Nyní ji James Webb Space Telescope (JWST) zobrazil s dosud nevídaným rozlišením. A výsledek připomíná spíše lékařský zákrok než klasickou astronomii.
Mlhovina, která vypadá jako mozek
PMR 1 byla objevena koncem 90. let pomocí 1,2metrového Schmidtova teleskopu v Austrálii. Už infračervené snímky ze Spitzerova teleskopu v roce 2013 naznačily její „anatomický“ vzhled. Webb však přidal zásadní vrstvu detailu.
Jeho přístroje NIRCam (blízké infračervené spektrum) a MIRI (střední infračervené spektrum) umožnily oddělit jednotlivé vrstvy plynu:
vnitřní, složitě strukturované ionizované plyny tvoří „mozkovou tkáň“
vnější tenčí obálka převážně z vodíku vytváří „lebku“
Rozdíl mezi nimi je nejen vizuální, ale i fyzikální. Vnější obálka byla vyvržena dříve a už výrazně vychladla. Vnitřní oblasti představují pozdější, energetičtější fáze vývoje.
Rozštěpený „mozek“ a polární výtrysky
Nejpodivnější prvek mlhoviny je zřetelná linie táhnoucí se jejím středem — jako by oddělovala levou a pravou hemisféru.
Jedna z hypotéz říká, že tuto „rýhu“ vytvořily polární výtrysky (jets) z centrální hvězdy. Pokud je tato interpretace správná, poskytuje vodítko k orientaci hvězdy a dynamice jejího rozpadu.
Na snímcích z MIRI je dokonce patrné, jak ionizovaný plyn proniká vodíkovou obálkou směrem vzhůru. To není statický obraz. Je to záznam energetického násilí v závěru hvězdného života.
Klíčová otázka: jaká hvězda to byla?
A tady začíná skutečná záhada. Spektrální charakteristiky mlhoviny při objevu naznačovaly, že by mohlo jít o mlhovinu typu Wolf–Rayet.
Wolf–Rayetovy hvězdy jsou extrémně hmotné, nestabilní a ztrácejí hmotu obrovskou rychlostí. Jejich hvězdný vítr je mnohonásobně silnější než sluneční vítr. Nakonec končí explozí supernovy.
Jenže přítomnost Wolf–Rayetovy hvězdy v PMR 1 dosud nebyla potvrzena. A právě to otevírá alternativu.
Je to jen „obyčejná“ planetární mlhovina?
Druhá možnost je mnohem méně dramatická — alespoň na první pohled.
PMR 1 by mohla být planetární mlhovinou vzniklou ze slunečního typu hvězdy, která vstoupila do fáze červeného obra, odvrhla své vnější vrstvy a nyní zanechává po sobě bílé trpaslíčí jádro.
Takový scénář by znamenal, že pozorujeme budoucnost hvězd podobných Slunci. A tedy i budoucnost naší vlastní hvězdy — za několik miliard let.
Proč je to důležité
Rozlišení mezi těmito dvěma scénáři není jen taxonomická hra.
Wolf–Rayetova hvězda znamená extrémní hmotnost, silné hvězdné větry a budoucí supernovu.
Planetární mlhovina znamená hvězdu slunečního typu, relativně „pokojný“ konec a vznik bílého trpaslíka.
JWST poskytl nejdetailnější pohled, jaký kdy na PMR 1 máme. Ale zatím neposkytl definitivní odpověď.
Kosmická anatomie jako připomínka konečnosti
To, co na první pohled vypadá jako vizuální kuriozita, je ve skutečnosti okamžik hluboké proměny. Mlhovina není objektem. Je procesem. Je to hvězda, která odhazuje sama sebe.
Ať už byla masivním Wolf–Rayetovým monstrem, nebo hvězdou podobnou Slunci, její „obnažená lebka“ je připomínkou, že i hvězdy mají své poslední fáze.
Webb zde není jen dalekohledem. Je nástrojem kosmické patologie.
DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI Z VESMÍRU
Zdroje: NASA, ESA, JWT, Space.com, foto NASA/ESA
