To, co si představíme pod pojmem snídaně, závisí hlavně na místě, kde jsme vyrostli. Zatímco v USA je typická kombinace vajec, slaniny a toastu, v Japonsku se ráno servíruje rýže, ryba a zelenina. V Latinské Americe nechybí fazole a v Británii pečené fazole a klobásy. Neexistuje žádná „vědecká“ definice snídaně – jen kulturní dohoda.
Slanina na talíři díky reklamě
Slanina dnes působí jako neodmyslitelná součást americké snídaně, ale nebylo tomu tak vždy. Ve 20. letech minulého století PR odborník Edward Bernays (synovec Sigmunda Freuda) pracoval pro masný průmysl a přesvědčil veřejnost, že „vydatná snídaně“ je zdravější. Díky reklamě a odkazům na „doporučení lékařů“ se z kombinace slaniny a vajec stal symbol amerického rána.
Pomerančový džus a přebytek ovoce
Podobný příběh stojí i za sklenicí pomerančového džusu. Ve 40. letech čelili pěstitelé přebytku pomerančů. Místo omezení produkce se rozhodli propagovat džus jako zdravý ranní nápoj. Marketingová kampaň uspěla a od té doby je džus součástí snídaňového stereotypu.
„Nejdůležitější jídlo dne“
Slavný slogan o snídani jako nejdůležitějším jídle dne není výsledkem vědecké shody, ale marketingu. Frázi popularizovala kampaň cereální značky Grape Nuts ve 40. letech. Vědecké studie přitom ukazují smíšené výsledky – pro někoho snídaně prospívá soustředění a metabolismu, jiní ji bez potíží vynechávají.
Cerealové impérium
Průmyslová revoluce přinesla rychlé tempo práce a obavy z těžkých jídel ráno. Právě tehdy se zrodila popularita cereálií. Byly prezentovány jako zdravější alternativa k masu a pečivu – a marketing je proměnil v jeden z nejprodávanějších produktů 20. století.
Ať už si ráno dáte cappuccino s croissantem, miso polévku nebo müsli, věda v tom nehledá „správně“ či „špatně“. To, co považujeme za snídani, je výsledkem kulturních zvyklostí a promyšlených kampaní. V konečném důsledku je snídaně jen jídlo, které jíte ráno – a je na vás, co si z ní uděláte.
Zdroje: Popsci.com, BBC, The Guardian, History.com, Psychology Today, Foto: Pexels
