Hlavní úlohu mohly sehrát enterická (tyfoidní) horečka a relapsující horečka. Tento objev mění náš pohled na jednu z největších vojenských katastrof historie a potvrzuje, že i v dějinách válčení sehrávají mikrobi roli, kterou nelze opomíjet.
Co se stalo
V léto roku 1812 vedl francouzský císař Napoleon Bonaparte na území Ruského impéria armádu o odhadovaných ~500 000 mužích. Do konce roku z nich výrazná část padla — napříč historií se uvádí kombinace extrémního chladu, nedostatku potravin, únavy a nemocí jako klíčové faktory.
Historické prameny poukazovaly především na epidemii tyfu — přenosného vší, typické pro armádní podmínky té doby. To byla dlouho výkladová os této tragédie.
Armáda se při ústupu ocitla v masivní krizové situaci: nedostatek zásob, mínusové teploty, vyčerpaní vojáci — v takových podmínkách je každý další faktor smrtící.
Jak to víme
Díky pokročilé metodě paleogenomické analýzy byla získána DNA ze zubů 13 vojáků pohřbených v masovém hrobě v městě Vilnius (dnes Litva) — lokalita spadající do trasy ústupu.
Na rozdíl od tradiční metody PCR, která vyhledává specifické cíle, tým použil shotgun sekvenování, jež umožňuje detekovat fragmenty DNA různých patogenů najednou — velmi užitečné při degradované staré DNA.
Výsledkem: žádný detekovatelný genom pro bakterii Rickettsia prowazekii (tyfus) ani pro Bartonella quintana (zákopeňská horečka) — oproti dřívějším předpokladům.
Co vědci našli
Výzkumný tým objevili v některých vzorcích DNA dvou jiných patogenů:
Salmonella enterica (způsobuje enterickou či paratyfoidní horečku) — detekována u čtyř vojáků.
Borrelia recurrentis (způsobuje relapsující horečku přenášenou vší) — detekována u jednoho, možná dvou vzorků.
Navíc byla zjištěna, že linie B. recurrentis nalezená u těchto vojáků patří k téže starověké linii, která byla detekována před 2000 lety v Británii — což ukazuje dlouhé přežívání tohoto patogenu v Evropě.
Autoři studie zdůrazňují, že „není možné určit, do jaké míry tyto nemoci přispěly k úmrtím“ — ale v kombinaci s vyčerpáním, hladem a chladem mohly sehrát zásadní roli.
Proč je to důležité
Tento nález má několik zásadních implikací:
Přepisuje starý historický narativ: místo tyfu mohly hrát prim ještě dříve opomíjené patogeny.
Ukazuje, že vědecké metody (aDNA analýza) otevírají nové pohledy na dobře známé dějinné události — historie i mikrobiologie se setkávají.
Upozorňuje na to, že ve válce jsou často nemoci a hygienické podmínky stejně smrtící jako zbraně či počasí.
Poskytuje inspiraci pro další výzkumy vojenských kampaní i starověkých populací — pokud můžeme rekonstruovat, co zabíjelo vojáky v roce 1812, proč by ne i v dřívějších či jiných konfliktech.
Jak to mění historický příběh o Napoleonovi
Tradiční výklad kampaně říkal: Napoleonova armáda vstoupila do Ruska, nedokázala ukořistit zásoby, Rudá armáda uplatnila taktiku vypálené země, nastal mráz, hlad a nemoc — a vše vyústilo v katastrofu.
Nové zjištění ale naznačuje, že nemoc působila možná snáze či rychleji v již oslabeném těle vyčerpaného vojáka — kontaminovaná voda či potrava přinesla enterickou horečku, a vši (které tu již byly) přinesly relapsující horečku. To znamená:
vojáci mohli být nakaženi dříve, než padli do extrémní zimy
nemoc již mohla vyřadit část jednotek před samotným mrazem
logistické problémy – kontaminace potravy, nedostatek hygieny – se tak stávají ještě významnějšími
Nemoce vyřazují vojáky bez střetu s nepřítelem — což mění i pohled na vojenskou strategii a rozhodování
Co je ještě sporné
I přesto, že studie přináší silné indicie, existují omezení:
Vzorků bylo jen 13 vojáků — relativně malé množství vzhledem k rozsahu kampaně.
Přítomnost DNA patogenu neznamená automaticky, že právě on způsobil smrt — mohly existovat i další faktory (kombinace nemocí, extrémní chlad, hlad, boj).
Metoda hodnotí fragmenty DNA – při starších vzorcích může docházet k chybám nebo k vymizení některých patogenů z důvodu degradace.
Historické prameny nadále ukazují, že chlad a logistický kolaps hrály primární roli — nemoc je přidaným, ale nikoliv jediným faktorem.
Lokální přesah (České-slovenský kontext)
Je zajímavé připomenout, že armáda Napoleona procházela oblastmi, které dnes spadají do Česka a Slovenska — přičemž v té době zdejší obtíže s hygienou, zásobováním a nemocemi byly běžnou realitou.
I když není přímý důkaz o těchto patogenech v našich zemích z té doby, tento výzkum může inspirovat české a slovenské archeology a historiky k hledání podobných jevů — například v konceptech armád v rakousko-uherském prostoru 19. století. Tímto se téma stává relevantním i pro naši regionální historiografii.
Příběh Napoleonské armády v novém světle
Nový výzkum využívající genetiku staré DNA nám umožnil vidět, že za katastrofou Napoleonské armády v roce 1812 mohl stát nejen mráz či tyfus, ale klíčově i enterická horečka a relapsující horečka.
Tento objev přepisuje část historické interpretace, zdůrazňuje roli nemocí ve válce a připomíná, že i v největších vojenských operacích mohou mikroby sehrát rozhodující roli.
Pro čtenáře to znamená: historie není jen tragédie lidí s mečem a v boji, ale často také biologie, hygieny a mikro-světa, který jsme dlouho přehlíželi.
Zdroje: Cell.com, Phys.org, Science Direct, Popular Science, img Wikimedia Commons