Skutečný případ, z něhož vzniklo několik odlišných příběhů
Když policie v listopadu 1957 prohledala dům Eda Geina ve wisconsinském Plainfieldu, našla lidské ostatky a předměty vyrobené z částí těl. Gein se přiznal k vraždám dvou žen a vyšlo najevo, že také vykrádal hroby. Během následujících desetiletí z něj populární kultura udělala téměř univerzální předobraz filmového vraha. Tato zkratka má však zásadní háček: žádná z nejslavnějších postav není jeho doslovným portrétem.
Kinematografie si z případu vybírala jednotlivé motivy – osamělost, vztah k matce, posedlost lidskými ostatky nebo výrobu předmětů z lidské kůže. Každý autor je zasadil do jiného fiktivního prostředí. Pro přehled filmů je proto důležité oddělit přímou předlohu, částečnou inspiraci a pozdější marketingový příběh, podle kterého se na skutečném Geinovi údajně zakládá téměř každý slavný horor.
Psycho (1960): Norman Bates a příběh matky, která nepustí
Alfred Hitchcock nevytvořil film Psycho jako přímou rekonstrukci Geinových zločinů. Vycházel z románu Roberta Blocha vydaného v roce 1959. Bloch psal o zdánlivě obyčejném muži, jehož život je spojen s chorobným vztahem k matce, a Geinův případ patřil k podnětům, o nichž se v souvislosti s románem mluví. Autor ale nesestavil biografii skutečného vraha; vytvořil vlastní fiktivní postavu a dramatickou konstrukci.
Film změnil jazyk hororu tím, že přenesl hrozbu z gotických hradů a nadpřirozených bytostí do zdánlivě normálního amerického prostředí. Norman Bates není Gein: provozuje motel, jeho vraždy mají jiný průběh a psychologický portrét vychází z potřeb příběhu. Spojnicí je především motiv osamělého muže, mrtvé matky a identity, kterou si minulost podmanila.
Texaský masakr motorovou pilou (1974): maska z lidské kůže
Tobe Hooper ve svém filmu The Texas Chain Saw Massacre vytvořil Leatherface, postavu, která používá masky z lidské kůže a žije ve světě groteskně zvrácené domácnosti. Právě tato výtvarná a tělesná stránka bývá spojována s nálezem lidských ostatků a předmětů v Geinově domě. Hooper ale čerpal i z jiných zdrojů, včetně dobového zpravodajství a vlastních představ o násilí.
Je nutné opravit jednu z nejtrvalejších legend žánru: Gein nebyl texaský vrah s motorovou pilou, který pronásledoval výletníky. Film se odehrává ve fiktivním světě a údajná pravdivost, kterou podporovaly některé propagační formulace, neznamená, že jeho děj dokumentuje konkrétní sérii zločinů. Inspirace skutečností a označení příběhu za pravdivý nejsou totéž.
Deranged (1974): když je podobnost s Geinem mnohem bližší
Ve stejném roce jako Hooperův film vznikl také méně proslulý horor Deranged, jehož hlavní postava Ezra Cobb je Geinovu případu podstatně bližší. Film využívá motiv muže žijícího po smrti matky izolovaně, vykrádání hrobů a děsivých předmětů vyrobených z lidských ostatků. Zatímco Psycho si z reality půjčuje psychologický základ a Texaský masakr výrazné vizuální motivy, Deranged působí jako volně zdramatizované převyprávění skutečné kauzy.
Ani zde však nejde o dokument. Tvůrci upravují události, mění jména a využívají hororové postupy, které mají diváka šokovat. Právě srovnání těchto tří filmů ukazuje, jak rozdílné výsledky mohou vzniknout ze stejného kriminálního námětu: psychologický thriller, brutální survival horor a pseudobiografický exploatační film.
Mlčení jehňátek (1991): Buffalo Bill není jedna skutečná osoba
Film Jonathana Demmea vychází z románu Thomase Harrise. Postava Jamea Gumba, známého jako Buffalo Bill, je obvykle popisována jako kompozit inspirovaný různými skutečnými zločiny. S Geinem se pojí zejména motiv práce s lidskou kůží a snahy vytvořit z ní oděv. Další rysy a způsoby jednání ovšem pocházejí z jiných skutečných případů nebo z fikce. Redukovat Buffalo Billa na Geinův filmový portrét by proto bylo nesprávné.
Snímek navíc patří k úplně jinému žánrovému a kulturnímu okamžiku. Horor zde vstupuje do vyšetřovacího thrilleru, jehož pozornost se soustředí také na profilování pachatele, mocenský vztah vyšetřovatelky a vězněného vraha či práci institucí. Geinův případ je jedním z fragmentů, z nichž vznikla fiktivní postava, nikoli tajným klíčem k celému filmu.
House of 1000 Corpses (2003) a pozdější hororová genealogie
Rob Zombie ve filmu House of 1000 Corpses pracoval s estetikou amerického venkovského hororu a groteskní rodiny vrahů. Do širší tradice, která zahrnuje Geinův případ i Hooperův Texaský masakr, patří využívání lidských ostatků, domácnosti proměněné v místo děsu a fascinace společenskou odlehlostí. Přímý vliv jednoho pachatele na každou jednotlivou scénu bychom ale bez autorova konkrétního svědectví tvrdit neměli.
Novější tvorba pak Geina znovu a znovu vrací do centra pozornosti prostřednictvím dramatizací skutečných zločinů. Takové projekty mnohdy propojují reálné události a filmové dějiny v jeden příběh. Pro diváka je to lákavé, ale historiograficky ošidné: dramatizovaný seriál o Geinovi není automaticky spolehlivým zdrojem o tom, co skutečně udělal nebo jak konkrétní režisér získal nápad.
Co si horor z Geina skutečně odnesl
Geinův kulturní vliv nespočívá v tom, že by Hollywood opakovaně natočil jeho životopis. Spočívá v několika motivech, které šlo přenášet do zcela odlišných příběhů: nenápadný člověk v izolovaném prostředí, strašidelný vztah k domácnosti a rodině a především předměty připomínající nepřekročitelnou hranici mezi živým tělem a mrtvými ostatky. Jedni tvůrci z toho vystavěli psychologický thriller, druzí vizuální noční můru.
Není přitom dobré zapomínat na oběti skutečné kauzy. Ve filmu mohou zločiny fungovat jako rekvizity a rozpoznatelné motivy, ale původně šlo o konkrétní lidi a jejich rodiny. Právě proto má smysl popisovat inspirační vazby přesně a nepřidávat další neověřené hrůzy. Výsledkem je překvapivější kulturní historie: místo jediného „skutečného Normana Batese“ vidíme, jak jedna zločinná kauza vytvořila několik různých filmových archetypů.
Disclaimer: Článek porovnává doložené inspirační motivy ve fikčních filmech a skutečný kriminální případ. Filmové postavy a děje nejsou přesným vyobrazením zločinů Eda Geina; některé vazby jsou nepřímé či interpretativní.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], A&E – Ed Gein: Shows, Movies, Books and Podcasts About the Killer [2], A&E – The Real Killers Who Inspired Hollywood’s Darkest Characters [3], Netflix Tudum – Monster: The Ed Gein Story, explanation and film influences [4]; img ai generated







