Nové výzkumy ale ukazují, že tahle drobná křeč svalů v kůži je ve skutečnosti sofistikovaný signál mezi mozkem, tělem a emocemi.
Jak vlastně vzniká husí kůže
Z biologického hlediska jde o reakci zvanou piloerekce.
V kůži máme miniaturní svaly – arrector pili – připojené ke každému vlasovému folikulu. Když tyto svaly dostanou signál z autonomního nervového systému, stáhnou se, vytáhnou chloupek vzhůru a kůže se zvlní do drobných hrbolků.
Tenhle mechanismus je u zvířat neocenitelný – zvětšuje objem srsti, zadržuje teplo a někdy i opticky zvětšuje tělo při obraně. U lidí nám zbyl jen reflex, ale jak se ukazuje, s překvapivě hlubokou funkcí.
Nervový systém, který nikdy nespí
Husí kůže je řízena autonomní nervovou soustavou, konkrétně větví, která zajišťuje reakci „bojuj nebo uteč“.
Stejná nervová síť, která v pravěku pomáhala lidem reagovat na predátory, dnes spouští reakci i při sledování hororu nebo poslechu silné hudby.
Tělo nepozná rozdíl mezi reálnou hrozbou a emocionálním napětím – obojí vyhodnotí jako „něco zásadního“, co si žádá fyzickou odpověď.
Když se tělo připraví na útok
Když mozek vyhodnotí ohrožení, vylučuje adrenalin (epinefrin), který okamžitě mění distribuci krve, zrychluje tep a spouští piloerekci.
V dávné minulosti to znamenalo, že jsme se lépe chránili před zimou nebo vypadali hrozivěji.
Dnes ten samý proces způsobí, že nám při sledování hororu „naskočí husí kůže“, i když jsme jen na gauči.
„Mozek nerozlišuje mezi reálnou a zprostředkovanou hrozbou,“ vysvětluje výzkumník Jonathon McPhetres, který zkoumal piloerekci na Durham University. „Naše nervová soustava reaguje stejně na vlka jako na filmového zabijáka.“
Když husí kůže není ze strachu, ale z krásy
Stejný reflex se však objevuje i při silných estetických zážitcích – při poslechu symfonie, pohledu na hvězdnou oblohu nebo dojemné scéně ve filmu.
Tento jev se nazývá frisson (francouzsky „mrazení“). Nejde o čistě tělesnou reakci, ale o emocionální vzedmutí, při němž se aktivuje stejný systém jako při strachu – kombinace adrenalinu a dopaminu vytváří pocit extáze a úžasu.
Zajímavé ale je, že ne vždy při frissonu vznikne fyzická husí kůže. Studie ukazují, že asi v polovině případů se tyto jevy vůbec nepřekrývají.
Emoce a biologie v jednom rytmu
Vědci dnes považují husí kůži za evoluční most mezi fyzickou obranou a emocionálním vnímáním. To, co kdysi chránilo naše tělo před chladem a predátory, se proměnilo v jemný jazyk tělesných emocí. Když nás dožene hudba, umění nebo pocit „něčeho většího“, mozek aktivuje stejnou síť, která kdysi spouštěla útěk.
Husí kůže je tak pozůstatek instinktu, který přežil díky síle lidských emocí.
Kůže, která myslí
Kůže není jen pasivní obal, ale živý senzor, který neustále komunikuje s nervovým systémem. Reaguje na teplotu, dotyk, emoce – dokonce i na myšlenky nebo očekávání. McPhetres vysvětluje, že husí kůže vyvolaná chladem má globální efekt po celém těle, zatímco dotyk nebo zvuk ji mohou vyvolat lokálně – například jen na pažích nebo zátylku.
Tělo tak reaguje na různé podněty jemně diferencovaným způsobem, jako by ladilo své emoce do tělesného jazyka.
Proč jsme husí kůži neztratili
Z pohledu evoluce se mohlo zdát, že piloerekce je pro člověka zbytečná. Jenže výzkumy ukazují, že i když už nás nechrání před mrazem, stále hraje roli v regulaci teploty a emočním prožívání.
Při prudké změně teploty například pomáhá krátce omezit ztrátu tepla. A když nás něco hluboce dojme nebo vyděsí, je to způsob, jak mozek a tělo zůstat ve spojení – připomenutí, že jsme stále napojeni na své zvířecí já.
Když vám příště přeběhne mráz po zádech
Až vám příště při poslechu oblíbené písně, sledování hororu nebo při zimním větru naskočí husí kůže, uvědomte si, že se právě probudil jeden z nejstarších reflexů lidstva.
Je to tichý pozdrav od našich předků – instinkt, který kdysi zachraňoval životy a dnes nám připomíná, že jsme stále bytosti cítící, reagující a fascinované světem kolem nás.
Zdroje: Popular Science, Nature, Cell.com, Foto: Shutterstock