V peruánském regionu Loreto, mezi povodími řek Tigrillo a Urituyacu, popsali botanici nový druh cykasu s názvem Zamia urarinorum. Jméno nese po původním amazonském etniku Urarina, které chrání území, kde byla rostlina nalezena.
Cykasy patří do řádu Cycadales – skupiny často označované jako „živé fosilie“. Jejich evoluční původ sahá až do druhohor, do období, kdy dominovali dinosauři. Ačkoliv dnes působí exoticky, kdysi tvořily významnou část vegetace planety.
Nově popsaný druh byl publikován v odborném časopise Phytotaxa.
Evoluce proti vodě
To, co dělá Zamia urarinorum výjimečnou, není jen její evoluční stáří.
Jako první známý druh svého rodu se dokázala adaptovat na trvale zaplavené půdy. V prostředí, kde je nedostatek kyslíku a kořeny většiny rostlin hynou, tento druh prosperuje.
Má fyziologickou toleranci k hypoxii – tedy k prostředí s nízkým obsahem kyslíku – a část jejího kmene může být dokonce dlouhodobě ponořena.
Většina příbuzných druhů Zamia vyžaduje dobře odvodněné, sušší půdy. Tento druh evolučně „změnil pravidla“.
Jak vypadá relikt druhohor?
Rostlina má štíhlé stonky, listy dlouhé až 2,5 metru, úzké, pilovité lístky a menší šištice a semena než příbuzné druhy. Je dvoudomá – existují samčí a samičí jedinci – a její reprodukční struktury mají tmavohnědé až žlutozelené odstíny.
Z ekologického hlediska hraje klíčovou roli v tzv. aguajales a shebonal lesích, které jsou zásadní pro regulaci vody a ukládání uhlíku v amazonském ekosystému.
zdroj Institut amazonského výskumu v Peru
Objev, který má i stinnou stránku
Výzkum vedli Ricardo Zárate, Michael Calonje a Malcolm A. Jones během terénních prací v roce 2025. Vzorky byly porovnány s herbářovými sbírkami a digitálními databázemi, aby bylo možné potvrdit, že jde o skutečně nový druh.
Autoři však zároveň upozorňují, že druh je již nyní ohrožen rozšiřováním zemědělství, ropnými úniky, infrastrukturními projekty a degradací mokřadů regionu Loreto. Doporučují jeho okamžité zařazení pod ochranu podle standardů IUCN.
Živá fosilie není jen metafora
Termín „živá fosilie“ se někdy používá zjednodušeně. Neznamená, že se druh nezměnil miliony let. Znamená, že jeho linie si zachovala mnoho původních znaků, zatímco jiné větve evoluce zanikly.
Cykasy jsou přeživší. Pamatují rozpad superkontinentů, masová vymírání i nástup kvetoucích rostlin. A teď víme, že některé z nich se dokázaly adaptovat i na extrémně specifické podmínky tropických mokřadů.
Amazonie jako evoluční laboratoř
Objev Zamia urarinorum připomíná, že Amazonie není jen „zelené plíce planety“. Je to živá laboratoř evoluce, kde se stále skrývají organismy, které přepisují naše chápání adaptace.
A možná i poslední útočiště linií, které začaly svou cestu v éře dinosaurů.
Zdroj: Science Direct, Nature, img ai generated leonardo ai
