Tyto takzvané vnitřní vlny mohou mít výšku desítek metrů, pohybují se pomalu, nečekaně a často na hranicích oceánských vrstev. Pro vědce jsou fascinující — a zároveň znepokojivé. Nevidíme je, ale určují osud celých ekosystémů. A někdy i lodních tras.
Když se voda rozdělí sama se sebou
Většina lidí si představí mořskou vlnu jako pohyb hladiny. Jenže oceán je rozvrstvený podle hustoty: teplejší voda je lehčí, chladnější těžší. Když se tyto vrstvy setkají v prostředí s výrazným gradientem teploty, může vzniknout rozhraní, které se chová jako „neviditelná hladina“. Právě tady se rodí vnitřní vlny — obří, ale pohřbené hluboko pod povrchem.
A protože jsou skryté, jejich existence se dá potvrdit jen nepřímo: pomocí sonarů, teplotních senzorů nebo satelitních snímků, které zachytí jemné vzory na hladině, jež lidské oko přehlédne.
Obří vlny, které by na hladině působily jako menší tsunami
Neviditelné vlny mohou být stokrát větší než ty, které vidíme. V některých oblastech dosahují výšky až 100 metrů. Na povrchu ale nic takového nepoznáme. Vnitřní vlna se zlomí až hluboko pod hladinou, podobně jako příboj u pobřeží — jenže bez pěny, bez zvuku, bez varování.
ČTĚTE TAKÉ: 35metrové vlny v Atlantiku: vědci teprve nyní dokázali vysvětlit, jak vznikají tato smrtelná vodní monstra
--
Oceánografové sledují zejména místa, kde se tyto vlny tvoří pravidelně: Filipínské moře, Torresův průliv, oblasti kolem podmořských hřbetů. Tam mohou výrazně měnit mořské proudy a způsobit nečekaná zrychlení či zpomalení lodí, která těmito oblastmi proplouvají.
Neviditelný architekt oceánského života
Vnitřní vlny nejsou jen technická kuriozita. Hrají zásadní roli v tom, jak oceán pracuje.
– míchají živiny ze dna do vyšších vrstev
– ovlivňují migraci planktonu i ryb
– podílejí se na ochlazování a ohřívání mořské vody
– mají vliv na regionální klima
Bez nich by některé části oceánu byly téměř bez života. Jinde by se naopak přemnožily řasy nebo by chyběly klíčové organismy, které stojí na začátku potravního řetězce.
Riziko, které na radarech vypadá jako šum
Pro námořníky a kapitány není problém v samotné vlně, ale v tom, co způsobuje: náhlé změny rychlosti vody. Loď může plout stabilně a během několika sekund zpomalit nebo zrychlit o několik uzlů.
Na starších lodních systémech to vypadalo jako technická závada. Dnes už víme, že za tím často stojí vnitřní vlna, která se lámala daleko pod kýlem.
Tento fenomén je zodpovědný i za některé záhadné ztráty bójí a měřicích zařízení. Přitom stále patří k nejméně probádaným oceánografickým jevům.
ČTĚTE TAKÉ: Modré díry na Bahamách: Fascinující brány do hlubin oceánu jsou unikátní, ale potápěče mohou stát život
--
Co na ně věda zatím neumí
I když mají vědci detailní měření, stále existují otázky, na které neumíme odpovědět:
Jak přesně vnitřní vlny vznikají v oblastech s minimální teplotní stratifikací?
Proč se některé vlny lámou dramaticky a jiné se rozplynou?
Proč jsou některá místa extrémně aktivní a jiná zcela klidná?
Oceán je v tomto ohledu stále tajemstvím. A praxe ukazuje, že největší síly často nejsou ty, které vidíme.
Oceán je stále plný tajemství
Vnitřní mořské vlny dokazují, že svět pod hladinou je mnohem dynamičtější, než jak jej vnímáme z paluby lodi. Nevidíme je, ale ovlivňují klima, ekosystémy i námořní dopravu. A přestože se věda rychle posouvá, je to stále fenomén, který budí respekt — právě proto, že se odehrává v neviditelné krajině mezi vrstvami oceánu.
Zdroje
ScienceDirect: Internal waves and stratified ocean dynamics
NOAA Ocean Explorer: Internal wave formations
Nature Geoscience: Mixing processes in internal wave hotspots
Woods Hole Oceanographic Institution: Subsurface wave observations
Journal of Physical Oceanography: Mechanisms of internal wave breaking