Proč ženy častěji multitaskují, i když to není nejefektivnější strategie myšlení

Multitasking jako adaptace, ne dovednost

Z pohledu neurovědy není multitasking schopností dělat více věcí najednou. Mozek ve skutečnosti rychle přepíná pozornost mezi úkoly. To je energeticky náročné a dlouhodobě neefektivní. Přesto se tento způsob fungování u žen objevuje častěji.

Důvod neleží v inteligenci ani v „talentu na chaos“, ale v adaptaci. Evolučně i sociálně byly ženy po tisíce let vystaveny prostředí, kde bylo nutné současně sledovat více slabých signálů: děti, sociální vztahy, hrozby v okolí, jemné změny chování ostatních. Nešlo o výkon v jedné úloze, ale o neustálé monitorování prostředí.

Multitasking tak není strategií pro maximální výkon. Je to strategie pro maximální přehled.

Mozek, který hlídá víc věcí najednou

Výzkumy ukazují, že ženský mozek má v průměru silnější propojení mezi hemisférami. To neznamená „lepší mozek“, ale jiný styl zpracování informací. Informace se více sdílí napříč systémy – mezi emocemi, pamětí, jazykem a pozorností.

Výsledkem je vyšší citlivost na změny a souvislosti, ale také větší zranitelnost vůči zahlcení. Multitasking tu nefunguje jako výhoda, nýbrž jako vedlejší produkt tohoto nastavení. Mozek si nevypíná vedlejší procesy tak snadno, protože jsou evolučně považovány za důležité.

Proč multitasking působí subjektivně „přirozeně“

Zajímavé je, že ženy často nezažívají multitasking jako stres, alespoň krátkodobě. Přepínání mezi úkoly vytváří pocit aktivity a kontroly. Mozek dostává časté malé dávky dopaminu – signál, že se „něco děje“.

Tento efekt je ale klamný. Výkon ve všech úkolech je o něco nižší, reakční časy delší a únava se hromadí nenápadně. Multitasking se tak může jevit jako funkční strategie, dokud nepřijde vyčerpání nebo pokles koncentrace, který už nejde ignorovat.

Proč ženy lépe vnímají nuance a proč se mužům často rozhoduje snáz. Co říká neurověda

Sociální tlak a tichá očekávání

K biologii se přidává sociální vrstva. Od žen se často očekává, že budou zvládat více rolí současně – pracovní výkon, péči, komunikaci, emoční práci. Multitasking není jen vnitřní tendence, ale i reakce na prostředí, které přepínání vyžaduje.

Mozek se přizpůsobuje tomu, co se po něm chce. Pokud je prostředí nastavené na neustálou dostupnost a reakce, přepínání se stává normou, i když je dlouhodobě neudržitelné.

Proč to není efektivní – a přesto to přetrvává

Z hlediska výkonu je multitasking téměř vždy horší než soustředění na jednu věc. Zvyšuje chybovost, zkracuje dobu hluboké koncentrace a urychluje mentální únavu. To platí pro všechny mozky bez ohledu na pohlaví.

Přesto u žen přetrvává častěji, protože řeší jiný problém. Ne maximalizaci výkonu, ale minimalizaci rizika, že něco důležitého unikne. V prostředích s vysokou mírou odpovědnosti je to strategie, která dává krátkodobý smysl – i za cenu dlouhodobé zátěže.

Multitasking není silná stránka. Je to signál

Pokud někdo multitaskuje neustále, nejde o důkaz výjimečných schopností. Je to spíš signál, že mozek funguje v režimu neustálé pohotovosti. Tento stav může být adaptivní, ale neměl by být trvalý.

Mozek potřebuje chvíle, kdy se nemusí rozhlížet na všechny strany. Bez nich klesá kvalita rozhodování, paměť i schopnost regenerace.

Ženy multitaskují častěji ne proto, že by to bylo efektivní, ale proto, že jejich mozek i společenská role byly dlouhodobě formovány k neustálému sledování více signálů. Multitasking není výhodou, ale adaptací – a každá adaptace má svou cenu.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

Proč ženy neparkují rády a muži se ztrácí v nákupních centrech: Jak rozdílně vnímáme prostor a orientaci

^{Zdroje: ResearchGate: Are women better than men at multitasking? [DOI:10.1186/2050-7283-1-18], National Library of Medicine: Gender differences in multitasking experience and performance [DOI: 10.1177/1747021820960707], BBC: Women 'better at multitasking' than men, study finds [článek], img ai generated Leonardo AI}