Skok, na který nestačilo obyčejné letadlo
Čtrnáctého října 2012 vystoupal rakouský parašutista Felix Baumgartner v přetlakové kapsli nesené heliovým balonem do výšky téměř 39 kilometrů nad Novým Mexikem. Po dlouhých přípravách vystoupil na malou plošinu, oddělil se od kapsle a začal padat k Zemi. Na rozdíl od běžného seskoku se pohyboval v atmosférických podmínkách, které jsou pro člověka mimořádně nehostinné.
Jeho pokus měl dokázat, že lze bezpečně překonat rychlost zvuku při volném pádu člověka. Aby mohl uspět, musel vyřešit fyzikální i zdravotní problémy, které se v běžném parašutismu prakticky neobjevují.
Felix Baumgartner,k foto wikimedia commons CC BY-SA 4.0 [5]
Vzduch, který téměř nebrzdí
Ve stratosféře je vzduch výrazně řidší než u zemského povrchu. Když těleso padá v hustším vzduchu, působí proti jeho pohybu aerodynamický odpor, který s rychlostí rychle roste. Ve velké výšce je však odpor mnohem menší, takže může padající člověk zrychlit na hodnoty, kterých by při seskoku z běžné výšky nedosáhl.
Baumgartner během pádu dosáhl rychlosti přibližně 1 358 kilometrů za hodinu, tedy nad místní rychlostí zvuku. Číslo Mach vyjadřuje poměr rychlosti pohybu k rychlosti zvuku v daném prostředí; nejde tedy o jedinou pevnou hodnotu v kilometrech za hodinu platnou v celé atmosféře.
Přetlakový oblek jako osobní kosmická kabina
Velká nadmořská výška znamená velmi nízký atmosférický tlak a nedostatek kyslíku. Bez vhodné ochrany by člověku hrozilo rychlé bezvědomí a další vážné poškození zdraví. Baumgartner proto používal speciální přetlakový oblek s přívodem kyslíku a konstrukcí navrženou pro extrémní podmínky.
Oblek musel zůstat funkční při výstupu, během dlouhého volného pádu i při přechodu do hustších vrstev atmosféry. Případná porucha by znamenala riziko, které by nebylo možné vyřešit běžným nouzovým přistáním.
wikimedia commons CC BY-SA [6]
Rotace, při níž člověk ztrácí kontrolu
Jedním z nebezpečí byl nekontrolovaný pohyb těla. Baumgartner se v určité fázi pádu začal otáčet. Prudká rotace může komplikovat orientaci a při vysokých rychlostech představovat vážné zatížení pro lidský organismus. Postupně však stabilitu obnovil a mohl pokračovat v sestupu.
Celý pokus se neodehrával jen jako sportovní show. Na přípravě spolupracovali odborníci na leteckou medicínu, tlakové systémy a aerodynamiku. Získaná pozorování měla význam i pro diskuse o bezpečnosti nouzového opuštění letadel ve velkých výškách. Nelze z nich ovšem udělat jednoduchý návod pro běžné piloty nebo astronauty: každá situace má jiné podmínky.
Stejný Mach, jiný fyzikální příběh
Chuck Yeager v roce 1947 překročil rychlost zvuku s raketovým letounem, jehož aerodynamiku navrhli inženýři. Baumgartner o 65 let později prošel jiným experimentem: bezmotorové tělo urychlované gravitací se pohybovalo řídkou atmosférou. V obou případech šlo o překročení stejného poměru k místní rychlosti zvuku, ale mechanismus i rizika byly odlišné.
Baumgartner svůj rekordní seskok dokončil bezpečným přistáním. Jeho čin zůstává významnou ukázkou toho, jak souhra materiálového vývoje, letecké medicíny a přesně řízené přípravy umožňuje experimenty na hranici lidských možností.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], FAI – Felix Baumgartner world records [2], Red Bull – Stratos mission [3], Smithsonian National Air and Space Museum – Red Bull Stratos pressure suit [4]. img ai generated
