Když AI přestane být jen „generátor“
Na první pohled se může zdát, že umělá inteligence jen skládá dohromady to, co už někde viděla. Vytváří obrázky, které působí přesvědčivě, ale ve skutečnosti nic nového nevzniká. Jenže u prostoru to přestává platit.
Navrhnout místnost, park nebo celé město totiž neznamená jen „něco nakreslit“. Znamená to pochopit vztahy. Jak spolu jednotlivé části souvisí. Jak se lidé pohybují. Co dává smysl — a co ne. A právě tohle začínají dnešní modely zvládat.
Prostor jako jazyk
Architektura má svou vlastní logiku. Nepsaný jazyk, který určuje, co funguje a co ne. Kde má být vstup, jak se prostor otevírá, kam člověk přirozeně směřuje. Tyhle vzorce se nedají snadno popsat pravidly. Ale dají se naučit.
Umělá inteligence dnes analyzuje tisíce návrhů, plánů a realizací. Neučí se jednotlivé prvky, ale jejich vztahy. Začíná chápat prostor jako celek.
Návrhy, které dávají smysl
Když dnes AI generuje návrhy, nejde jen o vizuálně zajímavé obrázky. V mnoha případech vznikají řešení, která mají logickou strukturu, respektují základní principy designu a v některých případech se překvapivě podobají lidské práci. To je zásadní posun.
Ne proto, že by AI byla „kreativní“ v lidském smyslu. Ale proto, že dokáže pracovat s komplexitou, která byla dřív doménou zkušenosti.
Kde je její výhoda
Zatímco člověk pracuje s omezeným množstvím variant, AI může během krátké doby vytvořit a porovnat stovky nebo tisíce návrhů. Ne všechny dávají smysl, ale některé ano.
A právě v tom je její síla. Nepřináší jedno řešení. Přináší prostor možností.
Architekt jako kurátor
Tím se znovu mění role člověka. Architekt už nemusí začínat od prázdného papíru. Může vybírat, upravovat, kombinovat. Stává se kurátorem návrhů, které vznikají jinde.
To neznamená, že ztrácí kontrolu. Ale že ji sdílí.
Co AI zatím neumí
Přesto má tenhle přístup své limity. Umělá inteligence nerozumí kontextu tak jako člověk, neprožívá prostor a neumí plně zachytit sociální nebo kulturní nuance. To znamená, že její návrhy potřebují lidský dohled. Ale ten rozdíl se postupně zmenšuje.
Když návrh vzniká jinde
Nejdůležitější změna se odehrává jinde než v samotném designu. Návrh už nevzniká jen v hlavě člověka. Vzniká v systému, který analyzuje data, generuje varianty a nabízí řešení, která by člověka samotného možná nenapadla. To je zásadní posun.
Protože ve chvíli, kdy návrh vzniká mimo člověka, začíná se měnit i to, jak o prostoru přemýšlíme.
V dalším díle seriálu MĚSTA BUDOUCNOSTI se podíváme na to, co se stane ve chvíli, kdy se tyto návrhy začnou přenášet do fyzického světa. Když budovy přestanou být jen stavby — a začnou reagovat na data, energii i prostředí. Vychází už 27. května.
Zdroje: Research Gate: Robotic technology and artificial intelligence in the process of creating artworks from waste materials: The role of circular design, Autor: Mehmet Onur Senem, Istanbul Technical University, DOI:10.58278/0.2025.74; Exploring Light Permeability of Rammed Earth Blocks with Recycled Glass, Autor: Mehmet Onur Senem, Istanbul Technical University, Salih Özdemir, Imperial College London, Orkan Zeynel Güzelci, University of Porto, Sema Alaçam, Istanbul Technical University, DOI:10.5755/j01.sace.37.1.37037; Applications of Artificial Intelligence in Landscape Architecture: Evaluation of the Ecological Performance of AI-Generated Landscape Designs Based on SITES Criteria, Autor: Mehmet Onur Senem, Istanbul Technical University; Generating Landscape Layouts with GANs and Diffusion Models, Autor: Mehmet Onur Senem, Istanbul Technical University, Hayriye Esbah Tuncay, Istanbul Technical University, Mustafa Koc, Istanbul Technical University, DOI:10.14627/537752013
