A není to náhoda. Každý průlom v robotice začíná představivostí.
Dřív než existovaly algoritmy, laboratoře a granty, byl tu archetyp jednoho snu: „Co kdyby se stroje mohly proměňovat stejně svobodně jako živé bytosti?“
Dnes ten sen není na papíře.
Je v laboratořích MIT, Max Planck Institute, ETH Zürich, v magneticky řízených mikrorobotech, v tekutých kovech, které se spojují a znovu tuhnou. A právě tam se sci-fi potkává s realitou.
Věda překročila hranici pevné konstrukce
Po většinu historie byly roboty jako sochy: pevné, jasně definované, s jedinou správnou podobou.
Jenže posledních 20 let přineslo zlom:
roboty, kteří se plazí jako červi,
chapadla, která napodobují chobotnice,
slitiny, které si pamatují tvar,
moduly, které se skládají jako lego,
tekuté kovy, které se přelévají mezi stavy.
Najednou tu nejsou stroje, které jen „něco dělají“.
Jsou tu stroje, které se proměňují.
To je okamžik, který bychom ještě před 30 lety považovali za nemožný. Dnes je to PowerPointová prezentace na konferenci robotiky
Proměnlivý stroj změní lidstvo víc než smartphone
1) Průzkum míst, kam člověk nikdy nevkročí
Sonda, která se zploští jako list a protáhne prasklinou v ledu na Europě? Robot, který se rozdělí na čtyři části a znovu spojí na opačné straně sopky? To už nejsou návrhy ve filmových studiích. To jsou reálné výzkumné projekty.
2) Medicína na úrovni sci-fi
Magnetické mikroroboty už dnes plavou cévami. Další generace bude doručovat léčiva přímo do nádoru, provádět zákroky uvnitř mozku, nebo měnit tvar podle tkáně, kterou procházejí. Transformace tu nebude trik. Bude to léčba.
3) Samo-přetvářející se průmysl
Stroj, který se promění podle úkolu: jednou je to ruka, podruhé chapadlo, potřetí jeřáb. Flexibilita, která dnes existuje jen v přírodě.
ČTĚTE TAKÉ: Roboti, kteří se sami opravují: nová generace strojů mění pravidla technologie
Jak to víme: prototypy, které vypadají jako náčrty budoucnosti
Soft robotic grippers – Harvard, MIT
Silikonové „prsty“, které se přizpůsobují tvaru předmětu a umí uchopit věci, které by tuhý robot rozdrtil.
Magneto-elastické roboty – Max Planck Institute
Milimetrové útvary, které se umí kroutit, skákat, plazit, obtáčet tkání. Jakoby někomu spadla do laboratoře "živá hmota".
Modulární robotika – ETH, Cornell
Kostky, které se dokážou přeskupovat, stavět věže, vytvářet struktury. Primární stavebnice – ale s ohromným potenciálem.
Tekuté kovy – gallium–indium slitiny
Kovy, které za pokojové teploty tečou a elektrickým impulsem se mění v pevný tvar. Přesně to, o čem děti mluvily jako o „robotí kapalině“.
ČTĚTE TAKÉ: Cestování časem pod lupou fyziky: co je teoreticky možné a kde začíná sci-fi
Co je ještě sporné: transformace má svou cenu
Energie: Velké transformace vyžadují energii, kterou dnešní baterie neumí dodat.
Materiálová životnost: Měkké roboty se opotřebují, slitiny mají limit.
Řídicí systémy: AI pro reálnou transformaci teprve vzniká.
Škálování: Mikrorobot umí věci, které robot velikosti člověka zatím nezvládne.
Ale žádná z těchto překážek není nepřekonatelná.
Když vědci mluví o limitech, nepůsobí to jako „nejde to“. Působí to jako „ještě ne“.
Transformers se nerodí v Hollywoodu. Rodí se v laboratořích
Možná neuvidíme obří roboty měnící se v auta.
Ale uvidíme něco důležitějšího:
roboty, které fluidně mění tvar,
stroje, které se rozdělí na části a znovu spojí,
materiály, které se chovají jako živé tkáně,
technologie, které umožní léčit, zkoumat a stavět jiným způsobem než kdykoli v historii.
A hlavně — ten příběh pořád roste. Protože robotika má jednu zvláštní vlastnost: největší překážkou není fyzika, ale naše představivost.
A to je důvod, proč se k transformerům skutečně přibližujeme.
Zdroje
Rus, D., & Tolley, M. T. (2015). Design, fabrication and control of soft robots. Nature.
Kim, S. et al. (2013). Soft robotics for adaptive manipulation. Annual Review of Control, Robotics.
Hawkes, E. et al. (2017). Programmable metamaterials. Science.
Hughes, J. et al. (2016). Liquid metal machines. Nature Materials.
