Její příběh není jen výjimkou. Je klíčem k pochopení toho, proč byly ženy-válečnice z dějin systematicky vytlačovány.
Žena v zemi mužů: Japonsko 12. století
Tomoe Gozen žila na konci 12. století, v období válek Genpei (1180–1185), kdy se Japonsko zmítalo v bojích mezi klany Taira a Minamoto. Byla spojena s Minamotem no Jošinakou, jedním z hlavních vojenských vůdců konfliktu. Nešlo o symbolickou postavu u dvora ani o manželku v pozadí – kroniky ji popisují jako velitelku jednotek, zkušenou jezdkyni a mistryni v boji s mečem i lukem.
Dobové texty o ní hovoří s respektem, ale zároveň s podivným rozporem: její schopnosti jsou vyzdvihovány, zatímco její existence jako ženy je prezentována téměř jako anomálie. Už tehdy bylo zřejmé, že Tomoe nezapadá do rámce, který si dějiny přály zachovat.
Co o ní víme – a proč je toho tak málo
Hlavním zdrojem informací o Tomoe Gozen je Heike monogatari – epická kronika popisující války Genpei. Text vznikl ústním podáním a byl později zapisován mnichy, což samo o sobě vysvětluje, proč jsou některé pasáže mlhavé a jiné nápadně zkrácené.
Tomoe je zde popisována jako „krásná žena s bílou pletí a dlouhými vlasy“, „nebojácná jezdkyně“ a „válečnice schopná čelit tisíci mužům“.
Ten kontrast je zásadní. Kronika ji nedokáže popsat jinak než skrze mužské kategorie odvahy, ale zároveň ji musí „vrátit“ do ženského rámce popisem vzhledu. Je to jeden z prvních náznaků toho, jak se s její postavou zacházelo: obdiv ano, normalizace ne.
Samurajský kodex a ženy ve válce
Bušidó – kodex samurajů – nebyl jednotným zákonem, ale souborem hodnot: loajalita, čest, odvaha, sebeovládání. Zajímavé je, že nikde výslovně nezakazoval ženám bojovat. Naopak, ženy ze samurajských rodin byly běžně cvičeny v zacházení se zbraněmi, především s naginatou, dlouhým kopím určeným k obraně domácnosti.
Rozdíl byl v očekáváních: muži měli útočit a ženy měly bránit.
Tomoe Gozen tuto hranici překročila. Nejenže bojovala, ale vedla útoky. A právě to bylo problematické. Ne proto, že by porušila kodex – ale proto, že narušila společenský řád, v němž byla válka nástrojem moci vyhrazeným mužům.
Bitva u Awazu: okamžik, kdy se zapsala do dějin
Jedním z nejznámějších momentů jejího života je bitva u Awazu roku 1184. Podle kronik zde Tomoe čelila přesile a v přímém souboji porazila významného nepřátelského bojovníka, kterému usekla hlavu – čin s hlubokým symbolickým významem v samurajské kultuře.
A pak přichází zvláštní moment: po této bitvě mizí z dějin. Některé verze tvrdí, že padla. Jiné, že byla donucena odejít, protože „žena nemá umírat mezi muži“. Další naznačují, že se stala buddhistickou mniškou.
Nejde o to, která verze je pravdivá. Důležité je, že žádná jí nedovoluje pokračovat jako válečnici. Příběh musí skončit.
Proč ženy-válečnice mizely z oficiálních dějin
Tomoe Gozen nebyla jediná. Historie zná celou řadu žen, které bojovaly, velely nebo přímo rozhodovaly o výsledku bitev. Přesto jsou systematicky označovány za výjimky, nebo posouvány do legend. Ženy válečnice tak byly systematicky zbavovány jakéhokoliv politického významu.
Důvod je prostý: válka je vyprávěním o moci. A moc byla po staletí spojována s mužskou identitou. Připustit, že žena může obstát nejen v obraně, ale i v útoku, znamenalo zpochybnit samotnou logiku společenského uspořádání.
Proto se z Tomoe stala „kuriozita“, nikoli precedent.
Mýtus, nebo realita? Proč na tom záleží
Často se objevuje otázka, zda Tomoe Gozen nebyla spíš literární konstrukcí než skutečnou osobou. Ale i kdyby tomu tak bylo, její existence v kolektivní paměti není náhodná. Mýty nevznikají ve vakuu. Vznikají proto, že odrážejí reálné možnosti, které společnost raději potlačí.
A právě tady leží její význam:
ne jako romantická hrdinka
ale jako důkaz, že alternativní role existovaly
a že byly vědomě vytlačené
Co nám Tomoe Gozen říká dnes
Příběh Tomoe Gozen není jen o minulosti. Je o tom, kdo smí být viděn a kdo zůstává na okraji vyprávění. Ukazuje, že dějiny nejsou neutrálním záznamem faktů, ale výsledkem výběru – a vymazávání.
Tomoe bojovala jako muž, ale nebyla mužem. A právě to bylo pro dějiny neodpustitelné.
Zdroje: Britannica, Metmuseum, World History, Japanese Wiki
