Nejnovější archeologické výzkumy však ukazují, že Hattijci nebyli jen „předchůdci“ — šlo o kulturně i technologicky vyspělou civilizaci, která formovala samotné základy pozdějšího anatolského světa.
Krajina, která odhaluje minulost: nové nálezy, které změnily hru
(Co se stalo)
Výzkumy v centrální Anatolii — zejména v Boğazköy-Hattuša, Alacahöyük a Kuşaklı — přinesly za poslední roky nové důkazy o rozsahu a komplexitě hattijské civilizace. Mezi klíčové objevy patří:
podpovrchové geofyzikální skeny, které odhalily starší obytné a rituální struktury pod chetitskými vrstvami;
keramické soubory datované do 3. tisíciletí př. n. l.;
opevnění a urbanistické celky, které ukazují na centralizované řízení a ranou formu státní organizace;
kultovní objekty a ikonografie, jež odlišují Hatti od pozdější chetitské estetiky.
Tyto nálezy společně vyvracejí starší představu, že Hatti byli izolovanou, málo významnou kulturou zastíněnou nástupem Indoevropanů.
Proč byla Hatti jiná, než jsme si mysleli
(Proč je to důležité)
Nová data mění tradiční pohled na rané dějiny Anatolie. Zdá se, že:
1) Měli předstátní centra a administrativní struktury
Urbanistické prvky z Hattusy a Alacahöyük naznačují, že už před Chetity existovalo řízení výroby, distribuce i kultu.
2) Disponovali vyspělou metalurgií
Analýzy slitin ukazují na technologicky propracovanou výrobu mědi a bronzu, nezávisle vyvinutou na mezopotamských centrech.
3) Jejich náboženské tradice přežily do chetitské kultury
Mnoho chetitských božstev má hattijský původ. Z kulturního hlediska šlo spíše o kontinuitu než o výměnu.
4) Byli součástí meziregionálního obchodu
Nálezy exotických surovin ukazují, že Hatti byli propojeni s Mezopotámií i anatolskými stepmi.
Díky tomu všemu dnes vidíme Hatti ne jako doplněk ke Chetitům, ale jako civilizaci s vlastní identitou, infrastrukturou i geopolitickou vahou.
Co se děje pod zemí: jak věda rekonstruuje dějiny Hatti
(Jak to víme)
1) Stratigrafie a vrstvy pod Hattusou
Výkopy i geofyzikální průzkumy ukazují starší hattijské zástavby, které předcházely velkým chetitským stavbám.
2) Archeologické databáze monumentů
Digitalizované záznamy z Boğazköy a Alacahöyük poskytují přesné mapy, fotografie a popisy objektů, z nichž lze rekonstruovat rituální i každodenní život.
3) Analýza kovů a hutnických postupů
Studie rané metalurgie dokazují, že oblast centrální Anatolie byla významným centrem inovací v době bronzové.
4) Texty a jazykové glosy
Glosy hattijštiny v chetitských textech ukazují, že hattijská mytologie byla kulturně dominantní i po příchodu Indoevropanů.
Díky kombinaci výkopů, geofyziky, lingvistiky a materiálové vědy tak vzniká dosud nejucelenější obraz raně anatolské civilizace.
Co zatím stále nevíme
zda Hatti tvořili centralizovanou říši, nebo síť autonomních regionálních center;
jak přesně fungovala jejich politická struktura;
do jaké míry byla hattijština samostatný izolovaný jazyk;
jaké rituální funkce měly monumentální objekty, které postrádají jasné paralely;
jak hluboký byl kulturní přenos mezi Hatti a Chetity.
Nové důkazy ukazují na civilizaci, která byla technologicky zdatná, kulturně výrazná a geopoliticky vlivná. Hatti tak vstupují do dějin nikoli jako „ztracený národ“, ale jako klíčový stavební kámen rané Anatolie — a každá nová sezona výzkumu tento obraz zpřesňuje.
Zdroje
Yener, K. A. (2015). The Archaeology of Hattusa and Its Hinterland. Journal of Near Eastern Studies, 74(1), 1–28.
Maddin, R., Muhly, J. D., & Stech, T. (1998). Early metallurgy in Anatolia. Archaeometry 40(1), 41–54.