Nos tam je. Pořád
Každé oko vidí nos z jiného úhlu. Levé oko zachytí jeho pravou hranu, pravé oko levou. Informace tedy do mozku přichází neustále.
Jenže mozek má jeden zásadní úkol: zjednodušovat realitu tak, aby byla použitelná.
A nos? Ten se: nehýbe, neznamená hrozbu, nemění se, nenese novou informaci. Takže je označen jako „šum“.
Binokulární vidění a selekce reality
Lidské vidění funguje binokulárně – mozek spojuje dva mírně odlišné obrazy v jeden prostorový celek. Při tom zároveň:
potlačuje části obrazu, které jsou redundantní,
zvýrazňuje pohyb, změnu a kontrast,
ignoruje stabilní překážky v periferním vidění.
Nos splňuje všechny podmínky k ignoraci. Mozek ho nevymaže. Jen ho přestane „poslouchat“.
Stejný princip funguje i jinde
Tenhle mechanismus nepoužíváme jen u nosu. Mozek na stejném principu také ignoruje tlak oblečení na kůži, přestane vnímat hodinky na ruce, filtruje hluk, který je konstantní (např. ventilátor), nebo potlačuje vlastní mrkání.
Ne proto, že by tyto věci zmizely, ale protože nepřinášejí novou informaci.
Když se nos znovu „objeví“
Stačí malá změna a mozek zbystří - dotkneme se nosu, ucítíš´me bolest, objeví se pupínek, nebo na něj někdo upozorní (ano, právě teď).
V tu chvíli se nos znovu vrátí do vědomí. Mozek aktualizoval prioritu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Proč někteří lidé stále věří, že je Země plochá
Realita není to, co vidíme – ale co mozek pustí dál
Tenhle drobný trik ukazuje něco důležitého: nevnímáme svět takový, jaký je, ale takový, jaký je pro nás užitečný. Nos je první věc, kterou se mozek naučil ignorovat. Ale rozhodně není poslední.
Náš nos nezmizel. Jen byl odložen do pozadí, aby jsme se mohli soustředit na svět kolem sebe. Je to malá, elegantní ukázka toho, jak mozek neustále filtruje informace, rozhoduje, co je pro nás důležité a co nikoliv, a šetří energii.
A někdy nám tím připomene, že realita je vždy editovaná verze.
Zdroj: Psychology Today. PubMed, img ai generated Leonardo AI





