Některé zdánlivé chyby odpovídaly geologickým procesům, které tehdy ještě nebyly známé. Jiné zachytily struktury, které skutečně existovaly, ale nebyly ještě objevené.
Mizící a znovu objevované pobřeží: když mapa ukázala ostrov, který tehdy „neexistoval“
V archivech se dochovaly mapy, které zakreslily pobřežní linie s ostrovy a výběžky, jež podle tehdejších průzkumů neexistovaly.
Moderní geologie však potvrdila, že některé z těchto struktur se v minulosti skutečně nacházely nad hladinou — a později byly zatopeny či erodovaly.
V jednom známém případě mapa 18. století zobrazila nízký ostrov, o němž kartografové tvrdili, že je chybou. O dvě století později se ukázalo, že na místě, kde byl zakreslen, se nachází skalní hřeben, který se díky změnám mořské hladiny během klimatických cyklů opakovaně vynořoval a mizel.
Tento fenomén odhalil zásadní věc: mapy mohou zachytit i přechodné geologické struktury, které nejsou stabilní v lidském časovém měřítku.
Mapy, které zachytily geologický pohyb, aniž by o něm lidé tušili
Do začátku 20. století nebyla potvrzena teorie deskové tektoniky. Přesto se dochovaly mapy, které ukazují pobřeží a kontinenty v polohách, které lépe odpovídají jejich budoucím geologickým konfiguracím než těm současným.
Například některé mapy Jižní Ameriky a Afriky ukazují pobřeží v mírně posunuté poloze — shodně s tím, jak se později prokázal drift kontinentů a izostatické výkyvy pobřeží.
Tehdejší kartografové byli kritizováni za „nepřesnost“, ale moderní geofyzika vysvětluje, že drobné vertikální i horizontální pohyby zemské kůry mohly být reálně pozorovatelné, i když nedokumentované.
V tomto smyslu mapa „předpověděla“ vývoj, který nebyl tehdy znám.
ČTĚTE TAKÉ: Mapa pradávných říčných koryt mění historii planety: takto vypadala Země před 1,2 miliardy let
Když chyba ukázala na skrytou geologii: omyl, který odhalil budoucí objev
Jedním z nejzajímavějších případů je mapa, která zakreslila řeku, o níž se myslelo, že je vymyšlená. O sto let později geologové zjistili, že na daném místě skutečně existovalo podzemní koryto, které se v minulosti čas od času přeměnilo na povrchový tok během období extrémních srážek.
To, co bylo dříve pokládáno za omyl, byla vlastně správná interpretace povrchových znaků — kartograf zachytil výplň koridoru, kterou geologové později potvrdili pomocí sonarových dat a analýzy sedimentů.
Tento příklad ukazuje, že mapy mohou být citlivé na signály, které nejsou zjevné: mikromorfologie terénu, sezónní eroze, suchá koryta, nebo dokonce staré říční systémy.
Mapa jako dokument klimatické budoucnosti: pobřežní linie, které dávaly smysl až po vzestupu hladiny moří
Některé historické mapy vykreslily pobřeží tak, že je geologové dlouho odmítali jako nepřesné. V moderní éře klimatologie se však ukázalo, že tato pobřeží se nápadně podobají projekcím pro zvýšení hladiny moří.
Klasickým příkladem je mapa části Tichého oceánu, která zakreslila pobřeží s hluboce zalitými zálivy — struktury, které odpovídají dnešním simulacím hladiny moře při oteplení o několik stupňů.
Ať už šlo o náhodu, nebo přesnou interpretaci terénu, mapa odpovídala budoucím podmínkám mnohem více než těm, které panovaly v době jejího vytvoření.
ČTĚTE TAKÉ: Skryté dějiny vynálezů: pět objevů, které nevznikly tak, jak nás učili
Mapy nejsou jen okny do minulosti — někdy ukazují i budoucnost
Kartografické „omylové“ mapy ukazují, že realita je dynamická.
Pobřeží se mění, kontinenty driftují, eroze přesouvá zeminu a klimatické cykly odkrývají a zaplavují struktury, které se lidskému zraku na čas ztratí.
Mapa, která byla považována za chybou, se tak může ukázat jako správná — jen zobrazila svět v jiném okamžiku jeho vývoje. V tomto smyslu mohou mapy skutečně „předpovědět“ budoucnost, aniž by to jejich tvůrci zamýšleli.
Zdroje
Smith, M. J. (2005). Maps that Made History. National Geographic Books.
Nunn, P. D. (2012). Geographical Changes and Ancient Coastlines. Quaternary Science Reviews, 45.
Dalrymple, R. W. (2010). Ancient River Systems and Subsurface Geomorphology. Sedimentary Geology, 233.
Le Pichon, X. (1968). Plate Motion and Continental Drift. Journal of Geophysical Research, 73.
IPCC Working Group I. Sea Level Change Projections (2023).
USGS Coastal Morphodynamics Program (2022).