Muž, kterého němečtí diplomaté považovali za svého
Richard Sorge působil v Tokiu jako dobře informovaný německý novinář a znalec asijské politiky. Měl přístup k lidem, kteří v diplomatických kruzích rozhodovali a sdíleli citlivé informace. Udržoval blízký vztah zejména s německým vojenským přidělencem a později velvyslancem Eugenem Ottem. Pro okolí byl užitečným zasvěcencem, který rozuměl japonskému prostředí a dokázal poskytovat přesné politické analýzy. Právě toto zdání loajality tvořilo základ jeho špionážního úspěchu.
Ve skutečnosti pracoval pro sovětskou vojenskou rozvědku. Jeho kariéra je pozoruhodným příkladem toho, že úspěšný agent nemusí být nenápadný samotář schovávající se ve stínu. Sorge měl výraznou osobnost, široké kontakty a dokázal si získávat důvěru lidí, od nichž informace potřeboval. Nebyl jen pasivním sběračem drbů. Vytvořil kolem sebe síť spolupracovníků, která dokázala přenášet zprávy z diplomatického i politického prostředí do Moskvy.
Tokijská síť nespočívala na jediném agentovi
Sorge se narodil v roce 1895 poblíž Baku v rodině s německými a ruskými vazbami. Po zkušenostech z první světové války prošel politickým vývojem, který ho přivedl ke komunismu, a nakonec k práci pro sovětské zpravodajské struktury. Působil také v Číně, kde navázal kontakty důležité pro své pozdější asijské operace. V Japonsku využíval postavení novináře jako krytí, ale skutečná síla skupiny spočívala v kombinaci několika odlišných schopností.
Významným spolupracovníkem byl japonský novinář a poradce Hotsumi Ozaki, který měl přístup k politickému prostředí, zatímco radista Max Clausen se podílel na technickém spojení s Moskvou. Další členové sítě pomáhali shromažďovat informace a udržovat provoz konspirativní organizace. Kdybychom vyprávěli jen o osamělém geniálním špionovi, přehlédli bychom práci lidí, bez nichž by mnohá jeho hlášení neměla stejnou hodnotu ani možnost bezpečného doručení.
Věděl o německém útoku? Ano, ale legenda je složitější
Jedním z nejčastěji opakovaných tvrzení je, že Sorge přesně předpověděl německou invazi do Sovětského svazu a Stalin jeho varování ignoroval. Je pravda, že jeho síť poskytovala důležité informace o přípravách německého útoku v roce 1941. Jednotlivé zprávy a jejich data však nelze jednoduše převádět na filmovou scénu, v níž agent oznámí bezchybný termín a nejvyšší vůdce ho lehkomyslně přehlédne. Moskva měla v té době k dispozici množství často rozporných informací a jejich vyhodnocování ovlivňovaly politické předpoklady i nedůvěra.
Sorge přesto náležel k mimořádně významným zdrojům. Jeho síť byla schopna pronikat do diplomatické komunikace a zachycovat změny strategických úvah v německo-japonských vztazích. Při zpětném hodnocení je třeba oddělovat autenticitu konkrétních depeší, jejich načasování a to, jak s nimi sovětské vedení ve skutečnosti naložilo. Dobrý špion totiž nemusí vyhrát válku jedinou zprávou, aby jeho práce měla zásadní význam.
Japonsko na sever, nebo na jih?
Na podzim roku 1941 byla pro sovětské velení kritická otázka, zda Japonsko napadne sovětské území na Dálném východě, nebo se soustředí na expanzi jižním směrem. Sorgeho skupina dokázala získávat zprávy, které podporovaly druhou možnost. Pro Moskvu to bylo zvlášť významné v době, kdy německé síly ohrožovaly hlavní město a Sovětský svaz musel rozdělovat omezené vojenské kapacity mezi vzdálená bojiště.
Pozdější líčení často tvrdí, že právě Sorgeho jediné hlášení umožnilo přesunout sibiřské divize k Moskvě a tím rozhodlo o výsledku bitvy. Tak přímočarý závěr ale historické doklady nepodporují. Rozhodnutí o přesunech měla více důvodů a opírala se o další zpravodajské i vojenské informace. Sorgeho zjištění mohla významně přispět k celkovému obrazu hrozby, ale jejich skutečnou váhu je nutné posuzovat společně s dalšími okolnostmi.
Zatčení, kterému v Berlíně zpočátku nechtěli věřit
Japonské bezpečnostní orgány postupně rozkryly vazby členů skupiny a v říjnu 1941 začaly zatýkat. Sorge byl zadržen v Tokiu 18. října. Němečtí představitelé nejprve reagovali s nedůvěrou a považovali podezření za nepravděpodobné. Dobové diplomatické dokumenty ukazují, že se někteří pokoušeli vysvětlit zatčení jinak a usilovali o vyjasnění jeho situace. Pro německou ambasádu bylo odhalení agenta, kterému tolik důvěřovala, mimořádnou ranou.
Sorge a Ozaki byli souzeni japonskými úřady a v listopadu 1944 oba popraveni. Sovětský svaz jeho službu dlouhou dobu veřejně nepřiznával a pozdější sovětská oslava jeho života vytvořila další vrstvu legend. Z historického hlediska je pozoruhodné, jak snadno se z téže osoby může stát německý novinář, sovětský hrdina i postava, do níž různé generace promítají vlastní představy o válce.
Nejnebezpečnější krytí je důvěra
Na Sorgeho příběhu nepřekvapuje jen to, že se sovětskému agentovi podařilo proniknout do nacistického diplomatického prostředí. Podstatné je, jak této pozice dosáhl: kombinoval opravdové znalosti, schopnost analyzovat politiku, společenský talent a dlouhodobě budované vztahy. Důvěra je přitom pro diplomatickou práci nezbytná. Jestliže se ji podaří proměnit ve zpravodajský nástroj, může agent získat mnohem víc než člověk, který pouze krade dokumenty.
Právě proto je také důležité vnímat Sorgeho spolupracovníky a nepřisuzovat mu magickou schopnost předvídat budoucnost. Nevyřešil válku jedním telegramem ani nečetl myšlenky politických vůdců. Dokázal ovšem získávat cenné informace tam, kde by to jeho hostitelé nejméně čekali. A když se pravda ukázala, lidé, kteří ho denně potkávali, nejprve nedokázali uvěřit tomu, jak hluboko byli oklamáni.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Cambridge University Press – Richard Sorge, the GRU and the Pacific War [2], Japan National Institute for Defense Studies – Undecided Decision: Japan’s Northbound and Richard Sorge Spy Ring in 1941 [3], U.S. State Department – Foreign Relations of the United States, 1946, Volume VIII [4], Nippon.com – Tokyo Espionage: Legendary Soviet Spy Richard Sorge [5], img ai generated
