Příběh, který se pamatuje lépe než účet za práci
V populárním vyprávění vytvoří mistr Hanuš pro Prahu tak výjimečný orloj, že se radní začnou obávat o jeho jedinečnost. Nechají proto hodináře oslepit. Ten se pomstí zastavením stroje, který pak nikdo nedokáže opravit. Pověst má všechno, co pomáhá příběhu přežít: nadaného tvůrce, krutou moc i odplatu spojenou s památkou, kterou lze dodnes navštívit.
Historie orloje ovšem stojí na jiném typu svědectví. Listina datovaná 9. října 1410 uvádí hodináře Mikuláše z Kadaně a popisuje jeho práci i odměnu. Je to podstatný rozdíl, protože Hanuš, spojovaný s úpravami orloje na konci 15. století, působil mnohem později. Astronomická část stroje tedy existovala už před jeho příchodem.
Co skutečně říká listina z roku 1410
Dokument zmiňuje, že Mikuláš pečoval o městské hodiny a zhotovil astrolábium, tedy zařízení zachycující poměry na obloze. Za práci získal dům a další majetkové zajištění. Text nabízí konkrétní informace o uznávaném řemeslníkovi, jeho službě městu a mechanismu, který vytvořil.
Má však také vlastní historii dochování. Originál listiny nemáme; její obsah známe z pozdějšího opisu, na nějž historik Stanislav Macháček upozornil v roce 1962. Historik Václav Ledvinka hodnotil obsah dokumentu jako věrohodný a odpovídající dalším známým skutečnostem. Zároveň je třeba rozlišovat datum písemnosti od dne dokončení stroje. Devátý říjen není doloženou slavnostní premiérou orloje, ale datem důležitého svědectví o jeho existenci.
Na ciferníku se pohybuje model oblohy
Astronomický ciferník vychází z astrolábu, který převádí nebeskou sféru do roviny. Orloj k tomuto geometrickému zobrazení přidává hodinový pohon. Symboly Slunce, Měsíce a prstenec zvěrokruhu se pohybují v různých rytmech a umožňují číst údaje, které obyčejné hodiny vůbec nenabízejí.
Barevné plochy představují denní oblohu, soumrak a noc. Poloha slunečního symbolu souvisí také s průběhem roku. Mechanismus tak návštěvníkovi nepředkládá pouze číslo hodiny, ale obraz toho, jak se Slunce pohybuje vůči místnímu obzoru. Jeho konstrukce počítá s Prahou; přemístění podobného přístroje do výrazně jiné zeměpisné šířky by ovlivnilo správnost zobrazení.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Hodina nemusela mít šedesát minut
Jednou z nejzajímavějších vlastností orloje jsou takzvané temporální neboli planetní hodiny, často označované jako babylonský čas. Světlá část dne se v tomto systému rozděluje na dvanáct dílů. Protože je letní den delší než zimní, mění se i délka jednotlivých hodin. Letní hodina tak trvá déle než zimní.
Vedle toho orloj ukazuje staročeský čas, který počítá hodiny od západu Slunce. Vnější čtyřiadvacetník se proto vůči hlavnímu ciferníku natáčí. Dnešní člověk je zvyklý, že čas běží v neměnných jednotkách a den začíná o půlnoci, ale tento systém nebyl jedinou možností. Na pražské radnici se několik způsobů počítání času potkává v jednom přístroji.
Památka nemá jen jednoho autora
Připsat vznik astronomické části Mikuláši z Kadaně neznamená, že vytvořil všechno, co dnes na orloji vidíme. Stroj prošel úpravami a opravami, měnily se jeho součásti i způsob zobrazení. S jeho počátky bývá spojován také učenec Jan Šindel, který mohl dodat astronomické podklady; míra jeho podílu není doložena stejně přímo jako Mikulášova práce v listině.
Orloj je výsledkem dlouhé návaznosti řemeslníků, opravářů a dalších tvůrců. Pověst tuto složitou historii zjednodušila do osudu jediného muže. Když ale od příběhu o oslepení obrátíme pozornost k ciferníku, objeví se jiné překvapení: středověký stroj, který dokázal mechanicky spojit pozorování oblohy s několika představami o tom, co vlastně znamená hodina.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Václav Ledvinka – Historické podklady datování Staroměstského orloje [2], Stanislav Macháček – Datování orloje do roku 1410 a text listiny [3], Pražský orloj – Astronomický ciferník [4], Pražský orloj – Simulátor a vysvětlení časových soustav [5] img ai generated
