Otočí se kolem vlastní osy jednou za 243 pozemských dní, a navíc opačným směrem než většina ostatních planet. Tento „retrográdní“ pohyb byl dlouho považován za kosmickou zvláštnost, dnes však věda nabízí několik reálných scénářů, jak vznikl.
Retrográdní rotace: jak velká je tato odchylka
Kdybychom stáli na povrchu Venuše, Slunce by se na obloze pohybovalo opačně než na Zemi a vycházelo by na západě. Nejde o chybu měření, ale o důsledek rotace planety v opačném směru. Venuše se navíc otáčí extrémně pomalu — jeden její den je delší než její rok.
Tento typ rotace neodpovídá počátečnímu stavu, který modely očekávají po formování planet. Proto se fyzikové soustředí na to, jak musel systém vypadat, aby k tak výrazné změně došlo.
Hypotéza velkého nárazu: když kolize mění osud planety
Jedním z nejčastěji diskutovaných vysvětlení je velká kolize v rané historii Sluneční soustavy. Pokud by se s Venuší srazilo těleso o velikosti Marsu nebo alespoň několika set kilometrů, mohlo by způsobit:
změnu orientace rotační osy
zpomalení rotace
reverzi směru
přehřátí a následnou rekondenzaci povrchu
Podobné procesy jsou známé z výzkumu vzniku našeho Měsíce, který pravděpodobně vznikl po kolizi Země s tělesem jménem Theia. U Venuše však přímé geologické důkazy chybějí — hustá atmosféra a vulkanická aktivita zahladily mnoho stop.
Hypotéza velkého nárazu zůstává plausibilní, ale není jediná.
Atmosférické brzdy: síla větru může měnit rotaci
Venušina atmosféra je natolik hustá, že tvoří zásadní faktor dynamiky celé planety. Obsahuje přibližně 90krát více hmoty než atmosféra Země a rotuje rovníkovými proudy rychlostí kolem 360 km/h. Tento fenomén se nazývá superrotace.
Tak mohutné proudění může exertovat tzv. atmosférické torzní momenty, které během miliard let výrazně zpomalují rotaci planety. Některé modely dokonce ukazují, že atmosféru lze považovat za „brzdu“, která postupně otáčí rotaci opačným směrem.
Retrográdní rotace Venuše tak může být výsledkem extrémní interakce mezi atmosférou, povrchem a slunečním zářením.
Planeta, na které prší diamanty: co skutečně víme o tajemných světech ledových obrů
V hlubinách některých planet se může odehrávat jev, který zní jako fantazie: déšť z diamantů. Ledoví obři jako Uran a Neptun skrývají pod modrou atmosférou extrémní podmínky, kde se uhlík mění na krystalické struktury a prší v podobě drahokamů do vrstev, které nikdy neuvidíme.Tidální rezonance: jak Slunce přetahuje planetu
Další z hypotéz ukazuje, že Slunce může hrát významnější roli, než se dříve myslelo. Tidální síly — gravitační interakce mezi planetou a hvězdou — mohou způsobovat postupné zpomalování rotace. V případě Venuše, která je Slunci blíže než Země, mohou tyto síly vést k dlouhodobé evoluci rotační osy.
Simulace ukazují, že kombinace tidálních efektů, atmosférického tření a případných starověkých kolizí může v některých scénářích vyústit právě v retrográdní rotaci.
„Zamrznutá“ osa: planeta na hraně stability
Zkoumání Venuše odhalilo ještě další zvláštnost: její osa rotace je téměř kolmá k rovině oběhu. Tento stav je extrémně citlivý na jakýkoli vnější vliv. Náhlá kolize, zvýšené atmosférické tření nebo krátkodobá rezonance mohou přenastavit rotaci planety do jiného stabilního režimu.
Venuše může být příkladem planety, která se po několika chaotických změnách ustálila právě v retrográdní rotaci, protože tato konfigurace byla z dlouhodobého hlediska nejstabilnější.
Žena, které popsala vesmír (3.): Vera Rubin - žena, která dokázala existenci temné hmoty
Když astronomka Vera Rubin na počátku 70. let měřila rychlosti hvězd v galaxiích, nevstupovala do velké vědecké debaty. Ona ji vytvořila. Data, která získala, byla natolik zneklidňující, že převrátila kosmologii.Proč tomu rozumíme lépe až dnes
Velkou zásluhu na současné teorii mají družice Venus Express (ESA), Parker Solar Probe (NASA) a starší měření sondy Magellan. Radarové mapování povrchu i sledování atmosférických proudů poskytly klíčová data o dynamice planety.
Aktuální výzkum se opírá také o numerické simulace, které umožňují přehrát miliardy let vývoje v jedné analýze. Díky nim můžeme zkoumat scénáře, které by byly dříve jen hypotetické.
Není to náhoda
Venuše se netočí opačným směrem náhodou nebo od počátku. Je výsledkem komplexní dynamiky rané Sluneční soustavy, interakce s atmosférou a možná i dávné kolize. Retrográdní rotace je připomínkou toho, že i planety podobné Zemi mohou mít odlišný vývoj, pokud se malé odchylky na počátku spojí v dlouhodobé změny.
Venuše je tak kosmickou laboratoří, která ukazuje, jak rozmanité mohou být osudy planet i v rámci jednoho systému.
Zdroje
Correia, A. C. M., & Laskar, J. (2003). "Long-term evolution of the spin of Venus." Nature, 411, 767–770. DOI: https://doi.org/10.1038/35081000
ESA Venus Express Mission Overview. https://sci.esa.int/web/venus-express
NASA Magellan Radar Mapping Project. https://www.jpl.nasa.gov/missions/magellan
Navarro, T., et al. (2021). "Atmospheric superrotation and tidal effects on Venus." Journal of Geophysical Research: Planets. DOI: https://doi.org/10.1029/2021JE006878
