Věda na tuhle otázku odpovídá překvapivě jasně. Neříká, že by byl jeden mozek lepší než druhý. Ukazuje ale, že ženy a muži mají statisticky odlišné strategie prostorové orientace. A právě ty vysvětlují, proč některé situace jednomu sedí a druhému vůbec ne.
Dva způsoby, jak se orientovat ve světě
Mozek nemá jen jeden univerzální „navigační režim“. Používá různé strategie podle situace – a podle toho, co je mu přirozenější.
Jedna z nich je geometrická, mapová orientace. Mozek si vytváří mentální mapu prostoru: vnímá vzdálenosti, úhly, směr pohybu a polohu objektů vůči sobě. Tahle strategie se skvěle hodí pro manévrování s autem, odhad prostoru nebo rychlé parkování mezi dvě vozidla.
Druhá strategie je orientace podle orientačních bodů a kontextu. Mozek si pamatuje prostředí skrze detaily: „u obchodu s červeným logem doleva“, „za eskalátorem doprava“, „vedle kavárny“. Nejde tolik o přesné úhly, ale o vizuální paměť a vztahy mezi místy.
A tady se začínají objevovat rozdíly.
Proč parkování vyhovuje jinému typu mozku než nákupní centrum
Řada studií ukazuje, že muži v průměru častěji spoléhají na geometrickou orientaci. Rychleji odhadují vzdálenosti, směr pohybu a prostorové vztahy mezi objekty. To je přesně ten typ úkolu, který parkování vyžaduje: krátký čas, jasný cíl, minimum kontextu, hodně prostoru a přesnosti.
Nákupní centrum je pravý opak. Chaotický prostor, spousta vizuálních podnětů, měnící se prostředí, obchody, výlohy, barvy, zvuky. Tady se geometrická mapa rychle rozpadá – a nastupuje orientace podle bodů a paměť detailů, ve které ženy statisticky častěji vynikají.
Neznamená to, že by ženy neuměly parkovat. Často jen nemají rády typ úkolu, který parkování představuje: stres, časový tlak, přesné manévrování bez kontextu. A naopak – muži se v nákupních centrech neztrácí proto, že by byli „hloupí“, ale proto, že prostředí nerespektuje jejich preferovaný způsob orientace.
Mozek není rigidní. Je trénovatelný
Důležitá věc, kterou je potřeba říct nahlas: tyhle rozdíly jsou statistické, ne absolutní. Neexistuje „ženský mozek“ a „mužský mozek“ v jednoduchém smyslu. Existují spíš pravděpodobnosti strategií, které jsou ovlivněné biologií, zkušeností i prostředím.
Ženy, které často řídí, parkují nebo pracují s technickým prostorem, si geometrickou orientaci výrazně zlepšují. Muži, kteří se často pohybují v komplexních prostředích plných detailů, si zase posilují orientaci podle kontextu. Mozek je plastický – učí se podle toho, co používáme.
Proto také stereotypy časem slábnou. Svět se mění, role se prolínají a mozek se přizpůsobuje.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Proč si každý pamatujeme něco jiného – a kdo vlastně rozhoduje, co zůstane v paměti
Proč nás tyhle rozdíly pořád baví
Tahle témata nejsou populární proto, že by podporovala rozdělování. Fascinují nás proto, že se dotýkají každodenních zkušeností. Každý si dokáže vzpomenout na situaci, kdy se cítil ztracený – doslova i obrazně.
Rozdílné strategie vnímání prostoru navíc připomínají jednu důležitou věc: odlišnost není chyba. Je to adaptace. Mozek si vybírá cestu, která mu dává smysl. A svět, který kombinuje různé typy myšlení, je nakonec odolnější a funkčnější než ten, kde by všichni uvažovali stejně.
Ženy neparkují „špatně“ – často jen nerady. Muži se v nákupních centrech neztrácí proto, že by neuměli myslet, ale proto, že jejich mozek hledá jiný typ orientačních vodítek. Nejde o soutěž, kdo je lepší. Jde o různé způsoby, jak mozek čte prostor.
A právě v tom je krása lidské variability.
Zdroje: Stanford Medicine - Two minds: The cognitive differences between men and women [článek], Psychology Today - New Research Finds Huge Differences Between Male and Female Brains [článek], Max-Planck Gesellschaft - The brain of women and men [článek], Northwestern Medicine - Battle of the Brain: Men Vs. Women [článek], img ai generated Leonarfo ai





