Otrávil se vlastní genialitou? Co se skutečně stalo s myslí Isaaca Newtona

V něm se objevuje Newton, jakého bychom nečekali – zmatený, podezíravý a hluboce nedůvěřivý vůči lidem kolem sebe.

V roce 1693 začal psát dopisy, v nichž obviňoval své přátele, včetně filozofa Johna Locka, z intrik a zrady, a jeho jazyk se postupně měnil z věcného na emotivní a fragmentovaný, což naznačuje, že nešlo jen o běžný spor nebo osobní konflikt, ale o něco hlubšího, co zasahovalo jeho psychiku.

Tyto dopisy dnes představují jeden z nejpřesvědčivějších důkazů, že Newton prožil období, které bychom moderním jazykem popsali jako psychickou krizi.

Rok změn

Rok 1693 je v Newtonově životě často označován jako bod zlomu, protože právě tehdy se jeho chování výrazně změnilo. A i když se později dokázal vrátit k práci a znovu získat společenské postavení, toto období zanechalo stopy, které nelze přehlédnout.

Newton trpěl nespavostí, byl podrážděný a jeho vztahy se zhoršovaly, přičemž některé zdroje naznačují, že několik let předtím pracoval v extrémním tempu, které mohlo jeho psychický stav dále destabilizovat.

Z dnešního pohledu bychom mohli uvažovat o vyčerpání, nervovém zhroucení nebo jiné formě psychické poruchy, ale žádná z těchto diagnóz nemůže být zpětně s jistotou potvrzena.

_{MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT}

Muž, který vysvětlil vesmír – a zároveň hledal kámen mudrců. Isaac Newton nebyl takový génius, jak si myslíte

Rtuť: tichý jed v pozadí?

Jedna z nejčastěji diskutovaných hypotéz spojuje Newtonův psychický stav s jeho alchymistickými experimenty, během nichž pracoval s látkami obsahujícími rtuť, která je známá svými neurotoxickými účinky a může při dlouhodobém vystavení způsobovat změny chování, úzkosti, paranoia i kognitivní poruchy.

Analýzy Newtonových vlasů provedené ve 20. století skutečně ukázaly zvýšené hladiny rtuti, což tuto teorii činí lákavou.

Přesto je důležité zdůraznit, že zvýšená koncentrace rtuti sama o sobě nedokazuje, že byla příčinou jeho psychických potíží, protože neznáme přesné dávky ani dobu expozice, a navíc některé symptomy mohou mít i jiné vysvětlení.

Génius pod tlakem vlastní mysli

Newton nebyl člověk, který by své myšlenky sdílel snadno, a jeho sklon k izolaci znamenal, že velká část jeho práce i vnitřního světa probíhala bez korekce okolí, což mohlo zesilovat jeho tendenci k podezíravosti i k extrémnímu soustředění.

Když se k tomu přidá fakt, že se zabýval otázkami, které přesahovaly běžné chápání jeho doby, a zároveň nesl obrovská očekávání jako jeden z nejvýznamnějších vědců své generace, vzniká kombinace, která mohla být psychicky velmi náročná.

Jeho mysl byla nástrojem jeho geniality – ale možná i zdrojem jeho zranitelnosti.

_{MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT}

Rána jablkem do hlavy? Největší mýty o Newtonovi, kterým věříme dodnes

Co víme – a co nikdy vědět nebudeme

Příběh Newtonova psychického kolapsu zůstává i dnes otevřený, protože máme k dispozici fragmenty důkazů, které lze interpretovat různými způsoby, ale nemáme jednoznačnou odpověď, která by všechny tyto střípky spojila do jednoho jasného obrazu.

Víme, že prošel obdobím krize, víme, že pracoval s toxickými látkami, a víme, že byl osobností s mimořádně intenzivním vnitřním světem.

Nevíme ale, co přesně se odehrálo v jeho mysli. A yřejmě ani nikdy vědět nebudeme.

Věděli jste, že…

…Isaac Newton ve svých alchymistických poznámkách popisoval experimenty s takovou přesností a systematičností, že je někteří historici považují za předchůdce moderní chemické metodologie – přestože jeho cíl byl z dnešního pohledu zcela jiný?

_{MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT}

Génius, nebo šílenec? 16 velikánů vědy i umění, kteří jsou důkazem, že hranice mezi nimi je až nebezpečně tenká

^{Zdroje: Britannica, History, Science Direct, img ai generated leonardo ai}