V DNA čivavy našli stopy kojota. Malý pes v sobě uchoval část předkolumbovské Ameriky

Nejmenší pes světa má překvapivě divokou stopu

Čivava rozhodně nevypadá jako zvíře, v jehož rodokmenu bychom hledali severoamerického kojota. Genom ale není rodinné album, ve kterém musí vzdálení příbuzní vypadat podobně.

Nová práce v Nature Communications představila metody Gnomix a Gnofix, které dokážou ve genomech odhalovat lokální původ jednotlivých úseků DNA. Výzkumníci jejich možnosti testovali mimo jiné na 531 psích genomech.

A právě zde narazili na dvě pozoruhodné stopy americké psí minulosti.

U mexického Xoloitzcuintli identifikovali přibližně 4,03 procenta genomu odpovídajícího arktickým a starým americkým liniím. Hodnota velmi dobře odpovídá dřívějším odhadům několika procent předkolumbovského původu tohoto plemene.

U čivavy objevili něco jiného: několik segmentů genomu, které vykazovaly příbuznost s kojotem.

Američtí psi tu byli dávno před Evropany

Psi se do Ameriky dostali s lidmi tisíce let před Kolumbem. Genetické analýzy dávných kosterních pozůstatků ukázaly, že tito předkolumbovští psi tvořili vlastní linie.

Po evropské kolonizaci ale velká část jejich genetického dědictví zmizela. Do Nového světa přicházeli evropští psi a postupným křížením či nahrazováním populací začaly původní linie ustupovat.

Některá moderní plemena z Mexika však jejich fragmenty uchovala.

U Xola dokonce nová analýza odhadla, že k významnému promísení předkolumbovských a evropských psů mohlo dojít přibližně kolem roku 1703, samozřejmě s poměrně širokou statistickou nejistotou.

_{MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT}

Je to láska, nebo instinkt? Věda ale odhalila, co se děje v hlavě psa, když se vrátíte domů

Kde se vzal kojot?

Kojoti se přirozeně vyskytují pouze v Americe a s domácími psy se mohou křížit. Archeologické a genetické práce už dříve naznačily, že ke kontaktům mezi původními americkými psy a divokými psovitými šelmami docházelo.

Nový algoritmus nyní našel v genomu čivavy segmenty označené jako kojotí a jejich sekvence skutečně porovnal s dalšími psovitými šelmami.

To ale neznamená, že dnešní čivava je jednoduše „čtyři procenta kojota“ nebo že její temperament, velké uši či štěkání můžeme vysvětlit divokým předkem. Studie přesně neurčuje, kdy k introgressi došlo ani jaké vlastnosti mohly být s těmito úseky DNA spojeny.

DNA přežije i dějiny, které téměř vymazaly její nositele

Právě to je na příběhu nejzajímavější. Evropská kolonizace neovlivnila jen lidské populace a kultury. Změnila také genetickou krajinu domácích zvířat Ameriky.

V genomu dnešní malé čivavy však stále mohou přežívat fragmenty mnohem staršího příběhu: předkolumbovských psů, divokých kojotů a lidí, kteří s nimi žili dávno před příchodem evropských plemen.

Čivava tedy nemusí být „malý kojot“. Je ale malou genetickou knihovnou Ameriky, kterou se teprve učíme číst.

_{MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT}

Pes vnímá lidské emoce přesněji, než jsme si mysleli, ukazuje nový výzkum

Proč pes ničí byt, i když „ví, že nesmí“

Mýty o psech, kterým stále věří i mnoho chovatelů. Vrtící ocas nemusí znamenat radost

^{Zdroje: Kód Enigma [1], Nature Communications – Scalable high resolution ancestry deconvolution for genomic data [2]. img ai generated}