Léto, kterého se bála celá Amerika
Ve 40. a na začátku 50. let 20. století byla dětská obrna (poliomyelitida) jednou z největších nočních můr rodičů. Nemoc napadala nervový systém a v nejhorších případech vedla k trvalému ochrnutí nebo smrti.
Nešlo o vzdálenou exotickou hrozbu – šlo o epidemie ve městech, uzavřené bazény, karantény, děti v „železných plicích“, tedy mechanických ventilátorech, které jim pomáhaly dýchat.
V roce 1952 zaznamenaly Spojené státy více než 57 000 případů. Tisíce dětí zůstaly ochrnuté. Společnost žila ve strachu z léta – právě teplé měsíce přinášely nejvíce infekcí.
Bylo jasné, že je potřeba vakcína. Otázkou bylo, kdo ji dokáže vyvinout jako první.
Vědec, který šel jinou cestou
Jonas Salk nebyl osamělým géniem v podkroví. Byl součástí rozsáhlého výzkumného úsilí financovaného zejména organizací National Foundation for Infantile Paralysis (později známé jako March of Dimes). Právě tato nadace shromáždila miliony drobných příspěvků od běžných Američanů.
Salk zvolil strategii inaktivované (usmrcené) vakcíny. Virus byl chemicky deaktivován tak, aby nemohl způsobit onemocnění, ale zároveň vyvolal imunitní odpověď. Nešlo o samozřejmou volbu. Někteří vědci prosazovali živou oslabenou vakcínu. Diskuse byla ostrá a rizika vysoká.
V roce 1954 byla spuštěna jedna z největších klinických studií v historii medicíny – zahrnující více než 1,8 milionu dětí. Dne 12. dubna 1955 byly výsledky oznámeny: vakcína je bezpečná a účinná.
V ten den se v USA rozezněly kostelní zvony.
Otázka, která změnila rámec příběhu
Krátce poté se novinář Edward R. Murrow zeptal Salka v televizním rozhovoru na zdánlivě technickou otázku: „Kdo vlastní patent na tuto vakcínu?“
Salk odpověděl: „No, řekl bych, že lidé. Patent neexistuje. Můžete si patentovat slunce?“
Tato věta vstoupila do dějin.
Salk se rozhodl vakcínu nepatentovat. Odhady naznačují, že potenciální hodnota patentu by dnes odpovídala miliardám dolarů.
Je však důležité chápat kontext: vývoj vakcíny byl financován veřejnými prostředky. Právní otázka patentovatelnosti navíc nebyla úplně jednoznačná. Přesto šlo o vědomé rozhodnutí neuzavřít přístup k výrobě pod exkluzivní kontrolu.
Výsledkem bylo rychlé globální rozšíření vakcíny.
Co to znamenalo pro svět
Po zavedení očkování začaly počty případů dramaticky klesat. Ve Spojených státech se během několika let snížily o více než 90 %. Následně byly vyvinuty další typy vakcín, včetně orální vakcíny Alberta Sabina, které pomohly k téměř úplné eradikaci nemoci.
Dnes je poliomyelitida na většině světa eliminována a přetrvává jen v několika málo oblastech.
Salkův přístup neznamenal konec farmaceutického byznysu ani zrušení patentového systému. Ale stal se silným symbolem jiné možnosti: že medicínský objev může být chápán jako veřejné dobro.
Idealismus, nebo pragmatismus?
Je snadné z tohoto příběhu vytvořit morální legendu. Realita je složitější.
Farmaceutický výzkum je dnes extrémně nákladný. Patentový systém má za cíl motivovat investice do vývoje. Bez ekonomických pobídek by mnoho léků možná nikdy nevzniklo.
Salkův případ byl specifický:
silná veřejná podpora
masové financování nadací
výjimečný historický kontext
obrovská společenská urgence
Jeho rozhodnutí však otevírá otázku, která je aktuální i dnes: kde končí legitimní kompenzace za výzkum a kde začíná monopol nad něčím, co zachraňuje životy?
Vědec jako veřejná osobnost
Jonas Salk se nestal miliardářem. Stal se symbolem. V roce 1963 založil Salk Institute for Biological Studies, který dodnes patří mezi prestižní výzkumná centra.
Jeho příběh ukazuje, že vědecká velikost nemusí spočívat jen v objevu samotném, ale i v postoji k němu. Nešlo jen o to, že vyvinul vakcínu. Šlo o to, jak se rozhodl s tímto objevem naložit.
Proč ten příběh stále rezonuje
Debaty o cenách léků, patentech, globálním přístupu k očkování či veřejném financování výzkumu se vracejí při každé zdravotní krizi. Pandemie covidu-19 znovu otevřela otázky sdílení technologií a rovnosti přístupu.
Salkův příběh nenabízí jednoduchý návod. Nabízí ale referenční bod. Připomíná, že věda je nejen technická disciplína, ale i společenská odpovědnost. A že někdy rozhodnutí, které nenajdeme v laboratorním protokolu, může mít stejně velký dopad jako samotný objev.
Zdroj: Science Direct, ResearchGate, Britannica, World History, img picryl
