Doplňuje, domýšlí, spojuje neexistující vzorce a vytváří realitu, která tam ve skutečnosti není. Ne proto, že by byl porouchaný, ale proto, že tak byl navržen.
Prázdno jako spouštěč: mozek neumí „nic“
Z pohledu neurovědy neexistuje stav nulové aktivity. I když člověk „nic nedělá“, mozek pracuje intenzivně – jen ne na tom, co vidíme navenek. V tzv. default mode network (DMN) mozek spojuje vzpomínky, předpovídá budoucnost, simuluje scénáře a hledá význam tam, kde žádný není explicitně přítomen.
Prázdno je pro něj informační deficit. A deficit je problém, který musí být vyřešen.
Výsledek?
– v tichu slyšíme zvuky
– v náhodě vidíme vzorce
– v nejednoznačnosti čteme úmysl
Mozek není pasivní přijímač reality. Je to aktivní konstruktér.
ČTĚTE TAKÉ: Když spíte jen pět hodin, mozek se začne rozpadat zevnitř: vědci odhalili, co se děje s pamětí i emocemi
Když chybí data, nastupuje fantazie
Psychologové i neurologové se shodují: nejistota je pro mozek horší než špatná zpráva. Pokud neví, co se děje, začne vytvářet vlastní vysvětlení. Často rychlá, emocionální a nepřesná.
To je důvod, proč v temné místnosti „něco cítíme“, ve statickém šumu slyšíme hlasy a v mlčení druhých čteme odmítnutí, i když tam žádné není.
Mozek se snaží uzavřít příběh. Otevřené konce ho vyčerpávají.
Iluze, které nevznikají chybou, ale funkcí
Fenomeny jako pareidolie (tváře v mracích), falešné vzpomínky, nebo pocit „někdo mě sleduje“ nejsou poruchy. Jsou to vedlejší produkty evolučně výhodného systému.
ČTĚTE TAKÉ: Lidský mozek se dokáže přestavět jako živý stroj: vědci sledují, jak se sám uzdravuje
Z evolučního hlediska bylo lepší vidět predátora, který tam není než nevidět predátora, který tam je. Mozek je tedy nastaven na přehánění významu v prázdných nebo nejasných situacích.
Prázdno není neutrální – je produktivní
Zajímavý vhled nabízí i sociologie. Studie A Sociology of Nothing ukazuje, že „nic“ není prázdné, ale aktivně vytváří význam. Ticho, absence, neúčast nebo neoznačené prostory nejsou prázdné – jsou interpretované.
Stejný princip funguje v mozku:
absence informace ≠ absence významu
prázdno je vyplněno domněnkami, projekcemi a náhradami
Paradoxně tak nic vždy produkuje něco.
Mozek jako vypravěč, ne kamera
Lidský mozek nefunguje jako kamera, ale jako scénárista. Neustále proto doplňuje chybějící scény, opravuje nesrovnalosti a vytváří koherentní příběh světa.
Proto máme tendenci racionalizovat náhodné události, hledat záměr tam, kde je chaos, cítit neklid v prázdných situacích. Prázdno narušuje příběh. A příběh musí pokračovat.
ČTĚTE TAKÉ: REM fáze pod mikroskopem: jak mozek během spánku třídí emoce, čistí toxiny a tvoří sny
Proč nás ticho a prázdné chvíle znervózňují
Moderní svět prázdno minimalizuje. Pronásledují nás neustálé notifikace, hudba na pozadí a nekonečný proud obsahu.
Ne proto, že bychom se báli nudy, ale proto, že prázdno aktivuje mozek způsobem, který nemáme pod kontrolou. V tichu se objevují nevyřešené myšlenky, obavy a simulace různých scénářů budoucnosti.
Mozek bez podnětů nezpomalí. Naopak zrychlí dovnitř.
Realita není daná, je dopočítaná
To, co považujeme za „realitu“, je z velké části rekonstrukce. Mozek totiž aktivně doplňuje mezery, dává obrazům význam a aktivně vyplňuje prázdná místa. Ne proto, že by nás chtěl klamat, ale proto, že nesnáší neúplnost.
Prázdno není prázdné.
Je to prostor, kde mozek začne mluvit nejhlasitěji.
Zdroje
Scott, S. (2017). A Sociology of Nothing: Understanding the Unmarked. Sociology, 52(1).
https://doi.org/10.1177/0038038517690681Raichle, M. E. (2015). The Brain’s Default Mode Network. Annual Review of Neuroscience.
https://doi.org/10.1146/annurev-neuro-071013-014030Friston, K. (2010). The free-energy principle: a unified brain theory? Nature Reviews Neuroscience.
https://doi.org/10.1038/nrn2787Summerfield, C., & de Lange, F. (2014). Expectation in perceptual decision making. Nature Neuroscience.
https://doi.org/10.1038/nn.3838




