Nové měření ukazuje prudký nárůst slunečních skvrn, zesílení koronálních výronů hmoty a magnetické nestability, které mohou během následujících měsíců ovlivnit nejen polární záře, ale i družice, navigační systémy a rozvodné sítě na Zemi.
Co se stalo
Vědecké týmy zabývající se heliosférou zveřejnily aktuální data o vývoji Slunce během roku 2025. Ve srovnání s předběžnými očekáváními se ukazuje, že:
počet slunečních skvrn je o desítky procent vyšší, než předpovídal konsenzuální model NOAA Solar Cycle Prediction Panel,
koronální díry se objevují častěji a v širším pásu než v předchozích cyklech,
rychlost slunečního větru dosahuje hodnot, které odpovídají aktivní sluneční fázi, i ve dnech, které měly být podle modelů „klidné“.
Nejvýraznější změnou je však zvýšená četnost koronálních výronů hmoty (CME). Několik z nich mířilo částečně směrem k Zemi, což způsobilo silné geomagnetické poruchy a mimořádně intenzivní polární záře pozorovatelné i v mírném pásu.
Proč je to důležité
Vysoká sluneční aktivita není jen estetický jev. Má konkrétní dopady:
1. Satelity a družice
Zvýšená hustota částic v atmosféře zvyšuje aerodynamický odpor, což může urychlit pokles orbitálních drah. To se týká především satelitů na nízké dráze, jako jsou komunikační sítě a služby pro monitorování klimatu.
2. Navigační systémy
Geomagnetické poruchy mohou narušovat přesnost GPS signálu. U některých energetických polí byla zaznamenána výraznější odchylka v ionosféře, která ovlivňuje šíření rádiových vln.
3. Elektrické sítě
Intenzivní magnetické bouře mohou způsobit proudové přetížení v rozvodných sítích — historicky se to stalo například v Quebecu v roce 1989. Letos se riziko mírně zvýšilo.
4. Biologické dopady
Zvýšené dávky kosmického záření v letových výškách mohou krátkodobě ovlivnit letecké posádky a techniku.
Zjednodušeně řečeno: silnější sluneční cyklus neznamená katastrofu, ale rozhodně si vyžaduje více pozornosti.
Jak to víme
Informace pocházejí ze satelitních observatoří a pozemních monitorovacích stanic. Klíčová data zahrnují:
• NASA Solar Dynamics Observatory (SDO)
Poskytuje kontinuální snímkování sluneční fotosféry, magnetických polí i koronální aktivity.
• ESA/NASA Solar and Heliospheric Observatory (SOHO)
Dlouhodobě monitoruje koronální výrony, rychlosti plazmatických proudů a celkovou heliosférickou dynamiku.
• NOAA Space Weather Prediction Center (SWPC)
Vydává predikce geomagnetických indexů Kp a G-scale intenzity bouří.
• Parker Solar Probe (NASA)
Doručuje informace o chování slunečního větru přímo ze vzdáleností, které žádná sonda dosud neprozkoumala.
Kombinací těchto dat vzniká obraz Slunce jako dynamického, v roce 2025 výrazně aktivnějšího systému.
Co je ještě sporné
Sluneční cykly mají určitou míru nepředvídatelnosti. Mezi hlavní otevřené otázky patří:
1. Jak vysoké bude skutečné maximum cyklu 25
Některé týmy předpokládají, že překoná původní projekce až dvojnásobně. Jiné varují, že dosavadní nárůst může být krátkodobá odchylka.
2. Proč modely podhodnotily intenzitu
Je možné, že dynamo Slunce funguje jinak, než se předpokládalo — zejména v souvislosti s prouděním plazmy ve středních šířkách.
3. Riziko extrémní události typu Carrington (1859)
Neexistuje jednoznačný konsenzus. Zatím nejsou vidět indicie extrémního scénáře, ale zvýšená aktivita vždy otevírá otázku pravděpodobnosti.
Sluneční cyklus 25 je silnější, než se očekávalo, a rok 2025 se pravděpodobně zapíše jako období mimořádně intenzivní solární aktivity. Nemusí to znamenat hrozbu, ale znamená to větší citlivost technologické infrastruktury na kosmické podmínky.
Rozhodně je potřeba Slunce sledovat dál — především proto, že právě zde se odehrává jeden z nejdůležitějších přírodních experimentů naší doby.
Zdroje:
NASA Goddard Space Flight Center. Solar Cycle 25 Activity Report. NASA, 2025.
NOAA Space Weather Prediction Center. Solar Cycle Prediction Panel Update. NOAA, 2024–2025.
Pesnell, W. D. “Predicting Solar Cycle 25.” Space Weather, vol. 19, 2021, American Geophysical Union.
Parker Solar Probe Mission Team. “Solar Wind Variability Observations.” NASA/Johns Hopkins APL, 2024.
Del Zanna, G., et al. “Coronal Mass Ejections and Solar Magnetic Fields.” Nature Astronomy, vol. 7, 2023.
Hathaway, D. H. “The Solar Cycle.” Living Reviews in Solar Physics, Max Planck Institute, 2015.
Liu, Y. et al. “Heliospheric Modelling of CME Propagation.” Science Advances, 2022.