Jenže krátce poté se začal šířit příběh, který měl z tohoto vědeckého triumfu udělat také jednu z nejslavnějších legend moderní doby. Legenda o prokletí faraonů.
Podle ní měl každý, kdo naruší hrobku egyptského vládce, zaplatit za svou troufalost životem.
Smrt, která rozpoutala legendu
Za vznikem celé legendy stojí především smrt jednoho muže – britského aristokrata George Herbert, 5th Earl of Carnarvon.
Carnarvon byl hlavním mecenášem expedice, která Carterův výzkum financovala. Krátce po otevření hrobky však v roce 1923 zemřel v Káhiře na infekci způsobenou zaníceným bodnutím hmyzem.
Pro novináře to byl ideální příběh. Bohatý aristokrat, tajemná hrobka, starověké kletby a náhlá smrt. Tisk okamžitě začal spekulovat, že Carnarvon byl první obětí faraonovy pomsty.
Média vytvořila mýtus
Noviny po celém světě začaly hledat další „oběti“. Každé úmrtí kohokoli, kdo měl byť jen vzdálenou souvislost s expedicí, bylo prezentováno jako další důkaz kletby.
Ve skutečnosti však většina lidí spojených s výzkumem žila ještě mnoho let. Sám Howard Carter například zemřel až v roce 1939 – tedy sedmnáct let po objevu hrobky.
Historici dnes upozorňují, že mediální hysterie byla výrazně posílena dobovým kontextem. Začátek 20. století byl obdobím, kdy evropskou veřejnost fascinoval okultismus, spiritualismus a různé tajemné síly. Starověký Egypt byl pro takové představy ideálním zdrojem inspirace.
Byla v hrobce skutečně kletba?
Zajímavé je, že slavná „kletba“ se ve skutečnosti v Tutanchamonově hrobce vůbec nenašla. Žádný nápis varující před smrtí narušitelů zde archeologové neobjevili.
Myšlenka prokletí byla spíše převzata z jiných egyptských hrobek, kde se skutečně objevují symbolická varování proti znesvěcení pohřebiště. Tyto nápisy však měly spíše náboženský a rituální charakter.
Vědecká vysvětlení
Někteří badatelé se přesto pokusili hledat racionální vysvětlení, které by legendu alespoň částečně objasnilo.
Jednou z hypotéz byla přítomnost plísní nebo bakterií v uzavřených hrobkách. Mikroorganismy, které se v temném a vlhkém prostředí vyvíjely po staletí, by teoreticky mohly představovat zdravotní riziko.
Moderní výzkum však nenašel důkazy, že by právě toto způsobilo úmrtí lidí spojených s Tutanchamonovou hrobkou.
Proč legendy přežívají
Příběh prokletí faraonů ukazuje, jak snadno může vzniknout historický mýtus. Stačí kombinace několika prvků: dramatický objev, několik náhodných úmrtí a mediální senzace.
Legenda pak začne žít vlastním životem.
A možná právě proto je příběh o prokletí faraonů dodnes tak přitažlivý. Ne proto, že by skutečně existovalo starověké zaklínadlo, ale proto, že odhaluje něco velmi lidského.
Naši fascinaci tajemstvím.
Zdroj: Britannica, World History. img ai generated leonardo ai
