasil s emocionálním zabarvením zvuku. Dokázali tedy propojit informace z obrazu a sluchu i při sledování člověka.
Takový výsledek pomáhá vysvětlit, proč může pes reagovat na naše rozpoložení, přestože nerozumí větám, kterými ho popisujeme. Rozpoznání rozdílu mezi přátelským a rozhněvaným projevem však ještě neznamená, že ví, zda nás rozčílil šéf, partner nebo účet za elektřinu. Zachycuje důležité vlastnosti situace, ale její lidské souvislosti zůstávají jinou otázkou.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Něco o sobě prozradíme i pachem
Část informací, které pes získává, je pro nás téměř nedostupná. Stresová reakce se totiž nemusí projevit jen hlasem nebo výrazem. Mění také chemické složení látek, které uvolňujeme dechem a potem.
Výzkum Clary Wilson a jejích kolegů z roku 2022 to ověřoval pomocí vzorků odebraných lidem před stresujícím úkolem a po něm. Účastníci řešili mentální aritmetiku a vědci kontrolovali změny jejich subjektivně vnímaného stresu i fyziologických ukazatelů. Čtyři vycvičení psi následně dokázali rozlišovat vzorky z klidového a stresového stavu.
Důležitý je právě detail o výcviku. Experiment prokázal, že pachový rozdíl existuje a psi se ho mohou naučit rozpoznávat. Neprokázal, že každý domácí pes automaticky pozná jakoukoli naši úzkost nebo ví, co ji způsobilo. Přesto ukazuje, že pes může mít k dispozici signál, který člověk sedící vedle nás vůbec nezaznamená.
Když pláčeme, může se přiblížit. Co tím ale myslí?
Majitelé často popisují, že jejich pes reaguje na pláč příchodem, dotykem čenichu nebo olizováním. Podobné chování se objevilo i v experimentu Deborah Custance a Jennifer Mayer z roku 2012. Psi věnovali větší pozornost člověku předstírajícímu pláč než člověku, který mluvil nebo si broukal. Přibližovali se přitom i k plačícímu cizímu člověku, kterého očichávali, dotýkali se ho čenichem a olizovali.
Taková reakce je slučitelná s představou zájmu o trápení druhého. Samotné chování však neodhaluje přesně, co pes prožívá. Autorky jako úsporné vysvětlení nabízely kombinaci emoční nákazy a předchozího učení: lidské rozrušení může ovlivnit také psa a kontakt s rozrušeným člověkem mohl být v minulosti odměňován.
Emoční nákaza znamená, že se rozpoložení jednoho jedince promítne do druhého, aniž by druhý musel chápat jeho příčinu. U psa tak může vzniknout skutečná reakce na naše trápení, ale označit ji rovnou za lidský soucit by bylo příliš jisté. Výzkum zatím nedává jednoduchou odpověď na to, kolik porozumění se za konkrétním přitulení skrývá.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Pochopení někdy poznáváme podle toho, jak se vedle druhého cítíme
V běžném životě neposuzujeme porozumění pouze podle přesnosti. Blízký člověk může velmi dobře chápat, proč jsme rozrušení, a přesto nám jeho reakce připadá necitlivá. Nabídne řešení ve chvíli, kdy potřebujeme chvíli mluvit, nebo začne porovnávat naši zkušenost se svou vlastní.
Pes podobný slovní rozbor nepřidá. Jeho přítomnost proto můžeme prožívat jako prostor, ve kterém se nemusíme obhajovat. To je možné vysvětlení pocitu, že nás chápe lépe: hodnotíme především účinek jeho reakce na nás. Přesněji pojmenovaný problém nám v dané chvíli nemusí pomoci tolik jako klidný kontakt.
Psychologickou oporu tohoto vztahu zkoumal také Allen McConnell a jeho kolegové. Ve výzkumu publikovaném v roce 2011 našli souvislost mezi tím, nakolik zvířata naplňovala sociální potřeby svých majitelů, a jejich pohodou. V laboratorní části navíc připomenutí vlastního zvířete tlumilo negativní dopad sociálního odmítnutí. Výsledky podporují možnost, že zvíře poskytuje sociální oporu; neukazují však, že majitelé psů jsou vždy šťastnější nebo že pes nahradí všechny lidské vztahy.
Do psího mlčení se vejde i naše vlastní vysvětlení
Psí reakce má jednu zvláštní vlastnost: její význam nám pes slovně nepotvrdí ani neopraví. Když si vedle nás lehne, můžeme si pomyslet, že ví o našem smutku. Může skutečně reagovat na změnu našeho chování, ale stejně tak může vyhledávat známé místo, obvyklý kontakt nebo vlastní pocit bezpečí. Několik motivů se navíc může sejít současně.
Představme si psa, který se naučil přicházet pokaždé, když si jeho člověk sedne na pohovku. V den, kdy člověk pláče, udělá totéž. Pro člověka bude tento příchod mimořádně významný, přestože sám o sobě nedokazuje, že pes smutek rozpoznal. Jindy může pes na rozrušení opravdu reagovat, ale zvolit odstup. Ani ten automaticky neznamená lhostejnost.
Při hodnocení jeho chování proto pomáhá znát běžné návyky konkrétního zvířete. Jediné přitulení má mnoho možných vysvětlení. Dlouhodobé pozorování nám dává lepší představu o tom, kdy pes mění své chování spolu s naším rozpoložením — a kdy pouze dělá to, co dělává každý večer.
Bezpečí může být oboustranné
Také člověk má pro psa význam, který přesahuje krmení a povely. Lisa Horn a její kolegové v roce 2013 sledovali psy při řešení úkolu s předmětem, z něhož měli získat potravu. Psi se úkolu věnovali déle, když byl přítomen jejich majitel, a to i tehdy, když je aktivně nepovzbuzoval. Přítomnost neznámého člověka stejný účinek nepřinesla.
Výsledek podporuje představu, že známý člověk může pro psa představovat bezpečnou základnu, z níž se snáze pouští do zkoumání okolí. Neověřuje konkrétní důvod, proč si pes večer lehne k našim nohám, ale připomíná, že vztah funguje oběma směry. Zatímco my v jeho blízkosti hledáme útěchu, on může čerpat jistotu z té naší.
Když tedy říkáme, že nám pes rozumí lépe než naši blízcí, možná popisujeme především vzácnou zkušenost snadného soužití. Nemusíme vysvětlit celý den, abychom spolu mohli chvíli být. A jestli chceme porozumět také my jemu, potřebujeme ponechat prostor jeho vlastním potřebám: někdy kontakt vyhledá, jindy chce odejít a odpočívat. Vztah získává na hloubce právě tehdy, když se vedle našeho příběhu vejde i ten jeho.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Biology Letters – Dogs recognize dog and human emotions (2016), DOI 10.1098/rsbl.2015.0883 [2], PLOS ONE – Dogs can discriminate between human baseline and psychological stress condition odours (2022), DOI 10.1371/journal.pone.0274143 [3], Animal Cognition – Empathic-like responding by domestic dogs (Canis familiaris) to distress in humans: an exploratory study (2012), DOI 10.1007/s10071-012-0510-1 [4], Journal of Personality and Social Psychology – Friends with benefits: On the positive consequences of pet ownership (2011), DOI 10.1037/a0024506 [5], PLOS ONE – The Importance of the Secure Base Effect for Domestic Dogs – Evidence from a Manipulative Problem-Solving Task (2013), DOI 10.1371/journal.pone.0065296 [6] img ai generated
