Nová studie vedená týmem z Michigan State University, která analyzovala data od více než pěti tisíc dospělých, se pokusila tenhle vztah rozplést systematicky, nikoli přes jednotlivé příběhy, ale skrze strukturovaný model osobnosti známý jako Big Five, který sleduje pět základních rysů — otevřenost, svědomitost, extraverzi, přívětivost a neuroticismus.
A právě poslední z nich se ukázal jako klíč.
Fantazie jako ventil, ne jako odraz reality
Neuroticismus je vlastnost, která se neprojevuje jedním konkrétním chováním, ale spíš způsobem prožívání světa — vyšší citlivostí na stres, tendencí k přemýšlení v kruhu, silnějšími negativními emocemi, jako jsou úzkost, podrážděnost nebo smutek, a obecně nižší stabilitou nálady.
A právě lidé, kteří v tomto rysu dosahují vyšších hodnot, podle výzkumu častěji uváděli, že se oddávají sexuálním fantaziím.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o přímou souvislost mezi sexualitou a osobností, jenže interpretace je ve skutečnosti mnohem zajímavější — fantazie zde nefungují jako projev „větší touhy“, ale spíš jako mentální nástroj regulace emocí.
Jinými slovy: nejde o to, že by tito lidé chtěli víc sexu, ale že jejich mozek hledá způsoby, jak si vytvořit prostředí, ve kterém je možné prožít kontrolu, blízkost nebo uspokojení bez rizika, které přináší realita.
Mozek si vytváří svět, který zvládne
To, co nazýváme fantazií, není náhodný obraz, ale konstrukce, která vychází z konkrétních potřeb — někdy vědomých, častěji ale skrytých.
Psychologové dlouhodobě upozorňují, že lidská mysl má schopnost vytvářet „bezpečné simulace“, ve kterých lze prožít situace, které jsou v reálném světě složité, nedostupné nebo emočně náročné, aniž by došlo k jejich reálným důsledkům.
V tomto kontextu dává smysl, že lidé s vyšší mírou vnitřního napětí sahají po fantazii častěji — nejde o únik v banálním slova smyslu, ale o způsob, jak si krátkodobě stabilizovat vlastní prožívání.
Zajímavé je, že tento mechanismus se objevuje i v jiných oblastech, například u denního snění nebo imaginace obecně, což naznačuje, že sexualita je jen jedním z kanálů, nikoli výjimkou.
Na opačné straně stojí lidé, kteří fantazírují méně — a důvod není náhodný
Studie zároveň ukázala, že lidé s vyšší mírou svědomitosti a přívětivosti uváděli nižší frekvenci fantazií, což může na první pohled působit jako morální nebo hodnotový rozdíl, ale ve skutečnosti jde opět spíš o psychologickou dynamiku.
Svědomitost souvisí s disciplínou, strukturou a orientací na realitu, zatímco přívětivost odráží kvalitu mezilidských vztahů a schopnost vytvářet stabilní vazby.
Lidé, kteří v těchto oblastech skórují vysoko, často zažívají větší spokojenost v reálném životě — a tím pádem menší potřebu vytvářet alternativní scénáře v hlavě.
Ne proto, že by fantazie odmítali,
ale protože je nepotřebují ve stejné míře.
Typ fantazie je důležitější než její existence
Výzkum se nezastavil jen u frekvence, ale zaměřil se i na obsah, který rozdělil do několika základních kategorií — od intimních a romantických představ přes experimentální scénáře až po situace, které pracují s odstupem nebo mocenskou dynamikou.
Tohle rozdělení je důležité, protože ukazuje, že fantazie nejsou jednotný jev, ale spektrum, které může odrážet různé potřeby — od hledání blízkosti přes zvědavost až po práci s kontrolou nebo zranitelností.
Znovu se tak potvrzuje, že interpretovat fantazii jako přímý odraz reality je zavádějící, protože její funkce je mnohem širší.
Co si z toho vzít bez zjednodušení
Neexistuje jednoduchá rovnice typu „řekni mi, o čem fantazíruješ, a já ti řeknu, kdo jsi“.
To, co ale výzkum ukazuje poměrně jasně, je něco jiného: fantazie nejsou náhodné, ale nejsou ani doslovné. Jsou spíš mapou vnitřního světa, která neukazuje konkrétní cíle, ale způsoby, jakými se mozek snaží zvládat realitu, emoce a vlastní nastavení.
A právě v tom je jejich skutečný význam.
Věděli jste, že…
...lidský mozek při intenzivní představivosti aktivuje podobné oblasti jako při reálném prožitku, což znamená, že dobře vytvořená fantazie může vyvolat fyziologické i emoční reakce téměř srovnatelné se skutečností — a právě proto funguje jako účinný nástroj regulace nálady i stresu?
Zdroje: Psychology Today, APA, Research Gate, img ai generated leonardo ai
