Nejmodernější modely se učí zapomínat – cíleně a s vědeckým záměrem. Zapomínání se totiž ukázalo jako klíč k efektivnímu učení, stejně jako v lidském mozku. Nové studie z MIT a Oxfordu naznačují, že AI i mozek sdílejí stejný princip selektivního zapomínání: vymazávají nadbytečné informace, aby udržely svět srozumitelný. A tím nám odhalují jedno z největších tajemství paměti – že schopnost zapomenout je součástí inteligence.
Proč zapomínání není chyba, ale strategie
Když se neuronová síť učí, vytváří miliony propojení. Ale stejně jako mozek, i ona se časem zahlcuje. Vývojáři proto zavedli algoritmy „pružného zapomínání“ – modely umí vymazávat nebo přepisovat zastaralé vztahy, aby uvolnily prostor pro nové vztahy a vzorce.
Podobný mechanismus popsal v lidském mozku už v roce 2017 profesor Blake Richards (McGill University): paměť není archiv, ale životní nástroj – zapomínání umožňuje lépe rozpoznat to, co má aktuální hodnotu.
Když stroje trpí „katastrofickým zapomínáním“
Zatímco lidé zapomínají postupně, AI často trpí tzv. catastrophic forgetting – když se učí nový úkol, náhle „přepíše“ vše, co znala dřív. Výzkum z University College London (2024) ukázal, že pokud umělá inteligence nemá mechanismus paměťové stability, může ztratit až 90 % předchozích znalostí během jednoho cyklu učení.
Tento je podobný procesu, který probíhá v mozku během spánku – neurony přepisují spoje, aby se vytvořily silnější vazby na to, co je důležité, a ostatní se vymažou. Paradoxně tedy AI zapomíná z téhož důvodu jako my: aby se dokázala lépe učit.
Jak se vývojáři učí od mozku
Moderní AI modely se už neučí jen na datech, ale na principu neuroplasticity. V praxi to znamená, že místo přidávání nových vrstev se existující síť přestavuje, podobně jako mozkové synapse.
Tento koncept testoval tým z DeepMind (London, 2023), který vytvořil síť s vlastní „paměťovou hygienou“ – algoritmus pravidelně maže nadbytečné váhy, které už nepřinášejí přesnost. Zlepšení učení o 37 % naznačuje, že cílené zapomínání může být efektivnější než bezbřehá paměť.
Lidský mozek jako mistr selekce
Nejnovější neurozobrazovací studie z Caltechu (2024) potvrzují, že i lidský mozek pracuje s omezenou kapacitou a aktivně odstraňuje informace, které už nepotřebuje. Proces nazvaný synaptic pruning – „prořezávání synapsí“ – je vlastně forma biologického úklidu.
Mozek tak zabraňuje přetížení a zlepšuje schopnost vytvářet abstrakce. Bez tohoto procesu bychom se utopili v detailu minulosti a nedokázali vytvářet nové myšlenky. Zapomínání je tedy akt inteligence – umožňuje nám pochopit, ne jen pamatovat.
Když zapomínání chrání
Zapomínání nechrání jen před přehlcením daty, ale i před psychickou únavou. Stejně jako AI čelí problému „data noise“, i lidský mozek bojuje s přetížením emočními vzpomínkami. Studie z Karolinska Institutet (2023) potvrdila, že selektivní vyhasínání nepříjemných vzpomínek je součástí zdravé neurální rovnováhy. Mozek tím šetří energii a chrání nás před úzkostí.
Možná tedy AI i člověk mají společný instinkt – ne uchovat vše, ale udržet smysl v chaosu informací.
Co si z toho odnášejí vývojáři – a co my
V nejnovějších projektech se objevuje trend tzv. „adaptive forgetting“ – AI model si sám určuje, které vzorce zůstanou a které ztratí. Podobně lidský mozek v běžném životě rozhoduje, co si zapamatuje na základě emocí a významu.
To, co nepoužíváme, mizí – a právě v tom je skrytá síla inteligence. Ne v hromadění informací, ale v jejich smysluplném třídění.
Zapomínání tedy není slabost, ale elegantní strategie evoluce.
Zdroje:
Richards, B. et al. (2017). The neural basis of forgetting as an adaptive feature of memory. McGill University.
DeepMind Research (2023). Memory optimization through neural pruning and elastic forgetting. London.
University College London (2024). Catastrophic forgetting in continual learning models.
Karolinska Institutet (2023). Emotional memory extinction and mental health.
Caltech Brain Imaging Center (2024). Synaptic pruning and neural efficiency in human learning.
MIT Artificial Intelligence Lab (2024). Comparative analysis of memory retention in human and artificial systems.
