A neurověda už přesně ví, proč se mu tak těžko bráníme. Mozek totiž reaguje na negativní zprávy stejně jako na nebezpečí v reálném světě – uvolňuje stresové hormony, které nás paradoxně nutí hledat další dávku informací.
Mozek v pasti špatných zpráv
Doomscrolling spouští mechanismus zvaný negativity bias – přirozenou tendenci mozku věnovat větší pozornost hrozbám než pozitivním podnětům. Evolučně šlo o výhodu: přežil ten, kdo rozpoznal nebezpečí dřív.
V digitálním světě se tento instinkt ale obrací proti nám. Studie z University of Chicago (2024) ukázala, že při čtení negativních titulků se aktivuje amygdala i hypotalamus – oblasti, které řídí stresovou reakci. Tělo tak reaguje, jako bychom skutečně čelili ohrožení.
Od dopaminu k úzkosti
Každý nový článek, který přináší silnou emoci, aktivuje dopaminový systém – centrum odměny. Tím vzniká cyklus závislosti: negativní zpráva → stres → dopamin → úleva → další klik.
Výzkum z MIT Media Lab (2024) popisuje doomscrolling jako „neurochemický ping-pong“ – střídání napětí a krátké úlevy. Tento cyklus unavuje mozek, snižuje schopnost koncentrace a prokazatelně ovlivňuje i spánek.
Jak doomscrolling mění vnímání reality
Když je mozek dlouhodobě vystaven přemíře negativních informací, dochází k tzv. kognitivnímu zkreslení dostupnosti. Znamená to, že přeceňujeme pravděpodobnost katastrof, protože o nich slyšíme nejčastěji.
Tým z University of British Columbia (2023) zjistil, že lidé, kteří tráví více než 90 minut denně čtením online zpráv, mají o 27 % vyšší sklony k úzkosti a pesimistickému hodnocení budoucnosti. Doomscrolling tak doslova přepisuje náš mentální obraz světa – a činí ho temnějším, než ve skutečnosti je.
Digitální únava a neuroplasticita
Dobrou zprávou je, že mozek se umí zotavit. Stejně jako se přeučuje jazyk nebo návyk, dokáže se naučit i digitální disciplíně. Studie z Harvard Medical School (2024) potvrdila, že už po dvou týdnech vědomého omezení doomscrollingu klesá hladina kortizolu o 35 % a zlepšuje se kvalita spánku.
ČTĚTE TAKÉ: Jedna noc bez spánku stačí, aby se mozek začal chovat jinak: co vypíná první a jak ho znovu nastartovat
Neuroplasticita – schopnost mozku měnit své spoje – pracuje i v náš prospěch. Klíčem je nahradit pasivní konzumaci aktivní činností, která stimuluje jiné oblasti mozku než amygdalu: čtení knih, hudba, pohyb, rozhovory z očí do očí.
Jak se dostat z nekonečného feedu
Psychologové mluví o strategii „tří filtrů“:
Čas: stanovte si konkrétní dobu, kdy konzumujete zprávy, a dodržujte ji.
Zdroj: omezte počet kanálů na ty, které jsou ověřené a přinášejí fakta, ne senzace.
Reakce: po každém čtení se zeptejte sami sebe, jestli vás informace posílila, nebo oslabila.
Mozek se naučí rozpoznávat, že klid přichází ne z dalších informací, ale z jejich absence.
Doomscrolling není projev slabosti, ale evoluční past v digitální době. Naše staré mozky nejsou stavěné na proud nekonečných hrozeb. Věda nám ale nabízí útěchu: změnit směr je možné. Stačí přepnout z režimu „sbírej nebezpečí“ do režimu „chraň svou pozornost“.
ČTĚTE TAKÉ: Mozek, který předvídá budoucnost: věda potvrzuje, že podvědomí rozhoduje za nás a paměť si vymýšlí minulost
V době, kdy je informační zahlcení novým typem stresu, se schopnost vědomě vypnout stává moderní formou inteligence.
Zdroje:
University of Chicago (2024). Negativity bias and neural activation during online news consumption.
MIT Media Lab (2024). The dopamine loop in doomscrolling behavior.
University of British Columbia (2023). Online exposure and anxiety prevalence: quantitative analysis.
Harvard Medical School (2024). Digital detox and cortisol reduction in habitual news consumers.
American Psychological Association (2024). Cognitive availability bias in the age of social media.
Oxford Internet Institute (2024). Attention, stress and neuroplasticity in digital environments.




