První výsledky naznačují, že terapeutická aferéza dokáže množství některých těchto látek v krvi skutečně snížit. Představa „vyčištění krve od plastů“ má však zásadní problém – zatím vůbec nevíme, zda tím klesá jejich množství v celém těle, a samotná procedura může v některých případech další mikroplasty do krve dokonce přidat.
Krev projde ven z těla a vrátí se bez části tuků
Terapeutická aferéza není běžnou léčbou člověka, kterému lékař při preventivní prohlídce zjistí mírně zvýšený cholesterol. Jde o specializovanou mimotělní proceduru používanou například u některých pacientů se závažnými poruchami metabolismu lipidů, u nichž dieta a maximální tolerovaná farmakologická léčba nestačí. Krev se odvádí do přístroje, oddělí se její jednotlivé složky, nežádoucí část se zachytí a zbytek se vrací zpět pacientovi. Lipoproteinová aferéza dokáže během jednoho výkonu výrazně snížit například koncentraci LDL cholesterolu a lipoproteinu(a).
Tým vedený Stefanem Bornsteinem z Technické univerzity v Drážďanech ale začala zajímat jiná otázka.
Co když filtry spolu s lipoproteiny zachycují ještě něco dalšího?
Dávalo to určitý smysl. Některé znečišťující látky se v krvi nevznášejí samostatně, ale vážou se na bílkoviny nebo mohou interagovat s lipidy. Výzkumníci se proto podívali na PFAS a mikro- a nanoplasty před a po dvojité filtrační plazmaferéze a zároveň analyzovali materiál, který po výkonu skončil ve filtrech. Autoři své výsledky publikovali v srpnu 2026 v časopise Brain Health.
„Věčné chemikálie“ skutečně ubývaly
PFAS neboli per- a polyfluorované alkylové látky představují rozsáhlou skupinu syntetických chemikálií používaných například při výrobě voděodolných a mastnotu odpuzujících materiálů, některých obalů či nepřilnavých povrchů. Některé se rozkládají mimořádně pomalu a mohou dlouhodobě přetrvávat v prostředí i lidském organismu. Proto získaly přezdívku „forever chemicals“ – věčné chemikálie. Výzkumy spojují expozici některým PFAS mimo jiné se změnami metabolismu, imunity a zvýšeným rizikem některých onemocnění, zároveň ale stále existují velké rozdíly mezi jednotlivými látkami a řada otázek zůstává otevřená.
U 14 pacientů vědci sledovali koncentrace čtyř běžných PFAS před a bezprostředně po dvojité filtrační plazmaferéze. Po jednom výkonu jejich hodnoty klesly až přibližně o 25 procent.
Část vzorků pak nezávisle zpracovala další laboratoř jinou metodou. U čtyř pacientů naměřila u pěti sledovaných PFAS průměrné poklesy zhruba od 43,5 do 75,8 procenta.
Obě čísla ale nelze jednoduše postavit vedle sebe a říct, že procedura odstraní polovinu nebo tři čtvrtiny PFAS z člověka. Šlo o malé skupiny, rozdílné analytické postupy a měřila se koncentrace v krvi bezprostředně po zákroku.
Přesto je samotný směr výsledku zajímavý: zařízení navržené na odstraňování jiných látek zřejmě dokázalo část PFAS z cirkulující krve odvést také.
PFAS se možná svezly ven společně s tuky a bílkovinami
Výzkumníci zatím přesně nevědí, proč se to děje.
Jednou možností je, že PFAS zachytí přímo filtrační membrána. Druhá je ještě zajímavější: látky mohou v krvi vytvářet komplexy s bílkovinami nebo lipoproteiny, které jsou původním cílem procedury, a filtr je tak odstraní společně.
Je to trochu jako síť určená k lovu větších ryb, v níž nečekaně skončí i něco, co se na ně přichytilo.
Pokud se tento mechanismus v dalších studiích potvrdí, mohl by být důležitý právě proto, že odstranit PFAS z lidského organismu není jednoduché. Některé mají dlouhé biologické poločasy a lidské tělo se jich zbavuje velmi pomalu.
Ještě větší pozornost ale vzbudila druhá skupina částic.
Mikroplasty.
Ve filtrech skutečně našli plast
U mikroplastů byly výsledky podstatně méně čisté.
Ve čtyřech sledovaných případech po proceduře kleslo množství polyethylenu u všech pacientů a polyvinylchloridu u tří. Jiné druhy polymerů se však nechovaly stejně a u některých měření se množství plastových částic v krvi po výkonu dokonce zvýšilo.
To by samo o sobě mohlo vyvolat pochybnost, jestli filtr mikroplasty vůbec skutečně odstraňuje.
Výzkumníci však měli ještě jeden důkaz. Mikroplasty opakovaně našli přímo v materiálu získaném z použitých filtrů. Alespoň část plastových částic tedy z krevního oběhu skutečně fyzicky zachycena byla. Hlavní studie proto mluví o slibném, ale zatím předběžném výsledku, který potřebuje mnohem systematičtější ověření.
A právě v tomto bodě se příběh začne komplikovat.
Přístroj může plast odstraňovat – a zároveň ho přidávat
Samostatná studie publikovaná letos v Journal of Clinical Apheresis analyzovala 174 procedur u 114 pacientů.
U lidí, kteří měli na začátku vyšší množství mikroplastů v krvi, po výměně plazmy jejich hodnoty skutečně klesaly. U pacientů s nízkými výchozími koncentracemi však vědci zaznamenali opačný efekt: po zákroku se množství mikroplastů zvýšilo.
Autoři nabídli velmi jednoduché vysvětlení.
Při terapeutické výměně plazmy prochází krev systémem plastových hadiček, vaků a dalších komponentů. Částice se mohou z těchto materiálů uvolňovat přímo během procedury.
Vzniká tak téměř absurdní paradox moderní medicíny.
Přístroj může mikroplasty z krve zachytit, zatímco jeho vlastní plastové součásti do ní současně jiné částice uvolňují.
Druhá studie přesto dospěla k závěru, že u pacientů s vysokým počátečním množstvím cirkulujících mikroplastů dokáže terapeutická výměna plazmy jejich koncentraci snížit. Ani ona však neprokázala, že by tím docházelo ke zdravotnímu prospěchu pacienta.
A tady přichází ten největší háček: krev není celé tělo
Kdybychom po zákroku naměřili například o čtvrtinu méně PFAS v krvi, nabízí se lákavý závěr, že jsme člověka zbavili čtvrtiny jeho zátěže.
Jenže tak jednoduché to není.
Krev je pouze jedním z prostorů, ve kterých se látky v organismu nacházejí. PFAS se mohou vázat na bílkoviny a některé se hromadí v různých tkáních. Mikroplasty a nanoplasty byly v posledních letech popsány také mimo krevní oběh.
Po odstranění části látky z plazmy proto může následovat nové nastolení rovnováhy: něco, co bylo předtím uložené mimo krev, se do ní může postupně přesunout. Studie zatím neukázala, jak dlouho pozorované snížení vydrží.
Ještě zásadnější otázku ale nelze zodpovědět vůbec.
Nevíme, zda pacientovi pomůže.
Autoři nesledovali, jestli snížení koncentrací PFAS či mikroplastů přineslo zlepšení zdravotního stavu. Neexistuje tedy podklad pro tvrzení, že terapeutická aferéza představuje léčbu následků expozice těmto látkám.
A už vůbec není důvod, aby zdravý člověk začal shánět „čištění krve od mikroplastů“.
Zajímavý objev ano. Detox zatím rozhodně ne
Výzkum má několik výrazných omezení. Soubor pacientů byl malý, jednotlivé látky se měřily u různě početných skupin, použité analytické metody se lišily a zejména měření mikroplastů je obor, v němž představuje problém i samotná kontaminace vzorků z okolního prostředí.
Navíc terapeutická aferéza není wellness procedura. Je to invazivní medicínský výkon vyhrazený konkrétním indikacím, například těžkým a léčbě odolným poruchám lipidů. Může být dobře tolerován, ale nese vlastní rizika a vyžaduje odborný dohled.
Přesto nový výzkum ukázal něco, co ještě před několika lety znělo spíš jako hypotéza.
Část environmentálních znečišťujících látek, které nosíme v krvi, lze z cirkulace technicky zachytit.
To samo o sobě není léčbou.
Je to ale důležitý první krok k otázce, kterou budeme pravděpodobně řešit stále častěji: pokud už nedokážeme zabránit tomu, aby se některé velmi persistentní látky dostaly do lidského organismu, dokážeme je z něj někdy bezpečně dostat ven?
První odpověď zní překvapivě: alespoň některé z nich možná ano.
Teď ještě musíme zjistit, zda to má pro člověka skutečně nějaký význam.
Věděli jste, že…
…princip aferézy není „vyčištění celé krve“ jedním průchodem přes filtr? U lipoproteinové aferézy se LDL a lipoprotein(a) bezprostředně po proceduře mohou snížit přibližně o 50 až 85 procent, jejich koncentrace však během následujících dní znovu stoupají. Právě proto pacienti, kteří tuto léčbu dlouhodobě potřebují, absolvují procedury opakovaně. Stejná otázka návratu koncentrace teď stojí i před výzkumem PFAS a mikroplastů: jednorázový pokles v krvi ještě vůbec neříká, co se bude dít o několik dní či týdnů později.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Brain Health – Therapeutic apheresis: An effective strategy for a combined targeting of circulating lipoproteins, inflammatory markers, PFAS, and microplastics in cardiometabolic and neurodegenerative disease? [2], Journal of Clinical Apheresis – Can Plasma Exchange Be Used to Lower the Circulating Burden of Microplastics in Human Patients? [3], National Institute of Environmental Health Sciences – Perfluoroalkyl and Polyfluoroalkyl Substances (PFAS) [4], NCBI Bookshelf / Endotext – Lipoprotein Apheresis [5]. img AI generated
